Rozhovory

Emíre Khidayer vystudovala arabistiku a anglistiku na Filozofické fakultě UK v Bratislavě, pracovala v diplomatické službě Slovenské republiky v Egyptě, Kuvajtu a Iráku. Poté pracovala jako jednatelka firmy v oblasti informačních technologií v Dubaji. Je autorkou několika knih, v češtině vyšla kniha Arabský svět – jiná planeta? (recenze se chystá). S Emíre Khidayer rozmlouváme o jejím působení v diplomacii, o arabském světě a mnoha dalších věcech. Emíre Khidayer připravuje čtvrtou knihu o jídle v arabských zemích. Více naleznete v našem československém rozhovoru.

V loňském roce majitel nakladatelství Práh Martin Vopěnka ozdobil knižní trh (záměrně píši, ozdobil) jedinečnou publikací Renáty Fučíkové Historie Evropy. Toto jedinečné dílo nezůstalo bez povšimnutí. Je tedy nasnadě, že se objevilo mezi nominovanými tituly na Literu pro děti a mládež. Obrazové putování naším kontinentem od doby kamenné po současnost vznikalo tři roky a k autorce námětu, koncepce a ilustrací do týmu přibyly ještě spisovatelka Daniela Krolupperová a historička Václava Kofránková. Nakladatelství vděčíme za velmi velkorysý přístup k publikaci – je skvěle vybavená a je na ní vidět, že se na ničem nešetřilo – v dnešní době téměř nevídaná záležitost. A tak jsme se pana Martina Vopěnky zeptali.

Od roku 2005 vycházejí v Albatrosu literární cestopisy, jejichž názvy vždy začínají písmenem „B“. Říkám jim „béčka“. Letos k svazkům Básník v báglu (K. H. Mácha), Blonďatá Kerolajn (K. Světlá), Báro, nebreč (B. Němcová), Bojíš se, Margito? (M. Figuli) a Blázniví donkichoti (M. de Cervantes) přibyl titul Blbnutí s Oscarem (O. Wilde). Ivony Březinové jsem se zeptala, jak se jí s Oscarem blblo a vlastně, jak to všechno začalo.

Nejezte hříbata! je knižní prvotina lékaře a spisovatele Michala Konštackého. Michal Konštacký zosobňuje kompilaci lékařského poslání, lidskosti a představivosti. Rozhovor jsme připravili takřka na kotníku mezi Istanbulem a Curychem. Poté, co jsem dopsala recenzi jeho knihy, jsem zůstala ležet na lůžku a vidina letenky do vlasti se rozplynula. Čekajíce na operaci, jsem s autorem nachystala dnešní rozhovor. Je kritický, ale jeho slova jsou loajální s kolegy z oboru. Kdo z nás dnes může říci, že jeho práce je i posláním?

Luboš Nečas, novinář, spisovatel, textař, člověk, který vám pomůže odhalit vaše vlastní JÁ například pomocí Vesmírného tarotu… Nedávno vydal knihu Július Satinský: Srdečný pozdrav z nebe. Rád píše o známých osobnostech a stejně rád se zajímá o věci tzv. mezi nebem a zemí, které nejde hmatatelně chytit, vyfotografovat, ale pouze a jen prožít…

Literární časopis XB-1 oslavil v prosinci loňského roku své první výročí existence. Obrátili jsme se s žádostí o rozhovor tedy na jeho šéfredaktora, Vlado Ríšu, aby nám prozradil, jaký tento první rok byl, jaký je XB-1 časopis a čím dokáže oslovit a zaujmout své čtenáře.

Píše se o něm jako o „kryptočechovi“ nebo „čechofilovi,  jaké vazby má Mariusz Szczygiel k naší kultuře? Číst jste mohli Gottland, Udělej si ráj, Libůstka, zanedlouho mu vychází soubor povídek Láska nebeská. Co pro něj zanemená pohyb mezi oběma kulturami – českou a polskou? Dozvíte se dnes v našem rozhovoru.

Stanislav Rudolf se proslavil především jako autor románů pro dívky. Už ten první – Metráček –, který vyšel v roce 1969, zaznamenal obrovský úspěch a znají ho čtenářky několika generací. Ve své literární tvorbě nezapomněl ani na dospělé čtenáře, pro které napsal několik románů a novel (Barvoslepý, Pyžamo po mrtvém, V každém okně Julie…). K nim patří také Operace mé dcery, která opět vychází po víc jak třiceti letech.

Koncem roku se mi dostali do rukou dvě knížky Jana Bauera – Tajné lásky českých králů a královen a Dárek pro mistra kata. Zdá se, že jde o naprosto rozdílné žánry – literatura faktu a detektivka. Já si to však nemyslím. V obou případech jde přece o pátrání. Jak to vidí autor sám, jsem se zeptala.

Nedávno jsme na našich stránkách přestavili nový povídkový soubor Hafni! a jiné povídky, který vydalo nakladatelství JaS (recenzi naleznete ZDE). Autorkou dvanácti povídek, obsažených v této knize, je Monika Petrlová, absolventka oboru tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze a v současné době novinářka v regionálním periodiku. Jaký je její názor na současnou žurnalistiku? A o čem nejraději píše? To nám prozradila v dnešním rozhovoru.

Jméno Michaely Klevisové je známo především milovníkům detektivek. Na svém kontě má už tři úspěšné romány, přičemž poslední Dům na samotě, vydaný roku 2011 nakladatelstvím Motto, je už téměř vyprodaný, a tak se dočká 30. ledna době dotisku (recenzi tohoto románu naleznete ZDE). Jak vznikal román Dům na samotě? A zakládal se děj na nějaké skutečné události? To prozradila samotná autorka v rozhovoru pro náš magazín.