Rozhovory

Na českém knižním trhu se objevují nové a nové dětské knihy. Leporela, básničky, knihy pro rozvoj motoriky a smyslového vnímání, pohádkové příběhy, fantasy aj. Nedostatkovým zbožím jsou ale krátké příběhy, které můžeme číst před spaním dětem předškolního věku. Velmi jsem uvítala vydání knihy Zajíček Zlobílek, hluchý drak, natahovací Mařenka a jiné příběhy Terezy Boehmové. Proč? Protože konečně zaujala našeho neposedu. O tom ale až v připravované recenzi. Dnes si můžete přečíst rozhovor s Terezou Boehmovou a dozvědět se, proč napsala právě pohádky.

11. 11. 2010 jste pokřtila svoji pohádkovou knihu „Zajíček Zlobílek, hluchý drak, natahovací Mařenka a jiné příběhy“. Podpořila vaši akci numerologicky silná čísla? Jak to probíhalo?

Těžko říct. Na magii čísel je zaměřený spíš můj partner a ilustrátor knihy Zajíček Zlobílek Radek Mikuláš, který je schopen na dálnici zastavit auto a kochat se krásnými čísly, které naskočily na tachometru. Radek se radoval, že to bude takové pěkné datum 11. 11. a ještě mě z legrace přemlouval, ať je to i v 11 hodin. Ovšem to bychom pak mohli knihu křtít také o rok později, aby bylo číslům učiněno zadost – 11. 11. v 11 hodin 2011... Já datum  11. 11. 2010 vybrala více méně náhodou, spíše podle toho, aby všichni pozvaní mohli. Ale možná silná čísla opravdu pomohla, protože křest se, myslím, povedl. Přišla celá řada hostů, přátel a milých lidí i náhodných kolemjdoucích a já jsem si to velmi užila. A jsem moc ráda, že se moderátor a náš rodinný přítel Václav Moravec stal kmotrem knihy a přečetl na křtu dětem jednu pohádku.

Proč jste vydala právě pohádky a ne např. další fejetony?

Asi aby byla změna. Přes dva roky jsem pracovala na knížce Matka z cukru a oceli a měla jsem mateřských fejetonů na chvíli docela dost. Navíc jsem byla podruhé těhotná a z pověrčivosti jsem nechtěla psát o druhém těhotenství, dokud nebude dcera Emma zdravá na světě. Také jsem chtěla zkusit, jestli umím psát i něco jiného a nemusím být zaškatulkovaná jako ta, co píše o dětech.

Jak zhodnotíte s odstupem popularitu svojí prvotiny „Matka z cukru a oceli“?

Bylo pro mě milé překvapení, že se knížka tak líbila a chytla, a že dokonce skončila i s nějakým malým finančním ziskem. Všichni mi říkali, že knížky píše člověk pro radost, ale nic nevydělá. Navíc číst e-maily od čtenářek i od čtenářů, že se jim moje psaní líbí a že pochopili můj humor a ironii, bylo velmi, velmi příjemné a všechny maily mám schované. Myslím, že kniha uspěla především proto, že se mi snad podařilo na plná ústa vyslovit to, co si spousta matek doma tajně myslí, ale obávají se o tom mluvit. Protože mateřství je v Česku považováno za něco, co se nesmí kritizovat.

Kterou ze svých pohádkových bytostí máte nejraději? Proč?

Mám ráda šikovnou Markétku, protože se vzepřela konvencím, stala se truhlářkou a ještě napravila tlupu loupežníků. Ale sympatická je mi i princezna Jiřinka, co umí sestavit robotického draka a mnoho dalších.

Jaké jsou na vaši druhou knihu odezvy? Jak na text reagují děti?

Knížka je v obchodech teprve čerstvě, takže zatím je brzo na nějaké komplexní hodnocení. Ale přátelé jsou velmi laskaví a knížku chválí, prý se jim dobře čte. Jsou rádi, že mohou číst pohádky srozumitelné, krátké a tím pádem že mohou dítěti přečíst večer i dvě nebo tři. Děti většinou milují  ilustrace z knížky, především Bubáka Televizáka, který je krásně nakreslený, a dokonce teď prý rodičům vypínají televizi, aby na ně Bubák Televizák z obrazovky nevylezl. Také údajně dobře funguje Víla Nepořádnice, která v noci řádí v pokojích, kde děti před spaním nemají uklizeno.

S druhým dítětem a spoustou zájmů se jistě neobejdete bez důkladného plánování a „skřítků pomocníčků“. Co říká vaší literární činnosti okolí?

Ano, tohle byl plodný a důležitý rok. Emma se narodila letos v červenci a knížka  vyšla na konci října, do toho stále denně z domova pracuji jako administrátorka blogu iDNES.cz, takže přiznávám, že to bylo poměrně náročné a hektické období. K tomu starší Anička byla nemocná a nemůže kvůli opakujícím se infekcím už půl roku chodit do školky, takže se všechno ještě zkomplikovalo. Ale to se nakonec dalo čekat, s dětmi těžko někdy jde něco podle plánu. Ale díky skvělému partnerovi, mým rodičům a celému systému chův a kroužků, se situace pozvolna (doufám) stabilizuje. Co se týče reakcí okolí, tak se dělí na dva tábory. Jeden mi fandí a obdivuje, jak to všechno můžu zvládnout. A druhý tábor mě – především v anonymních diskusích pod mým blogem – kritizuje a nadává mi, že mám sedět doma, vařit, pečovat o děti a ničím jiným se nezabývat. Protože oni to od ženy po porodu očekávají. Já ale vím, že když jsem s prvním dítětem seděla doma a nedělala půl roku nic jiného, než pečovala o dceru s kolikou, málem mi přeskočilo. Potřebuji rovnováhu – potřebuji  trochu pracovat, potřebuji na chvilku odejít a vrátit se a pak jsem mnohem lepší matka, která se dětem věnuje naplno.

Co plánujete v profesní oblasti na další rok?

Určitě budu pracovat pro blog iDNES.cz a chtěla bych psát zase fejetony o mateřství a o tom, jaké to je se dvěma dětmi. Také mám nabídku od jednoho nakladatele na další knihu pohádek, ale nevím, jestli ji využiju teď hned, protože na další psaní pohádek zase musí uzrát čas. A samozřejmě se budu věnovat dětem. Těším se na první Emminy Vánoce, první hory, první jaro…

Děkujeme.


Autor fotografií: Radek Mikuláš

Čtěte také:

Co budeme číst? „O slobílkovi“

Tereza Boehmová: „Dostávám e-maily od žen, které se nad mou knihou bavily, našly se v ní a chápou můj smysl pro humor“