Rozhovory

Bohumil Krejza: „Na psaní je přeci krásné vymýšlet si a balamutit“

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
abstralce
Nedávno jsme vám představili na těchto stránkách povídkovou knihu Malý město, v níž jste se mohli seznámit s celou řadou ztracených existencí, s jejich radostmi i strastmi a především s každodenními příběhy, které však nikdy nejsou tak úplně obyčejné. Dnes vám přinášíme rozhovor s Bohumilem Krejzou, autorem Malýho města, který se nám svěřil, jak probíhala práce na knize, kterou postavu z ní má nejraději a také jaké má plány do budoucna.

 

Kdy jste si začal pohrávat s myšlenkou napsat knihu a co vás vedlo k napsání povídek o životě na malém městě?

O literaturu jsem se začal zajímat až tak po dvacítce. Do té doby se mnou hýbala pouze hudba. Začínal jsem s Charlesen Bukowskim, Ladislavem Klímou nebo Beat Generation. Pak jsem zkoušel první povídky a básničky. Ventiloval jsem tím své frustrace a špatné nálady, takže to byl většinou proces únavný a bolestivý, a také to bylo na výsledku znát. Postupem let se to ale změnilo v radost... prostě jen psát a na chvíli si od sebe dát pokoj. Poté, co se mi nashromáždilo množství povídek, jsem začal přemýšlet o nějakém konceptu, a jelikož sám pocházím z „malýho města“, tak byl plán na světě.

Takže povídky vznikaly postupně. A jak poté probíhala práce na samotné knize?

bohumil krejzaJak jsem uvedl, měl jsem napsáno spoustu povídek, a tak jsem vybral ty, které se týkaly daného tématu. Ty jsem upravil a zbytek dopsal. Nebylo to moc složité. Stačilo zajít do hospody a měli jste námětů na celý román, tedy pokud by si je člověk všechny pamatoval. Občas jsem si jen na někoho vzpomněl a vymyslel k němu nějaký příběh, nebo naopak.

Knihu jste vydal sám – nesnažil jste se oslovit některá velká nakladatelství? A jakou šanci podle vás mají mladí autoři na vydání vlastní knihy?

Povídky jsem posílal do několika nakladatelství. Většinou přišla odpověď, že povídky jsou dobré, ale že ediční plán je plný. Nakonec jsem se rozhodl se svým kamarádem Vojtěchem Kočím založit vlastní vydavatelství, které jsme pojmenovali Captain&Marvin, a knihu vydali sami. Byla to dobrá volba, pokud člověk nepomýšlí na psaní zbohatnout. Máte volné ruce a nemusíte se na nikoho spoléhat. Nemohu posoudit, jak velkou šanci má začínající spisovatel na vydání. Hovořím tu z vlastní zkušenosti. Záleží na tom, co člověk píše a jaké má cíle.

Co bylo vaším cílem? A myslíte si, že je špatné psát knihy s vidinou bohatství a slávy?

Rád bych, aby si knihu přečetlo co nejvíc čtenářů a aby byly zdroje na vydávání dalších knih, ne jenom těch mých (kdo by mi rád něco svého poslal, není problém). A co se týče slávy a bohatství? To je asi individuální. Pokud bych měl hlavu Rowlingové, tak bych se asi nebránil napsání Harryho Pottera. Mile mě překvapilo, že je o mou knihu docela slušný zájem, a tak se mi náklady postupem vracejí. Je dobré vidět, že lidé čtou, a to i věci, které nejsou zrovna v top tenu nejčtenějších autorů.

Asi se vás na to ptá hodně lidí, ale nedá mi to: nakolik jste si při psaní vymýšlel a kolik z toho vychází z reality?

Něco je skutečné a něco fikce. Víc prozrazovat nebudu. To bych pak připravil čtenáře o dilema.

Nechal jste do knihy proniknout třeba i reálné postavy? A nepoznaly se pak v ní?

Ano, a občas to bylo životu nebezpečné. Ne, tak hrozné to nebylo, ale určitě se v ní někteří poznali.

Která postava z této knihy je vaší nejoblíbenější a proč?

Mám rád celé to panoptikum. Navíc, některé postavy znám osobně. Nemohu říct, že bych měl nějakou zvlášť oblíbenou. Možná přírodní léčitel... s tím pánem jsem se skutečně setkal a doslova nevěřil svým očím a uším. Spousta lidí je také přesvědčená, že jsem si to vymyslel.

