Rozhovory

Už dříve jsme vám představili knihu cestovatele Petra Nazarova Jižní Amerika – Z Buenos Aires na Machu Picchu. Ač se jedná o autorovu prvotinu, setkala se kniha s nebývalým ohlasem. Autor má svůj vlastní osobitý styl, dokáže čtenáře zaujmout a oslovit nejen umně vykresleným prostředím Jižní Ameriky, ale především řadou netradičních příběhů, postřehů a dobrodružství, která na své cestě prožil. Dnes vám přinášíme rozhovor právě s autorem výše zmíněné knihy Petrem Nazarovem.

Jsi členem Klubu cestovatelů, kolik zemí už jsi vlastně procestoval a které to byly? Jaká „nej“ v sobě tyto země nesly?

Procestoval jsem již několik desítek zemí a v některých jsem i na pár let či měsíců zakotvil. Každá země nebo světadíl má svá specifika, ale největší dojem ve mně zanechala Jižní Amerika. Nemohu zapomenout ani na svůj dlouhodobý pobyt na Havajských ostrovech a rád jsem pobýval i na Novém Zélandu a v Austrálii.

Co tě vedlo k sepsání zážitků ze své cesty z Jižní Ameriky?

Vedla mě k tomu nenadálá možnost vydání knihy a také touha podělit se o celkem nevšední zážitky, které se mi na mojí cestě Jižní Amerikou přihodily. Když jsem četl některé jiné cestopisy, uvědomil jsem si, že jsem prožil opravdu svým způsobem výjimečné čtyři měsíce, měl jsem štěstí na spoustu srdečných lidí a po cestě se mi přihodilo hodně zajímavých věcí, a tak jsem si řekl, že by bylo možná škoda celou tuhle cestu alespoň zhruba nesepsat.

Jaké zážitky z tvé čtyřměsíční cesty byly pro tebe nejvýraznější?

Rozhodně to bylo setkání s paraguayskou dívkou Liz, které několik let přispívám na školu, poté setkání s mnoha srdečnými lidmi, jako například donem Miguelem v Concepcionu, Rebecou v Asuncionu, třídenní cesta přes Salar de Uyuni, cesta lodí z Concepcionu do Asuncionu, návštěva fotbalového utkání Bocy Juniors, cestování do zapadlých osad uprostřed džungle, ale také negativní zkušenost s výškovou nemocí.

Jaká místa tě při cestování Jižní Amerikou zaujala nejvíce?

Výraznou měrou se do mého podvědomí zapsaly vodopády Iguazu na brazilsko-argentinské hranici a poté magické Machu Picchu. Vodopády Iguazu jsem navštívil pro své nadšení dokonce dvakrát. Poprvé z brazilské strany a poté ze strany argentinské a pokaždé to pro mě byl nezapomenutelný zážitek. Po těchto dvou místech bych rád ještě zmínil největší solné pánve na světě Salar de Uyuni v Bolívii, La Paz v Bolívii, jezero Titicaca na bolivijsko-peruánské hranici, plovoucí rákosové ostrovy na jezeře Titicaca a město Cusco v Peru.

Svoji knihu jsi psal s časovým odstupem po návratu ze své cesty. S jak velkým a z  čeho jsi čerpal vzpomínky při sepisování knihy?

Svoji knihu jsem psal s odstupem tří let. Při své cestě jsem si nepsal žádný deník, takže jsem čerpal ze své paměti, ale většina zážitků, které jsem v Jižní Americe prožil, je nezapomenutelná, takže když jsem začal psát, nebyl pro mě problém se „vizuálně“ přenést zpátky do této doby.

V červnu jsi křtil svoji knihu. Jak křest probíhal?

Křest probíhal v rodinné atmosféře v knihkupectví Štěstíčko na náměstí Republiky v Plzni. Nejdříve se promítaly některé fotky a videa z mé cesty a  nakonec došlo k samotnému křtu. Křtilo se čajem maté, který mě provázel po většinu mého putování po Jižní Americe.

Pořádáš o svých cestách také přednášky? Jen o Jižní Americe nebo i o jiných zemích, které jsi navštívil?

Aktuálně pořádám přednášky o své cestě po Jižní Americe a o Havajských ostrovech, na kterých jsem strávil devět měsíců života.

Tvoji knihu vydalo nakladatelství Nová Forma, tudíž jsi se musel finančně podílet na nákladech na vydání. Volil bys tuto cestu i do budoucna, nebo by ses pokusil oslovit jiného vydavatele? Myslíš, že je dnes pro začínajícího autora těžké vydat knihu?

Myslím, že dnes již zdaleka není pro nikoho takový problém vydat knihu jako v minulosti. Vydal jsem knihu u nízkonákladového vydavatelství, ale do budoucna bych se pravděpodobně pokusil oslovit jiného vydavatele.

Tvá kniha má velký úspěch. Plánuješ nějakou další cestu, o kterou by ses podělil se čtenáři?

Na konci tohoto kalendářního roku plánuji ještě jednu cestu do Jižní Ameriky. Chci ale tentokrát navštívit země a místa, které jsem při své první cestě nenavštívil, a také navštívit několik svých přátel v Paraguayi. Začít bych chtěl ve Venezuele a pokračovat přes Kolumbii, Ekvádor, Peru, Bolívii, Paraguay, Uruguay až do Ria de Janeira v Brazílii. I o téhle cestě bych rád knihu napsal. Je také možné, že ještě napíši další knihu o svém devítiměsíčním pobytu na Havaji.

Čím osobně pro tebe tvá kniha je? Když člověk vypráví zážitky z cesty svým přátelům nebo skupince posluchačů, je to přece jen jiné než když sepíše své vzpomínky a pošle je do světa.

Moje kniha je pro mě rozhodně něco nového, je pro mě reflexí na mnoho let mého cestování a také to je součást mého osobního životního příběhu. Chvíli mi sice trvalo, než jsem se definitivně rozhodl, jak sama říkáš, poslat své zážitky do světa, ale když moje srdce přemohlo mojí váhající mysl, šlo už poté vše samo.

Svoji knihu jsi posílal do Jižní Ameriky i dívce Liz, kterou jsi jel navštívit. Co tě k tomu vedlo? Přece jen lze předpokládat, že Liz česky neumí ani slovo.

Každá malá pomoc nebo i vlídné slovo může člověku v určitém okamžiku dodat novou energii pro překonávání obtíží života, a když jsem při našem prvním setkání s Liz viděl v jejích očích obrovskou vděčnost a naději v lepší život, jsem si jistý, že naše dvě společné fotografie, které jsem do knihy umístnil, přinesou opět Liz další malou dávku radosti, že někomu na druhém konci světa není lhostejná.

Moc ti děkuji za rozhovor a přeji mnoho prodaných exemplářů tvé knihy stejně jako mnoho nevšedních cestovatelských zážitků, o které by ses s námi čtenáři mohl podělit ve své další knize.

Čtěte také:

Jižní Amerika – Z Buenos Aires na Machu Picchu