Rozhovory

Jiří Viewegh: Fantastická témata si nedovedu vymýšlet

1 1 1 1 1 (10 hlasů)
k

Lékař a spisovatel Jiří Viewegh se nechal inspirovat svou profesí a vydal knihu Věnováno ženám, v níž čtenář – tedy nejen čtenářka – může nalézt celou řadu povídek z lékařského prostředí. Recenzi na tuto knihu můžete nalézt zde. Autor žije už dlouhou dobu v zahraničí, přesto je většina povídek situovaná do doby, kdy pracoval u nás. S doktorem Vieweghem jsem udělal krátký rozhovor, ptal jsem se ho na jeho vztah k literatuře i na to, jak se žije v cizí zemi.


Pane doktore, píšete výhradně příběhy z lékařského prostředí?

Píši o tom, co jsem zažil buď sám nebo i někdo jiný, kdo mi to vyprávěl  a co na mně zanechalo silný citový dojem, který považuji za tak důležitý, že jej pociťuji sdělit další nezúčastněné osobě. Fantastická témata si nedovedu vymýšlet.

Napsal jste někdy později povídku z jinou než lékařskou tématikou?

Jsou to pouze dvě povídky, které mají naprosto nelékařskou tématiku a jsou navíc i taky navzájem tématicky zcela protichůdné: jedna je reportážní zkratkou o poutním místě Lurdech, druhá se zabývá líčením nudistické pláže Baltického moře.

Kdy jste se rozhodl psát?

Všeobecně řečeno, první kratičkou povídku (bez rodičovské pomoci) o vlčákovi Asta mi otiskl, jako desetiletému klukovi,  tehdejší Mladý svět. Po prvních kuriozních či dramatických zážitcích  na porodnici jsem si začal dělat  o nich náčrty k budoucím povídkám, původně určeným pro mé děti, kterým jsem se, upřímně řečeno, málo věnoval, když jsem každý druhý den ve volném čase  dospával probdělou noc. Mou první publikovanou povídkou v týdeníku Vlasta byly  Dvojí kleště. Je to napůl fiktivní povídka, vzniklá jako koncentrát z průběhu mnoha porodů, končících v časných ranních hodinách velmi často kleštěmi. Kdysi ji četl a pochválil i spisovatel Jan Procházka a radil mi, abych jen tak psal dál, že to jednou bude jistě k něčemu dobré. Tak jsem tedy začal psát, tehdy  zatím  „do šuplíku“.

kV recenzi, kterou jsem na Vaši knihu napsal, jsem poznamenal, že spíše připomíná strohý popis v lékařském sborníku s malým přídavkem beletristického koření. Co Vy na to?

Naprosto s Vámi souhlasím, správně jste to vystihl. Jsem si také plně vědom, že ta beletrie přišla v mých   povídkách  povšechně  trochu zkrátka. Je to tím, že se ve svých textech zabývám především úzkým vztahem mezi ženou,  potenciálně i jejím plodem, ohroženou smrtí během porodu. Její porodník  musí být neustále ve střehu, aby takové krizi buď zavčas předešel nebo ji odvrátil, když už nastala. Přitom sám velmi často prožívá úzkost z obavy, že se mu to nepodaří a že v jeho svědomí proto budou později hlodat výčitky z vlastní nedokonalosti, nevědomosti či neschopnosti. Čili se zabývám víceméně nahými fakty bez vedlejších kudrlinek, které by měly danou situaci nějak změkčit nebo jí ubrat na drsnosti. Jsem si též vědom, že četba takové povídky může působit negativně na ženu, která ještě nikdy těhotná nebyla nebo dosud nerodila, a může jí před očekávaným porodem nahnat dost strachu. Je to však životní realita, která se nedá oddiskutovat, jak taky správně v nadpisu Vaší recenze píšete, že „Příběhy mohou mít dobrý i špatný konec“.

Vznikaly povídky s velkým časovým odstupem?

Nikoliv. Psal jsem je v posledních třech letech do serveru Epika s maximálním odstupem 14 dnů. Mám jich v zásobě ještě asi stejné množství, za 40 let praxe se už něco nashromáždí…
Nedělalo vám problémy vybavit si detaily, nebo byly zážitky tak silné, že se Vám v paměti otiskly na dlouhou dobu? Detaily  pro mě  nebyly  problematické, pamatuji si dodnes vše, jakoby se to stalo včera.

Jak dlouho žijete v zahraničí? Jak se Vám podařilo zachovat si znalost rodného jazyka, když jste obklopený cizojazyčným prostředím?

V zahraničí žiji už 44 let. Doma jsme hovořili vždy jen česky. Naučili jsme tak mluvit i naše dvě děti, které se  samostatně domluví česky, kdekoliv a kdykoliv to je zapotřebí. Když nás navštěvovali naše rodiče, přivezli nám vždy několik knih z našich  knihovniček v ČSR nebo i zcela nově vyšlé knížky. Pokud to bylo časově možné, poslouchali jsme skoro pravidelně český rozhlas.\Po uvolnění politických poměrů v r.1990 jsem  pro velký zájem o češtinu vyučoval v Bayreuthu svůj mateřský jazyk na Občanské večerní univerzitě celkem deset let, čtyři kurzy týdně, kromě svého povolání. Později už to bylo nad moje síly.

Co Vás přimělo odstěhovat se do zahraničí?