V knize vystupujete i vy sám – nakolik je ona postava Bohouška skutečným Bohumilem Krejzou?

bohumil krejzaVíte, že ani sám nevím? Ne, vážně, tohle bych nerozebíral. Na tom je přeci psaní krásné... vymýšlet si a balamutit. Ale pobavila mě vaše zmínka o područí mé matky. Ona mě skutečně do šesti let držela v zavinovačce a do svých osmnácti jsem musel pravidelně docházet k onomu přírodnímu léčiteli na zevrubné prohlídky. Ne, to byla legrace. Máme s matkou hezký vztah a je mi přemilou inspirací v mém snažení. (Pozn.: to jsem musel říct, nebo bych dostal výprask.)

V knize otevřeně vyprávíte i o zkušenostech s drogami, alkoholem... Je vám drogové prostředí blízké?

Nevím, jestli drogové prostředí je správný výraz. Podle mě se všude najdou lidé, kteří berou drogy. Dnes už nejsou žádné tabu. Moje generace zažila dobu, kdy vystupovaly z podzemí na výsluní, což způsobilo, že se mnoho lidí spálilo. Já jsem rád, že jsem to odnesl jen mírným úpalem.

Vzhledem k tomu, že jste členem hudební kapely, bych očekávala, že pár slov zazní i o ní. Neměl jste v plánu do povídek zakomponovat i nějakou povídku z prostředí koncertu nebo zkoušky vaší kapely?

To si nechám, až kapela přestane fungovat, protože jinak bych to od zbývajících členů pěkně schytal. Určitě o tom přemýšlím. Dokonce jsem už nějaké povídky z tohoto prostředí napsal, a až přijde čas, zveřejním je. Ale nečekejte žádné zázraky. Sex, drogy a rock'n'roll, jak znáte z filmů, to moc nebude. Každý, kdo hraje v nějaké kapele, mi asi dá za pravdu.

Na jaké knize nyní pracujete? A nepřemýšlíte třeba o pokračování Malýho města?

Chystáme vydání nové knihy, buď ještě letos, nebo začátkem příštího roku. Její pracovní název je Jakeš vs. Predátor. Je to soubor povídek z dětství a dospívání člověka, který žil ve stejné době jako já. Do jaké míry to bude autobiografické, nechám opět na čtenáři. A pokračování Malýho města? Myslím, že o městě, ve kterém žiji, bych mohl napsat desítky knih. Uvidíme... rozhodně bych se ale nechtěl opakovat.

Vidíte se jednou jako spisovatel? Nebo jako hudebník? A nebo máte nějaký úplně jiný sen?

Jak já se vidím, bych raději nerozebíral, ale rád bych dělal muziku tak dlouho, jak mi budou stačit síly. Na psaní je jednodušší, že jste na to sami. Nemusíte nikam jezdit, sednete si za počítač a je to jen na vás. Nemohu říct, co bude za deset let, dvacet let, ale myslím, že ty hlasy v hlavě budou muset stále ven. A nějaký sen? V něm si připadám skoro pořád.

Děkuji vám za rozhovor a doufám, že se můžeme brzy těšit na vaši novou knihu a že se druhé vydání Malýho města dočká u čtenářů opět pozitivních ohlasů.


Čtěte také:

Tragikomický příhody z jednoho malýho města

Aktuality

  • Prosincové akce v knihovnách

     

    Chcete vědět, co zajímavého se děje v knihovnách a jaké akce si pro své čtenáře připravily? Pak sledujte rubriku Knihovny, v níž vás budeme pravidelně informovat o dění v knihovnách a akcích s nimi spojených.

    Číst dál...  
  • Prosincová Pevnost ve znamení Star Wars

    Opět nastal ten správný čas a na pultech trafik se objevil další díl fantasy a sci-fi časopisu Pevnost. Venku už se značně ochladilo, proto si ho vezměte k hořícímu krbu a při jeho čtení se trošku zahřejte. I když některá jeho témata jsou lehce mrazivá. Na co se můžete těšit?

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Tři metry vášně

    Ode dneška soutěžíme o knihu Tři metry vášně z nakladatelství Motto. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení