Rozhovory

Martina Šmidtová: „Číst je nádherné a psát ještě sladší“

1 1 1 1 1 (1 hlas)
Rozhovory
Vytvořeno 18. 8. 2009 2:00
Autor: Marta Šimečková
knihy 100x100
V dalším pokračování naší série rozhovorů s mladými autory bych vám ráda představila Martinu Šmidtovou, kterou možná někteří z vás znají pod přezdívkou Lejdik. Tato básnířka přispívá pravidelně na serveru Poeta.cz a v současné době připravuje autorské čtení autorů, kteří se zaměřují ve své tvorbě na téma trampingu a přírody. Ráda také píše texty písní a sama si je zhudebňuje.

Kdy jste začala poprvé psát básně a proč?

Mé první básničky vznikaly, když mi bylo asi 12 let. Měla jsem v úmyslu vydat knihu. Byla jsem velmi introvertní dívka plná komplexů a literatura mi dávala pocit naplnění. Snila jsem o slávě a spoustě obdivovatelů. Během studia na střední škole jsem se seznámila s několika novými lidmi a můj život dostal nový směr. Začlenila jsem se do skupiny trampů, začala jsem jezdit na vandry, poznávat nové lidi a přestala být malá zakomplexovaná holčička. Začala si užívat všeho nového a to byl dočasný konec mého psaní. Přestala jsem psát básně, nevím proč, ale neměla jsem potřebu. Začala jsem se orientovat na hudbu – hru na kytaru, saxofon a zpěv. A tehdy jsem začala psát své první písničky. K psaní básní jsem se vrátila až nyní, což je asi tak jeden rok. Po narození mého syna nemám čas na svůj dosavadní život, nejezdím na vandry, nestýkám se tolik s kamarády a mně vše začalo chybět. Psaní básní je návrat a touha po přírodě. Psaním si připomínám lásku k trampingu.

Nyní přispíváte na serveru Poeta.cz. Proč píšete pod pseudonymem Lejdik?

martina smidtova fotoVše má u mne svůj smysl a záměr. Lejdik je mé skutečné jméno – přezdívka ve světě trampingu. Své civilní jméno používám jen v práci a na úřadech. Veškeří mí známí i rodina je vesměs trempská a každý mne zná pod tímto jménem. Protože má tvorba vychází z části trempské, nemám potřebu používat své civilní jméno.

O čem nejraději píšete?

Nemám přesně striktně dáno, o čem budu psát. Píši o tom, co mě napadá, ale vždy, když si svá díla přečtu, jsou si velmi podobná v jedné věci, a to je pocit touhy a naplnění. A samotnou mne mnohdy překvapí, jaké další roviny chápání se zde naskytnou.

Máte malé dítko, přemýšlela jste i o psaní poezie pro děti?

Ani ne. Tvorba pro děti není dle mého názoru jednoduchá. Vrátit se v myšlení a porozumění do myšlenek dětí není pro každého autora jednoduché. Použití jednoduchých slov obratů je práce pro mistry psaného slova a to raději přenechám jiným.

Hodně času zřejmě trávíte péčí o dítko. Kolik času věnujete psaní?

Hodně málo. Někdy mám jen dvě hodiny za týden, když to nasčítám. Není to jednoduché, mám spoustu jiných zájmů a záleží na tom, co je přednější. Právě teď chystám akci – autorského čtení mladých začínajících autorů, kteří zaměřují svou tvorbu na tramping a přírodu. Samotné pořádání této akce je velmi časově náročné. Jsem pak ráda, když si najdu alespoň  pár chvilek na psaní básní.

Jak moc je pro vás důležitá forma básně?

Není pro mne důležitá. Nemyslím si že psaní básní ve volném či vázaném rýmu jsou hezčí či horší. Vždy záleží na pocitu z díla. Musím si báseň přečíst lehce.

Co je pro vás největší inspirací?

To jste mne dostala, nevím. Většinou, když píši, vykonávám svůj běžný rituál. Musí být doma a mít ticho (naprostý klid), uvařím si čaj do svého půllitrového hrnku a zadívám se na lesní plody, které jej zdobí. Pár horkých usrknutí a myšlenky se rodí samy.

Jaké básníky máte nejraději a proč?

Obdivuji mnoho básníků, jak už tvořících a publikujících na serveru Poeta, tak i věrnou dobrou klasiku. Nevím proč, ale nejvíce mi utkvěl v hlavě a v srdci básník Rainer Maria Rilke, jenž mne provázel už mým dětstvím.

A co písničkáři? Všimla jsem si totiž, že píšete i texty k písním.

Je to má krevní skupina. Mám ráda písničkáře a krásné texty. Jen škoda, že písničkáři, které bych já ráda slyšela více v rádiích, není možné zaslechnout. Spousta úžasných písničkářů zůstává v nedohlednu běžným posluchačům. Nemohu říci, že mé písně jsou kvalitní a že se mohu rovnat profesionálům. Stále jsem ve vývoji a se mnou i mé písně.

Nepřemýšlíte o zhudebnění těchto textů?

Neumím napsat píseň, aniž bych složila melodii. Je to tím, že melodie u mne vyvolává text. Je pravda, že mé hudební ztvárnění je jednoduché a někdy i pro mne samotnou nedostačující. Přemýšlela jsem, že bych někoho oslovila o spolupráci, ráda bych využila více hudebních nástrojů a slyšela celou svou skladbu v jiném kabátě. Uvidíme, snad se k tomu jednou odvážím.

Jak byste hodnotila úroveň písňových textů, které slyšíme denně v rádiích?


Vzhledem k tomu, že jsem milovníkem trempské hudby a jazzu, neposlouchám spotřební, jak tomu říkám já, hudbu. Pokud se však zaposlouchám, jsou to mnohdy laciné uměle tvořené texty o lásce, zradě a zklamání. Ano, najdou se i výjimky, ale těch je málo. Problém vidím v trendu zlatého proudu, který je chycen a vláčen jakousi melancholií a neustálým zklamáním. Podívám-li se, kdo je strávníkem této hudby, jsou to převážně děti, a proto se nemůžeme divit, jak texty písní vypadají. Jsou laciné, strohé a jednoduché. Snad aby byly snadno srozumitelné cílové skupině.

Myslíte si, že je u písně důležitější hudba, nebo slova?

Není dobré písně bez dobrých slov a obráceně. Nic není důležitější. Píseň na mne musí působit celistvě. Text musí souznít s melodií. Alespoň pokud tvořím já písně, melodie koresponduje se slovy.

Písně se často vyznačují pravidelným rýmem. Dáváte mu přednost před volným veršem?


Ani ne. Mám radši volný verš, ale záleží na dílu. K některému se lépe hodí verš vázaný. Nemám žádné pravidlo ani návod, kdy jaký verš zvolit, je to pouze na intuici a na pocitech z daného díla. Pokud však píši píseň, nerozhoduji se a volím automaticky verš vázaný. Píseň je poté melodičtější a zpěvnější.

Co byste chtěla vzkázat našim čtenářům?

Číst je nádherné a psát ještě sladší. Pišme, ať máme co číst, čtěme, ať máme proč psát.

Děkuji vám za rozhovor a přeji mnoho krásných chvil u psaní i čtení poezie.


Básně Martiny Šmidtové si můžete přečíst na serveru Poeta.cz.