Markéta Harasimová: „Snažím se jít svou cestou“

• 

Rozhovory

Vytvořeno 30. 3. 2017 2:00

Autor: Marta Šimečková

Jméno Markéty Harasimové je spojeno zvláště s knihami pro ženy. Jako spisovatelka se zaměřuje na eroticky laděné kriminální příběhy ze současnosti, někdy spojené s mystičnem. Na kontě má už 13 knih, tu poslední s názvem Poháry touhy vydala nedávno ve vlastním, nově založeném nakladatelství MaHa. Jak probíhala práce na jmenované novince? A na čem nyní její autorka pracuje? Nejen o tom jsem si povídala s touto zajímavou ženou. 

Ve své literární profesi se zaměřujete na erotické, detektivní a mysteriózní romány. Čím vás tyto žánry přitahují? A máte nějaké vzory, kterým byste se ráda přiblížila, popř. je překonala? 

Mám ráda akci, napětí a tajemno. Líbí se mi kombinace běžných životních problémů – ať už ve vztazích nebo kariéře, případně v jiných oblastech – a nějaké přidané hodnoty. Zločiny nebo mystické jevy, které v knihách řeším, se dějí dnes a denně a jejich aktéry jsou obyčejní lidé. Takoví, kteří najednou čelí něčemu neznámému, děsivému, nebezpečnému. To, co píšu, se vlastně může přihodit každému z nás a to je tím, co mě na těch žánrech baví. Co se týče vzorů, jsem spíše opatrná. Nechtěla bych, aby má tvorba kopírovala styl někoho jiného, a třebaže je spousta autorů, které obdivuji, snažím se jít svou cestou.

Jak přijali vaši spisovatelskou profesi vaši nejbližší? A dáváte jim číst své knihy?

Co se týká mého povolání, bylo přijato různě. Přátelé mi od začátku, kdy jsem se na dráhu spisovatelky vrhla na plný úvazek, fandili. Rodiče se zase nějakou dobu drželi zpátky – byli trochu skeptičtí vůči umělecké profesi. Dnes si už ale zvykli a uznali, že jsem si zvolila správnou dráhu, která mě naplňuje. Obecně bych řekla, že mou práci okolí bere a uznává. A pokud ne, mlčí o tom (smích). Blízkým knihy číst dávám, tedy těm, kteří čtou – a mám radost, když se jim líbí. Vždycky je trochu napínavé čekat na jejich vyjádření. Přece jen mě dobře znají a mohou číst i mezi řádky: jinak než ostatní čtenáři.

Předpokládám, že je mezi českými čtenářkami velká poptávka po erotických románech, zvláště ve spojení s detektivní zápletkou a tajemnem. S jakými reakcemi ze strany čtenářů jste se zatím setkala?

Máte pravdu, poptávka je opravdu značná. Čtenářky, a dokonce i čtenáře – muže – tyhle příběhy přitahují. Napětí s dávkou pikantních situací, které podle mě patří k životu stejně jako dýchání, má určité kouzlo. Takže reakce byly dosud – samozřejmě na výjimky, které se vždy najdou – vlastně pozitivní. Hodně cestuji po knihovnách a komunikuji s knihovnicemi i čtenáři, kteří chodí na mé besedy, což je dobrý zdroj informací. Potvrzuje se mi to, že české ženy preferují českou tvorbu z našeho prostředí a před čistě vztahovými tématy dávají přednost právě mixu detektivky a tajemna s erotikou.

Nyní jste vydala v pořadí již třináctou knihu s názvem Poháry touhy. Odlišuje se nějak od vaší dosavadní tvorby?

Poháry touhy jsou taková moje srdcovka – odehrávají se totiž v prostředí, které důvěrně znám a miluju. Tedy ve vinařském kraji na jihu Moravy. Od dosavadní tvorby se neliší tematikou, jelikož jde opět o peripetie ve vztazích a objevuje se v ní zločin a lidská podlost. Tentokrát jsem do děje přimíchala „duchařinu“, věci mezi nebem a zemí. Kdysi jsem na vlastní kůži zažila, že se zemřelé duše vrací zpátky na zem, a rozhodla jsem se tento prvek do knihy přidat. Myslím, že se právě k ději Pohárů touhy dobře hodí.  



Musela jste se nějak seznamovat s reáliemi spojenými s vinařským prostředím nebo odbornou terminologií spjatou s touto oblastí?

