Rozhovory

Inspirace je všude kolem, ať si každý vezme, kolik unese...

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
mp

Nedávno jsme na našich stránkách přestavili nový povídkový soubor Hafni! a jiné povídky, který vydalo nakladatelství JaS (recenzi naleznete ZDE). Autorkou dvanácti povídek, obsažených v této knize, je Monika Petrlová, absolventka oboru tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze a v současné době novinářka v regionálním periodiku. Jaký je její názor na současnou žurnalistiku? A o čem nejraději píše? To nám prozradila v dnešním rozhovoru.



knihaCo je podle vás největší bolestí současné novinařiny?


Ještěže se mě neptáte v rádiu, to bych se teď musela asi na pět minut odmlčet, vy byste to museli vystřihnout, a teprve pak by se mi to možná podařilo jasně zformulovat. Za největší bolest určitě považuji lačnost po senzaci, která mnohdy potlačuje etiku a zachází za hranice slušnosti, a pak, byť to možná bude znít paradoxně, rychlost (na úkor kvality)… Takové ty bleskové zprávy, které kloužou po povrchu, jsou lajdácky zpracované, ale prozrazují pointu, takže chce-li je jakýkoliv další novinář zpracovat pořádně, jeho úsilí není stoprocentně zhodnoceno, protože, jak už jsem řekla, čtenář v souvislosti s tímto tématem už „něco četl a tuší“.   

Proč jste se rozhodla věnovat regionálnímu zpravodajství?

 

Domnívám se, že je to přirozený vývoj. Člověk po vysoké škole, který nemá roky praxe, zato dostatek soudnosti, musí začít v regionálních novinách nebo na nějakých studentských portálech. To je jedno ze spodních pater pyramidy.

Jak se snáší kreativní psaní s redakčními příspěvky o školácích atakujících kinder vajíčky kadeřnictví? O čem nejčastěji píšete?


Nejčastěji píšu různé krimi zprávy, takže bouračky, požáry, vraždy, sebevraždy… Což má jednu ohromnou výhodu – jsou po tom tak monotematické sny, že už člověk časem ani nemusí listovat ve snáři (smích). Konkrétně krimi považuji za nejméně kreativní žánr, dokonce tvrdím, že by to po víkendovém rychlokurzu zvládl psát i šimpanz. Tedy za předpokladu, že by nechtěl nad policejní svodkou fabulovat – tato „přidaná hodnota“ ovšem patří bulváru, se kterým v tomto ohledu nehodlám soupeřit. Snažím si to vynahrazovat různými publicistickými články, případně menšími kauzami. Pokud se najdou jakékoliv dvě protistrany, je záruka, že to budou lidi číst a že se z toho dají vykřesat nějaké emoce.

Může tradiční novinařina přežít éru online redakcí?

Moc šancí jí nedávám. Z hlediska pisatele jsem jednoznačně pro internetová média, z pohledu čtenáře, který každý čtvrtek nedočkavě vyhlíží magazín MF Dnes, jsem samozřejmě nejšťastnější nad papírovými novinami. 


Dobré psaní, špatné psaní... Jak to oddělujete vy?

 

Pokud jej testuji sama na sobě, tak mé psaní, které považuji za dobré, je to, které si s odstupem času přečtu a hodnotím ho jako dobré čtení. Čím víc mám povinností, tím rychleji z hlavy vytěsňuji ty méně podstatné věci… a zapomínám. Můžu říct, že jsem si několikrát v životě fakt užila pocit, kdy jsem si po sobě přečetla třeba tři roky starý text a překvapila jsem jím sama sebe v tom smyslu, že jsem si řekla: „Tohle se ti fakt povedlo.“ A hned vzápětí následovala typická obava: „Podaří se ti to ještě někdy?“

Jaký rozpor mezi výukou a praxí vás zaskočil?


Netýká se to tak úplně žurnalistiky jako spíš médií obecně. Přestože mám za sebou dvousemestrální rétoriku, kterou nás naprosto neprofesionálním způsobem vyučovala osoba, jíž bych osobně nevzala ani jako vedoucí na divadelní tábor, dodnes si pamatuji tohle: sloveso „jsem“ se správně vyslovuje bez počátečního „j“. Vždycky mě fascinuje, kolik televizních a rozhlasových moderátorů se tímto neřídí, protože mám za to, že se to na všech školách učí v prvních pěti minutách první přednášky.

Jaký je život ženy, která se dá na dráhu psaní tělem i duší (a složenkami)? 

Já myslím, že úplně normální. Pokud narážíte na to, že si psaním člověk nevydělá na několik zahraničních dovolených nebo nového bavoráka, tak můžu s klidem konstatovat, že jsem ve věku, kdy mě konkrétně tohle nijak zvlášť netrápí.

Jak se dobíjí novinářka? Čím se inspirujete?

Dobíjí mě sport a hory, a co se týká inspirace, tak ta leží všude kolem na ulicích, stačí si jen brát, kolik člověk unese.

mp


Jaká bude Monika za několik let? Dáte přednost redakci, nebo rodině?

Monika bude jako každá normální ženská, kterou neutloukla emancipace, vařit podle kuchařky, žehlit pánské košile (protože správně vyžehlená košile je vizitka správné ženy, říkali doma) a bude se starat o svou malou Emu, holčičku, kterou by někdy v budoucnu určitě chtěla. 

Odkud jste čerpala inspiraci pro povídku Jonáš a vrtulník?

Konkrétně tato povídka nemá žádný reálný předobraz. Začala jsem ji psát v lednu loňského roku z naprosto pragmatického důvodu – když jsme čtrnáct dní předtím dodělávali poslední číslo novin, vánoční, říkala jsem si, že by se tam příští rok hodila nějaká ne úplně tradiční vánoční povídka. A jak u mě bývá zvykem, začala jsem ji psát v lednu a dokončila v červenci. Zpravidla většinou nemívám vymyšlenou kostru od začátku až do konce, a jakmile mě něco napadne, tak to prostě dopíšu.

Kvalitní kniha je...


Taková, od které se člověk nemůže odtrhnout, dokud ji nedočte, a když ji dočte, tak se k ní ještě několikrát vrátí. Opisuje si z ní věty a odstavce a doporučuje ji na potkání. Moje nejoblíbenější knížka je Norské dřevo od Haruki Murakamiho.

Děkuji za rozhovor.

Aktuality

  • Prosincová Pevnost ve znamení Star Wars

    Opět nastal ten správný čas a na pultech trafik se objevil další díl fantasy a sci-fi časopisu Pevnost. Venku už se značně ochladilo, proto si ho vezměte k hořícímu krbu a při jeho čtení se trošku zahřejte. I když některá jeho témata jsou lehce mrazivá. Na co se můžete těšit?

    Číst dál...  
  • Zvláštní literární večer Michela Fabera

    Nakladatelství KNIHA ZLIN ve spolupráci s literární agenturou ULITA připravilo u příležitosti návštěvy Michela Fabera v Praze literární večer spojený se křtem jeho nejnovějšího díla –  Knihy zvláštních nových věcí. Předpokládám, že autora není potřeba příliš představovat, asi stačí zmínit, že mu v roce 2014 vyšel v České republice monumentální román Kvítek karmínový a bílý, zachycující viktoriánskou Anglii v příběhu chytré londýnské prostitutky Sugar. 

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Pohádkové nápady pro malé kutily a kuchtíky

    Ode dneška soutěžíme o knihu Pohádkové nápady pro malé kutily a kuchtíky z nakladatelství CPress. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení