Rozhovory

S Petrem Kuběnským o soutěži Brněnská sedmikráska

1 1 1 1 1 (14 hlasů)
sedm

O vyhlášení pátého ročníku soutěže Brněnská sedmikráska jsme vás již informovali (zde). Časopis a nakladatelství Host vyzvalo literáty k napsání nejkrásnější básně o Adamově. Dnes už známe výsledek. Vítězem se stal Petr Kuběnský s básní Průvody. Pokud je vám jméno autora povědomé, určitě se nemýlíte. Petr Kuběnský je jedním z redaktorů magazínu VašeLiteratura.cz a já mu teď mohu položit několik otázek, týkajících se jeho osoby i průběhu soutěže.

 

Petře, letošní podmínkou soutěže bylo, že autor musí osobně před porotou svou báseň přečíst. Čtenáři mohou tvé vystoupení shlédnout zde. Co bylo pro tebe těžší – psát, nebo veřejně přednášet?

 Já se v roli recitátora necítím úplně dobře, protože jsem tuhle dovednost nikdy moc netrénoval. Takže silnější stránkou je jednoznačně psaní. Ostatně myslím, že i na pódiu se vystřídali zdatnější přednašeči, kteří dokázali lépe pracovat s publikem. V některých případech se výstupy podobaly až slum poetry, tedy až na onu typickou „vášovskou“ improvizaci.
Na druhou stranu, teď jsem měl asi dvouletou pauzu, kdy jsem nepsal skoro vůbec, takže i samotná tvorba pro mě byla tak trochu výzvou.

Byla to tvá první účast v soutěži Brněnská sedmikráska?

Ano, bylo to poprvé. Vlastně to pro mě byla od dob středoškolských vůbec první literární soutěž, které jsem se zúčastnil. Sám pociťuju, že můj vztah k soutěžím v psaní je trochu komplikovaný, takže se doteď nestačím divit, proč jsem se tak znenadání rozhodl, že se zapojím.

Jak probíhal vyhlašovací večer a jaká byla porota?

První, co mě překvapilo, bylo, že Kabinet múz, kde se to celé konalo, byl nacpaný k prasknutí. A myslím, že to trochu překvapilo i pořadatele z nakladatelství Host. Ale atmosféra byla díky tomu skvělá. Moderátoři to pojali odlehčeně, což vlastně dobře ladilo i s částí příspěvků, které tu finalisté předčítali. A v podobném duchu se nesl i doprovodný program, ať už šlo o přednášku o historii Adamova, nebo o vystoupení písničkářky Nikoly Muchy.
Autorské básně hodnotilo celkem pět lidí, přičemž tři z nich byli náhodně vybraní lidé z řad návštěvníků. Z tohoto soudku se mi vybavuje, že jeden z porotců používal z hodnotící škály „jedna až deset“ pouze první tři čísla, takže když jsem od něj dostal „trojku“, byl jsem vlastně nadšený.

Jaký máš vztah k Adamovu? Proč si podle tebe zaslouží oslavnou báseň?

Je třeba říct, že o oslavnou báseň – snad až na jediný případ – nešlo, ani to nebylo vyžadováno. U velké části vystupujících se naopak projevilo, jak dobře se uchytil trend dělat si tak trochu z Adamova legraci. V tomhle mají silný vliv weby jako Prigl.cz nebo Žít Brno. Ostatně i mě, když jsem poprvé četl o tématu letošní Sedmikrásky, napadlo, že tohle téma se dá zpracovat jen jako perzifláž. Ale nakonec jsem šel jinou cestou. Adamov je totiž svým způsobem velmi působivé městečko. Rozhodně není hezké v klasickém slova smyslu a např. s takovými Bílovicemi se nedá srovnávat. Ale vykazuje zvláštní industriální atmosféru, která se mi spájí např. s poetikou Michala Ajvaze nebo Pavla Čecha. A tahle atmosféra stojí ještě v zajímavém protikladu k okolní přírodní scenérii. To jsou zhruba prvky, na kterých jsem stavěl.
Adamov znám na Brňáka poměrně dobře. Měl jsem tu v dětství několik kamarádů a sem tam jsem za nimi jezdil. Po foglarovsku jsme prolézali staré tovární haly, hřbitov, bunkry a to ve mně dodnes rezonuje.