V důsledku srpnových událostí roku 1968 jsem se rozhodl urychleně odjet s vysoce těhotnou manželkou na několik dnů dlouhodobě plánované  dovolené  do Vídně, poněvadž náš byt se nacházel v domě, kde bylo muniční skladiště dělnické milice. Její hlídky procházely každou noc naší ložnicí na balkon  na stráž. To se nám pochopitelně nejen protivilo, ale považovali jsme to za dané situace i za značně riskantní. Osud tomu pak chtěl (předčasný porod dítěte, závažná autonehoda s následnou operací), že ze zamýšleného krátkého pobytu došlo k dlouhodobému odloučení od naší okupované vlasti.

Litoval jste toho někdy?

Ne, i když začátek nového života byl, mírně řečeno, svízelný pro rodinu s novorozeným dítětem, po závažném úrazu s nejistými následky, s neurčitou pracovní perspektivou, t.č.bez peněz, v dočasné závislosti na dvou velmi vzdálených příbuzných-důchodcích a v kulturním prostředí,  které se  přeci jenom  odlišovalo od našeho dosavadního. Že se  v cizině najdou lidé dobří i zlí, tak jako v naší vlasti, nebylo  pro nás žádnou novinkou. Myslím ale, že těch pro nás dobrých bylo více!

Jaké klady a jaké zápory má život v cizí zemi?

Kladnou skutečností pro mne bylo, že jsem mohl jako dospělý člověk konečně po tolika letech samostatně rozhodovat o tom co, kde a jak to budu dělat a že za dobře odvedenou práci dostanu přiměřenou odměnu a uznání. Tyto poslední dva faktory se někdy nezdařily, ale měl jsem vždy možnost použít mého práva dosáhnout toho, že se splnily a pak i dodržovaly. Fyzická odloučenost od našich rodinných příbuzných byla pro nás v prvních letech velkou bolestí.

S lékařem a spisovatelem MUDr. Jiřím Vieweghem rozprávěl Jiří Lojín

 

Komentáře   

 
Ji59 Viewegh
0 Vysvětlivka k fotceJi59 Viewegh 2014-03-31 16:38
V Třebíči s primářem Dr. Chmelíčkem (po mé pravici)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
František Jůza
+2 Kterak laik pochopí práci gynekologaFrantišek Jůza 2015-09-06 02:50
Před pár měsíci vyšla další z knih o práci gynekologa a porodníka, opět samozřejmě z pera Jiřího Viewegha. Ženský lékař odhaluje - tak se knížka jmenuje. Zkušený lékař Viewegh tady opravdu odhaluje příběhy, které jen zřídka mohl prožít někdo nikoliv "z branže", a možná ani současní jeho mladí kolegové. Zdaleka ne všechny končí dobře a zdaleka ne všechny špatně. Jejich autentičnost mnohdy až zamrazí, ale jak jinak pochopit, co lékař prožívá nad pacientkou či novorozencem, kterým právě běží o život? Jiří Viewegh však nepopisuje zákroky a vůbec osudy lidí pouze odborně, ale v každé větě, v každém odstavci či povídce je cítit hluboké lidství člověka, který si plně uvědomuje odpovědnost za cizí život, aniž se však nechá "rozhodit" komplikovaným vývojem té které události. Proto také při čtení se stáváte jakoby součástí příběhu - lékařem nebo pacientem. A vstupujete do míst, která laikům zůstávají zpravidla zapovězena. Přečtěte si uvedenou knížku a budete se k ní znovu vracet!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Jitka Svobodová
+1 komentářJitka Svobodová 2016-02-14 14:29
Nesmírně si vážím spisovatelů, kteří píši o životě jaký je. Pravdivě,bez příkras.Vyjadřu jí vše, zklamání,naděje , pochybení i radost z úspěchů.Profesn ě perfektně zpracované dílo lékaře, spisovatele.V srdci má lásku i soucit, neboť při svém povolání zblízka poznal bolest i utrpení. Je správné slovo povolání? Spíše bych řekla poslání.Vždyť narození dítěte je to nejkrásnější, co prožívá maminka i lékař, který je přivede na svět.Tyto příběhy jsou pramenem čisté vody, osvěží, očistí a vy se v myšlenkách stáváte účastníky právě čteného příběhu.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Aktuality

  • Prosincová Pevnost ve znamení Star Wars

    Opět nastal ten správný čas a na pultech trafik se objevil další díl fantasy a sci-fi časopisu Pevnost. Venku už se značně ochladilo, proto si ho vezměte k hořícímu krbu a při jeho čtení se trošku zahřejte. I když některá jeho témata jsou lehce mrazivá. Na co se můžete těšit?

    Číst dál...  
  • Zvláštní literární večer Michela Fabera

    Nakladatelství KNIHA ZLIN ve spolupráci s literární agenturou ULITA připravilo u příležitosti návštěvy Michela Fabera v Praze literární večer spojený se křtem jeho nejnovějšího díla –  Knihy zvláštních nových věcí. Předpokládám, že autora není potřeba příliš představovat, asi stačí zmínit, že mu v roce 2014 vyšel v České republice monumentální román Kvítek karmínový a bílý, zachycující viktoriánskou Anglii v příběhu chytré londýnské prostitutky Sugar. 

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Pohádkové nápady pro malé kutily a kuchtíky

    Ode dneška soutěžíme o knihu Pohádkové nápady pro malé kutily a kuchtíky z nakladatelství CPress. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení