Martin Patřičný a humor

• 

Rozhovory

Vytvořeno 2. 8. 2014 3:00

Autor: Štěpán Cháb

Martin Patřičný před nedávnem vydal Patřičnou čítanku a na to konto byl i osloven s žádostí o rozhovor pro web vaseliteratura.cz. Bez váhání souhlasil, ale postavil vše s humorem na hlavu a přišel s tím, že si bude otázky přehazovat zároveň s dotazujícím se redaktorem. Kdo to kdy slyšel, aby byl v rozhovoru dotazován nejen autor knihy, ale i její recenzent. Proto před vámi leží rozhovor, kde odpovídají dva lidé. Pro jasné rozlišení vězte následující údaje: běžným písmem jsou zaznamenána slova redaktorova, kurzívou slova Martina Patřičného. Příjemné čtení přejeme.

Jak se k vám čítanka dostala? Běžná recenze?

Byla mi nabídnuta ke zrecenzování, zaujala mě, tedy jsem o ni požádal. Běžná recenze? Neřekl bych. Kniha byla něco zcela nového, neviděného. Pojem čítanka měl jsem zařazený do kolonky školních obludárií, u této jsem se dostal i k pobavení a zároveň čuchl k jinému vkusu a hlavně k vypsání lásky k literatuře.

Když jsme u těch čítanek. Vzpomínáte na nějakou školní čítanku s láskou? A co byste na výuce literatury změnil, měl-li byste tu moc?

Vzpomínám na nějakou modrou, druhá třetí třída - ale spíš kvůli barvě…
Záleží na učiteli - a moc lidi kazí - na jednu češtinářku jsem měl štěstí - dr. Štěpničková, Štěpna, gymnázium Na Proseku, r.74-5 - paní učitelce s láskou - ona učila v blbějších časech než teď.

Píšete v recenzi, že v mnohém nesouhlasíte - můžete být konkrétnější? Uvést příklady - co byste doplnil, co vyňal? Třeba ve dvou, třech kapitolách? Která místa by měli čtenáři přeskočit?

Ale to jsou takové osobní výhrady. Například, a teď urazím naprostou většinu čtenářů, bych do čítanky jakživ nedal Rychlé šípy. Může za to skutečnost, že jsem je četl až na stará kolena svým potomkům před spaním a děsně se u toho nasíral. Ta jejich udavačsky spravedlivá povaha svatého límečku…to jejich rozvracečství Stínadel…no, ve dvanácti letech bych se jistě začetl s nadšením do atmosféry (potomkům se všechny tři knihy i přes mé časté prskání líbily), ale stará kolena mě naučila a nepustila přes práh zpátky do trenek. (Patřičná pozn.-Rychlé šípy v čítance nejsou! A ano, moc záleží na tom, kdy se vám nějaká kniha dostane do ruky.) (Chabá pozn. – Lekl jsem se, vážně ano, že jsem si cosi vymyslel, ale dal jsem si tu práci a v čítance Foglara našel. Ano, Rychlé šípy to nebyly, byli to Hoši od Bobří řeky a Chata v jezerní kotlině. Tuž Foglar, pro mě je to nestravitelný kus literatury sakum prásk všechno dohromady. Což je jistě hloupá předpojatost. Hochy od Bobří řeky jsem měl v ruce v komiksové podobě a bylo to také nepěkné.) Přeskakovat by se v čítance nemělo nic. Všechno je to podáno tak, jako kdyby šlo skutečně o tu literaturu, která člověku dá to, co je třeba. Přesto se jednalo spíše o klasiky, o autory a díla, která jsou ve všeobecném povědomí (aspoň doufám, já je tam měl, tak nejspíš i ostatní). Chyběl mi tam prvek překvapení typu – tý jo, tak to mi ale vůbec nic neříká a zní to sakra dobře. (Patřičná pozn. - Kníže Leopold z Anhaltu a Dessavy? May? To je vtip.) Chyběli mi zástupci chmurných literatur a experimentátoři. Chyběly literární lahůdky, malonákladové knihy, které smrdí zahrabány někde v antikvariátech a pes po nich neštěkne. Samozřejmě, čítanka má být o dílech, která jsou známá a měla by se cpát do hlav lidem, kteří je ještě nečetli. Ale taková má být (asi a nejspíš) čítanka školní. Čítanka Patřičná by mohla být v tomto ohledu značně drzejší. (Patřičná pozn. - K těmhle věcem, chmurným, experimentům apod. jsem se už nějak nevracel.) Přesto jsem čítanku vhltl (pěkné slovo) s nadšením. Obzvláště první věty knih se mi děsně líbily, ač to byly jen dvě stránky v čítance. Vyprávěl jste o knihách a s knihami, což se prostě neomrzí. Ale jak tak o tom přemýšlím, ano, hledat neobjevené není úkolem čítanek, ale člověku zásadní věci docházejí, až když je po ptákách.

Hypotetická situace – jste připoután ke skále a jednou denně k vám přilétne ošklivý pták a vyklove vám játra, co byste si o nastalé situaci myslel?

Jak se z toho dostat.
Pan prof. Machovec ve své stále nedoceněné knize Filosofie tváří v tvář zániku vyzdvihuje spíše Prométheova bratra Epiméthea…

Patřičný dělá, jako by po r. 2000 už žádná dobrá beletrie nevznikla - někdo napsal. Souhlasíte? Máte k tomu něco?

Člověče, to byste si měl vyřídit s pisatelem, takové pomluvy. Ovšem s ohledem na výběr v Čítance lze konstatovat, že pisatel nebyl dalek od pravdy. Kde jste tam měl Harryho Pottera, kam jste zašubelil to satanské tango, které ovlivnilo miliony? Co Odstíny všelikých barev? Pravdou je, že po roce 2000 vzniká takové množství literatury, že se ta kvalitní a dobrá často šikovně skryje a je k nenalezení. Přesto tu je, stačí pátrat, prstíkem šťourat.

Máte pocit, že po roce 2000 už žádná dobrá beletrie nevznikla?

Ano.
Ale třeba jsem málo hledal. Doufám, že to je tím.

Nabídka knih výrazně převyšuje poptávku, je moc knih. Máte představu, jak to bude pokračovat? Co bude dál s knížkami?

Že je moc knih, je jen iluze. Z pozice recenzenta, který po knihách pátrá a vyhledává ty kvalitní, musím konstatovat, že je knih nesmírně málo. Že vyjdou jen dvě možná tři měsíčně, které stojí za to. Zbytek jsou jen brožury, kterým z podnikatelských záměrů přidělili ISBN. Asi se lépe prodávají, nevím. Byl jste někdy v hračkářství a narazil tam na takové ty dětské jakoby knížky do vany z umělé hmoty, na jejichž přebalu je vyndavací zviřátko, které cinká a navíc ještě plave? Tak takové mají také své ISBN. A je to kniha? Kchm!

Měl jste někdy pocit, že kniha je skutečnější než život a že život je jen fraška, kterou sepsal nějaký neumětel? A pokud ne, tak to nějak rozveďte, aby odpovědí nebylo jen ne. Třeba se vyjádřete k chybám v knihách.

Pořád ještě bývám uhranutý příběhem. Nemusí jít zrovna o Krále Leara, jsou malé příběhy s velikou silou.
K chybám - když se do nějaké knihy pustíte a dotáhnete ji až k vydání, najednou jste tolerantnější, snášenlivější, jsme lidé chybující…ale to nemyslím zbabrané překlady a chyby v češtině či pravopisu. Na tyhle věci jsou tu přece profíci, lektor, redaktor…Sám někdy píšu jako čuně a nechávám si opravovat…

Může být čítanka i učební pomůckou, když je mládeži nepřístupna?

Jedině takovou čítanku bych uznal za vhodnou stát se učební pomůckou, protože tam, kde není prasečinek, není mezi mládeží ani zájmu. Čítanka, která zamlčuje existenci nahého poprsí a příjemně vyšpuleného zadku mladé krásky, je čítankou, která páchne zaprděností a kradmými pohledy.

Jak se vyrovnáváte se stárnutím žen?

Klasický bonmot - jak stárnu, přibývá žen, které by mi stály za hřích, je to logické, že?
Čas (nejen) holkám hrozně ubližuje, zkopeme za to ten náš vlastní výmysl? Nebo čtvrtý rozměr? A snad se dá někdy použít jedna pomůcka - tma.
Jinak - představte si, že jsem na skále a moje pouta jsou volná a každý den ke mně přichází jiná, starší žena. A já dělám připoutaného, chřestím okovy. He, he.
Ale potom přichází stařenka Šahrazád, víte? A já lezu dolů ozlomkrk.
Neříkám, že si občas neodskočím prožít kousek něčeho jiného, to ne, ale vrátím se, poslepu se vrátím…

Možná by ještě stálo za to, abychom oba odpověděli na jednu otázku - stejnou.
Napadá vás něco? Abyste odpovídal rád, ale abychom nežehrali…

Dobrá tedy. Vztah k Hrabalovi máme oba více než laskavý. Co byste tedy řekl Hrabalovi, když se chystal skočit z nemocničního okna a nechat po sobě už jen náhrobek na krchově?

Že mám přítele doktora a něco mu seženu, Hrabalovi, aby nemusel tak hnusným způsobem a nejistým odcházet. Do prdele! Aby mohl zavřít oči a v klidu usnout!

Možná bych v tu dobu ječel, ať toho nechá, lhal bych, že znám doktora, který mu pomůže, ač jsem žádného neznal. Možná bych ho chytil za nohu. Možná bych mu vyhrozil, že skočím s ním. Možná bych se mu po jekotu se sliby a výhružkami pokusil poděkovat za tolik pěkné knížky. Možná bych ho poprosil o poslední autogram a chytil ho za ruku a už nepustil. Nejspíš bych se mu tam jenom rozbrečel. Určitě bych si ovšem zapálil cigaretu.

Poté následovala vzájemná slova díků za průběh rozhovoru, při kterém ani jeden z dotazovaných či odpovídajících neměl potřebu nabančit jinému dotazovanému či odpovídajícímu.