Rozhovor s Táňou Keleovou-Vasilkovou

• 

Rozhovory

Vytvořeno 23. 12. 2014 10:08

Autor: Tereza Zítková

Táňa Keleová-Vasilková (*1964) je úspěšná slovenská spisovatelka, která se ve svých knihách zaměřuje na obyčejné lidské životy, které ale sama za obyčejné nepovažuje. Za svou tvorbu už dostala několik ocenění. V současné době žije v Devínské Nové Vsi, je vdaná a má tři děti. S autorkou jsme si povídaly převážně o její tvorbě, ale zeptala jsem se jí i na její život, koníčky a oblíbené knihy.

Sama jste manželkou, prožila jste také období, kdy už jste si říkala, že na tuhle životní roli již nemáte sílu?

Nie, vďakabohu, nemala. Je to fantastická rola, ktorú si deň čo deň užívam.

Nedávno jsme zveřejnili recenzi vaší knihy Manželky. Kde jste čerpala inspiraci při psaní tohoto románu? Máte ve svém okolí ženy s podobným osudem?

V živote. Aj keď príbeh, ako všetky ostatné, je vymyslený. Len - inšpirovaný životom.

Je vám nějaká z hrdinek sympatičtější než ty ostatní?

To je jasné! S niektorými sa hádam, s inými kamarátim - ale všetky mám svojím spôsobom rada. Je to ako s ľuďmi. Každý z nás má svoje chybičky - a je na nás, či sa ich naučíme tolerovať a rešpektovať. Myslím, že sa to dá -  stačí si uvedomiť, že ani my nie sme výnimkou.

Proč jste si tak oblíbila ve svých knihách témata inspirující se obyčejným životem?

Pretože si ho žijem. Aj väčšina z nás. A potom: definujte obyčajný. Myslím, že nič nie je obyčajné. A už vôbec nie život.

Na Slovensku máte velký úspěch, vážíte si ocenění, která jste za svou tvorbu obdržela?

Áno, mám z nich radosť, ale hlavne si cením, prečo som ich dostala. Sú potvrdením toho, že moje písanie má význam - pretože moje romány sú čítané. A z toho mám obriu radosť.

Měla jste někdy tvůrčí krizi? Co vám pomohlo?

Ešte pred dvomi mesiacmi by som povedala, že tvorivú krízu nepoznám. Podľa mňa je písanie nielen o fantázii, ale aj o vnútornej sebadisciplíne, o umení vedieť všetko odložiť bokom a ráno si zapnúť počítať a jednoducho písať. Ovládam to bravúrne. Teraz však mám krízu. V októbri mi náhle a tragicky umrel ocko, s ktorým sme si boli veľmi blízki - a ja som odvtedy nenapísala ani čiarku. Jednoducho mi to nejde.

Jaký to byl pocit vydat první knihu? A jak se cítíte teď, když už jich máte na kontě tolik?

Pri prvej som tomu až neverila - takže radosť bola kombinovaná s pocitom neviery. Ale v každom prípade to bolo silné. Teraz sa teším z každej ďalšej. S knihami je to podobné ako s deťmi. Je jedno, či sa vám narodilo prvé alebo tretie: radosť vždy je. Krásna, až neskutočná.

Máte ještě čas na nějaké koníčky? Na jaké?

Koníčkov mám toľko, že keď ich začnem na besedách vymenovávať, ľudia až nechápu, kedy to všetko stíham. Cez víkendy s manželom chalupárčime - máme obrovský sad a ja mám veľkú kvetinovú záhradu, v ktorej pestujem 158 druhov kvetiniek. Chodievam na turistiku a rada lyžujem. Pravidelne, dva razy do týždňa hrávame s manželom bedminton. Rada sa stretávam s priateľmi, jem dobré jedlo a debatujem o živote. A popritom všetkom - a naším deťom - sa venujem fotografovaniu, maľovaniu obrázkov a čítaniu.

Co četba? Který autor je váš oblíbený a proč?

Mám rada knihy od Stephena Kinga a Joy Fieldingovej. A tiež fantazy literatúru: možno preto, že "obyčajný" život si žijem tak intenzívne, že potom si radšej čítam o niečom neskutočnom a rozprávkovom. Alebo sú to pozostatky z detstva: milovala som rozprávky.  A dobré konce...

Autorce ze srdce děkuji za rozhovor a doufám, že znovu nalezne potřebnou inspiraci a sílu na napsání dalšího románu, jelikož její knihy jsou plné příběhů, které napsal sám život, a čtenáři se v nich zajisté najdou.