Je to tvůj první významný literární úspěch, nebo jich máš na kontě více? Představ trochu svou práci.

Jak už jsem naznačil, je to v zásadě první větší úspěch. Sem tam mám otištěnou báseň v nějakém časopise nebo almanachu, ale času na soustavnější práci na dlouho rozpracované sbírce se mi nedostává. Nejvíc mě asi potěšilo, když mi před pár lety otiskli pár veršů v revue Wagón hned vedle Víta Slívy, který pro mě představuje jednoho z nejzásadnějších básníků posledních dvaceti let.

Co pro tebe znamená literatura a jaký je tvůj vztah k poezii? Myslíš si, že je čtenáři neprávem opomíjená?

Literatura je pro mě střed zájmu – osobního i profesního. Jenom k ní z hlediska té profese přistupuji většinou z druhé strany. Nikoli jako autor, ale jako recenzent, knižní editor nebo lektor tvůrčího psaní. A možná právě proto už mi nezbývá tolik sil a času, abych si ve vhodnou chvíli sedl a psal. Většinou to skončí několika myšlenkami nebo slovními obraty načmáranými na první papír, který najdu a který brzy zase ztratím.
Poezie je – a domnívám se, že byla vždy – takovou popelkou literatury. Což ale není nutně špatně. Příběhy jsou přímočařejší, snadněji vyložitelné a člověk je s nimi v přirozeném spojení už odedávna. Poezie vyžaduje trochu specifický druh vnímání, který si člověk musí chtít osvojit, aby jí rozuměl a přišla mu přitažlivá. Já jsem začal první básně číst a tvořit až na střední škole díky tomu, že jsem měl dobrého učitele. Ale cestu k jejich porozumění jsem si nacházel v zásadě sám. Myslím, že mě fascinovalo, jak je poezie na jedné straně hrozně emocionální, což mi v patnácti letech vyhovovalo, a na druhé straně je tak trochu tajemná. Významy se tu rozevírají pomalu a neochotně jako hádanka. Vzpomínám si, že ten druhý aspekt mě vždy hrozně zajímal na Březinovi, do kterého jsem se zoufale pokoušel proniknout a kterému jsem začal rozumět až mnohem později.

Petře, děkuji za odpovědi a za celou redakci ti přeji hodně úspěchů v další tvorbě, odvahu a vůli svou práci veřejně prezentovat.

Krátký rozhovor s Petrem Kuběnským, vítězem soutěže Brněnská sedmikráska, vedl Jiří Lojín

 

Komentáře   

 
tanga-rada
0 Odp.: S Petrem Kuběnským o soutěži Brněnská sedmikráskatanga-rada 2014-02-13 20:58
Držím palce všem
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Aktuality

  • Prosincové akce v knihovnách

     

    Chcete vědět, co zajímavého se děje v knihovnách a jaké akce si pro své čtenáře připravily? Pak sledujte rubriku Knihovny, v níž vás budeme pravidelně informovat o dění v knihovnách a akcích s nimi spojených.

    Číst dál...  
  • Prosincová Pevnost ve znamení Star Wars

    Opět nastal ten správný čas a na pultech trafik se objevil další díl fantasy a sci-fi časopisu Pevnost. Venku už se značně ochladilo, proto si ho vezměte k hořícímu krbu a při jeho čtení se trošku zahřejte. I když některá jeho témata jsou lehce mrazivá. Na co se můžete těšit?

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu SexyMamas: Matky matkám

    Ode dneška soutěžíme o knihu SexyMamas: Matky matkám z nakladatelství Biz books. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení