Rozhovory
Rozhovor s Martinem Danešem, zakladatelem Ceny Česká kniha
- Rozhovory
- Vytvořeno 7. 4. 2018 1:00
- Autor: Jiří Lojín
Soutěž Cena Česká kniha vstoupila, i když se to zdá neuvěřitelné, již do sedmého ročníku. Její zaměření se trochu odlišuje od jiných, protože primární účel je propagovat české knihy v zahraničí, seznamovat nakladatele s českou literární scénou a motivovat je k vydávání překladů knih našich autorů. Vyhlášení výsledků letošního ročníku proběhne ve čtvrtek 10. 5. v 17 hodin v Literárním sále pražského Průmyslového paláce, v rámci veletrhu Svět knihy. Za vším stojí Martin Daneš, Čech žijící ve Francii, a já mu v souvislosti s probíhajícím sedmým ročníkem soutěže chci položit několik otázek.
Martine, když jsi před sedmi lety začínal s organizováním soutěže, věřil jsi, že se „dožije“ tolika let, nebo přišly pochybnosti?
Tou nejnáročnější etapou byl samotný zrod: přesvědčování aktérů knižní branže, že má nová cena smysl, sestavování týmu, hledání sponzorů... Když se mi podařilo zdolat ten první stupínek, začal jsem věřit tomu, že se čerstvě rozjetý stroj hned tak nezastaví. Prioritní je pro nás spolupráce se zahraničními nakladateli. Ta se dál rozvíjí a jejich portfolio se pomalu rozšiřuje.
Jak vznikla myšlenka Ceny Česká kniha? Inspiroval ses podobnou soutěží v zahraničí?
Na samém začátku byl můj smutek nad tím, že se ve Francii, kde žiju, v oblasti překladů vcelku dobře uchytili někteří současní polští nebo maďarští autoři, zatímco ti čeští jako by neexistovali. Říkal jsem si, že by bylo dobré vymyslet něco, co by pomohlo tuhle situaci změnit k lepšímu. Propojit literární cenu s propagací české prózy v zahraničí byl můj originální nápad a nebyl jsem si v první chvíli zcela jist, zda bude fungovat. Desítka překladových titulů, kterou máme dnes na kontě, svědčí o tom, že to funguje. I když je samozřejmě pořád co zlepšovat.
Žiješ ve Francii, ale pozorně sleduješ dění v Česku, jak dokazuje třeba kniha Z deníku pařížského recepčního. Poskytuje ti takové uspořádání nadhled, pokud se týká české literatury?
Nadhled mám a někdy mám pocit, že je až moc velký. Žiju dnes v Bretani, a tak to mám do Prahy celkem daleko a sledovat dění na české literární scéně je pro mě komplikovanější než pro Čecha, který žije doma. K tomu, abych si udržoval přehled o tom, co je v současné domácí beletrii nejzajímavější, mi ale pomáhá i samotná Česká kniha.
Jak je vnímána česká literatura, potažmo Česko ve Francii?
Česká literatura je vnímána prismatem velkých českých autorů: Čapek, Hašek, Kafka (který je tu považován za českého autora), z těch novějších pak Hrabal a samozřejmě Kundera. Problém je v tom, že Kunderou u mnoha Francouzů znalost české literatury začíná i končí. Ale naštěstí se i někteří současní čeští autoři dočkali překladů do francouzštiny. Jmenoval bych aspoň Jáchyma Topola, Michala Ajvaze nebo Jaroslava Rudiše.
V minulém ročníku ceny došlo k významné změně. Hlasování čtenářů nahradila studentská porota. Jak jsi spokojený s touto změnou? Proč zrovna studenti?
Nápad vytvořit studentskou cenu vyšel z toho, že nic takového u nás dosud nebylo, a například ve Francii, kde existuje spousta literárních cen a jen několik je skutečně renomovaných, jsou v posledních letech na vzestupu právě ty studentské. Podle statistik distributorů prodeje vítězných knih studentských cen vzrůstají a dokonce předčí i ty klasické. Řekl jsem si: Když to může fungovat ve Francii, proč by to nemohlo fungovat u nás?
Kolik lidí tvoří tvůj organizační štáb?
V organizačním štábu máme v současné chvíli čtyři lidi (když nepočítám sebe) a všichni jsou v Praze; vlastně ne, jeden je v Děčíně. Rád bych se jednou stal něčím, jako je čestný předseda, ale zatím ten stroj není tak dobře naolejovaný, aby fungoval sám a já se své „vůdčí“ role mohl vzdát.
Změnila se organizace v obyčejnou rutinu, nebo je to stále adrenalinové dobrodružství?
Máš pravdu, když nějaký podnik existuje déle, vždy je tam riziko, že počáteční entusiasmus vystřídá rutina. My největší „adrenalinové dobrodružství“ každoročně zažíváme při shánění sponzorů. Pokaždé si říkáme: Budeme mít za rok z čeho pokrýt naše náklady? Nebýt naší hlavní sponzorky paní Milady Horákové, provozující cestovní agenturu Fertour, odpověď na tu otázku by často byla ne. Dovolte mi tedy, abych té dámě vysekl hlubokou poklonu a znovu jí poděkovat za nezištnou podporu našeho projektu.
V které zemi má české literatura nejlepší zvuk?
My máme jednoznačně největší úspěch v Polsku a Bulharsku. Bez nakladatelů z těchto dvou zemí by bylo České knihy jen půl. O zájmu polských nakladatelů svědčí i fakt, že tři z nich každoročně jezdí na naše vyhlášení do Prahy.
Co považuješ za svůj největší úspěch?
Když se nám podaří „prodat“ nějaký titul z České knihy do nějaké západní země, je to vždy malý svátek. Podařilo se nám to už ve Francii, Německu a Španělsku.
Co by sis pro Cenu Česká kniha přál, čeho bys chtěl ještě dosáhnout, co se zatím nedaří?
Právě ta propagace v západních zemích je složitější, protože poptávka čtenářů po české literatuře je tam velmi malá či mnohde takřka neexistující. Tady by bylo třeba navázat užší spolupráci se státními kulturními institucemi, protože my sami na účinnou propagaci v těchto zemích nemáme dost prostředků.
Přeji Martinovi úspěšný průběh sedmého ročníku Ceny Česká kniha a samozřejmě i to, aby soutěž pokračovala, měla stále lepší zvuk u odborné veřejnosti a byla populární i u čtenářů.