Ano, musela. Rešerše si dělám ke každému námětu, který zpracovávám, ať šlo o vývoj léčiv a farmaceutický průmysl (kniha Vražedná vášeň), zneužívání anabolik a steroidů ve sportu i mimo něj plus vše okolo jejich nelegálního pašování (Pouta z pavučin) anebo další témata. Aby kniha působila věrohodně i pro člověka, který se v daném oboru vyzná, je potřeba vše konzultovat s odborníky, prostudovat literaturu, nasávat atmosféru. Nejinak tomu bylo u Pohárů. Sice žiji mezi vinaři, ale jejich řemeslu samozřejmě hlouběji nerozumím. A tak jsem spolupracovala s profesionálem z oboru, panem Sedláčkem, který má také své vinařství. Odborné rady jsou pro knihu zásadní, a i když studium u tohoto titulu občas trochu zatěžovalo játra (smích), vyplatilo se. Jsem ráda, že jsem se o víně a jeho vzniku mohla tolik dozvědět, a doufám, že to, co jsem do knihy vložila, obohatí i čtenáře – nejen ty, kteří mají k vínu blízko.

Ve vaší tvorbě hrají důležitou roli emoce, k tomu je zapotřebí velká míra empatie. Jak jinak byste se ještě charakterizovala?

Emoce jsou velmi zásadní i pro můj život. Prožívám je intenzivně a rovněž se hluboce vžívám do problémů a pocitů druhých lidí. Stejně tak se vciťuji i do svých hrdinů – když je tvořím, žiji vlastně jejich životy, myslím jako oni, jsem v ději za ně. A pokud  bych se měla charakterizovat, pak mě napadá toto: citlivá, impulzivní, energická (někdy až moc), netrpělivá, tvrdohlavá, samostatná, přímá a taky drzá. No, hrůza… 

Pracujete nyní na nějaké další knize, projektu? 

Ano. Nedokážu lenošit, i když by se někdy pauza hodila. Aktuálně pracuji na několika projektech i na nové knize. Z té mám už něco přes dvě kapitoly a její vydání plánuji na letošní podzim. Tento titul bude víc krimi než ten poslední. Kromě toho se dokončují ilustrace k mé prvotině pro děti, knížce s názvem Z deníku kočičky Ťapičky. Knížka by se měla na pultech objevit během několika měsíců. Je určená dětem okolo 6, 7 let a už mám v hlavě její pokračování, druhý díl. Dále pracuji na scénáři podle svého románu Sametová kůže, což je projekt dlouhodobý a na audiovizuální verzi tohoto námětu se moc těším. Pokračují také pravidelné kulturní akce a vystoupení – zejména v knihovnách, jak pro dospělé, tak pro děti. Plus další drobnější záležitosti jako psaní povídek nebo článků pro různé weby apod. 



Nedávno jste také založila vlastní nakladatelství. Co bylo hlavním impulzem? A na jakou tvorbu bude nakladatelství zaměřeno?

Založení vlastního nakladatelství jsem zvažovala docela dlouho. Loni na podzim to ve mně uzrálo. Zkrátka jsem si řekla, že je ta správná doba a knihu, kterou jsem tou dobou dokončovala, vydám už pod vlastní značkou. Původně se mělo nakladatelství jmenovat „SEN“, vnímala jsem ho totiž jako své splněné přání. Pak jsem to ale přehodnotila a zvolila zkratku svého jména: název je MaHa. To hlavní, proč jsem do toho šla, byla svoboda, kterou vlastní podnik přináší. Možnost mít plnou kontrolu nad vším od obálky, sazby, propagace a všech dalších aktivit s výrobou knihy spojených. V knižním průmyslu je důležitý marketing a takto ho mám ve svých rukou. Základem produkce MaHa budou mé tituly, které chci rovněž postupně převést na audio formát. Nebudu se ale vyhýbat ani jiným autorům – pokud budu danému rukopisu věřit, velmi ráda podpořím zajímavý projekt. A jasno mám v jednom: chci se věnovat pouze původní české tvorbě. Žádné překlady. 

Děkuji vám za rozhovor. A budu držet pěsti, aby se nakladatelství dařilo a vaše knihy našly cestu k co nejvíce spokojeným čtenářkám (i čtenářům).

Více o Markétě Harasimové, jejích knihách a nakladatelství MaHa se můžete dozvědět na stránkách www.nakladatelstvi-maha.cz a www.marketaharasimova.cz.