Rozhovory

Nedávno jste mohli číst recenzi knihy Filozofie pro normální lidi. Dnes přinášíme rozhovor s jejím autorem, panem Jaroslavem Peregrinem, vedoucím katedry logiky na FF UK v Praze. Autor se také zabývá filozofií jazyka, sémantikou a analytickou filozofií. Ráda bych se dozvěděla, jak si pan Peregrin poradí s mými zcela „normálními“ otázkami. Pojďme nahlédnout do duše tohoto zajímavého a pro mne těžko „zařaditelného“ člověka.

Dobrý den, děkuji, že jste souhlasil s rozhovorem. Jaké motto Vás nejlépe vystihuje?

„O co mi šlo: když si myslej, že jsi vostrej, buď technickej; a když si myslej, že jsi technickej, buď vostrej. Já jsem dost technickej hoch. Takže jsem se rozhodl bejt tak vostrej, jak jen to jde. Jenomže dneska, než se vůbec můžeš pokusit bejt vostrej, musíš bejt pekelně technickej.“  (To je můj oblíbený citát z povídky Willliama Gibsona Johny Mnemonic.)

Na čem momentálně pracujete?

Teď jsem právě dokončil dva přehledové texty pro dvě velká kompendia, Oxford Handbook of History of Analytic Philosophy a Cambridge Handbook of Pragmatics. Dokončuji také dvě knihy: menší a populárnější českou knížku Člověk a pravidla, která by měla vyjít, tak jako Filosofie pro normální lidi, v nakladatelství Dokořán, a podstatnější anglickou knihu s názvem Inferentialism: from logic to language. A samozřejmě učím, podílím se na přípravě nového magisterského programu filosofie na Univerzitě Hradec Králové, chystám se jet přednášet do Rigy, do Curychu a do Lodže; takže se rozhodně nenudím.

Jaký je vztah mezi filosofií a matematikou?

Já mám pocit, že intimní. Zdá se mi, že filosofie je taková matematika vyhnaná z říše čistých idejí do reálného světa. To potvrzuje i fakt, kolik filosofů v dějinách bylo současně matematiky nebo se aspoň matematikou zabývalo z filosofického hlediska: začalo to Platónem a Pythágorou; po nich to byli třeba Descartes, Leibniz, Kant, Bolzano, Frege, Husserl...

Co dnes více pláče – múza nebo lidská srdce?

Já si nejsem jist, jestli této otázce rozumím. Ale pokud jde o múzy, myslím, že nad námi dnes musejí ne plakat, ale jásat, chechtat se, až se za břicho popadají. V této zemi vychází za rok počet knih, který má pět cifer; a i když jistě ne všechny z nich mají skutečně co dělat s múzami, je to číslo naprosto neuvěřitelné. Ročně se točí desítky filmů, existuje bezprecedentní počet divadel. Dévédéčky jsme přímo zaplaveni, a to včetně těch, na kterých je to nejlepší z české i světové kinematografie. Ale hlavně: nikdy v historii jsme neměli takovou svobodu tvořit si, co chceme a jak chceme. Jsem rád, že žiji v téhle době, takže ani mé srdce rozhodně nepláče. (O jiných srdcích nedokáži říct nic smysluplného.)

Jak Vaši studenti chápou etiku? Stejně nebo odlišně jako předchozí generace?

Na to nedokážu odpovědět. Obecně se mi zdá, že dnešní mladí lidé jsou sebevědomější, samostatnější a vcelku rozumnější, než jsme byli my, když jsme vyrůstali pod vládou komunistů. To sebevědomí samozřejmě může někdy přerůstat až v jistou bezskrupulóznost či nadutost, to ale, zdá se mi, není problém mladé generace jako celku.

Lze vnímat etické chování jako něco, co se v koloběhu dějin mění?

O tom, zdá se mi, nelze pochybovat. Není to tak dávno, co třeba mučení nebylo považováno za něco zvlášť nemorálního. Proměny toho, jak jsou z hlediska etiky nahlíženy třeba záležitosti týkající se soukromého vlastnictví, společenské hierarchie, nebo třeba sexu, jsou zřejmé.

Proč krávy? (pozn. pro ilustraci problematiky je ve výše zmiňované knize použito kraviček)

Myslím, že kráva je dnes faktickým králem zvířat. Sice máme stále tendenci do této role pasovat lva, ale to je zřejmý pozůstatek doby, kdy světu vládlo právo silnějšího. Našemu dnešnímu hodnotovému systému zřejmě mnohem více konvenuje kráva – klidná, rozvážná a přitom svým způsobem majestátní. A ještě dává mléko.

Vaše oblíbené místo na odpočinek, inspiraci?

Ze všeho nejraději jsem doma v Hradci Králové. A v Hradci Králové jsem momentálně vůbec nejraději v restauraci Danup, kde neustále obměňují nabídku piv z českých minipivovarů.

Přejeme hodně úspěchů ve Vaší tvorbě.

Čtěte také:

Filozofie pro normální lidi