Zimní evangelium je pohled do zraněné duše šestnáctiletého chlapce

Recenze

Vytvořeno 15. 8. 2015 3:00

Autor: Slavka Čubanová

Sonda do života obyčejného – neobyčejného chlapce Aidana. Je to jen rozmazlený bohatý synáček, který se za nezájem rodičů mstí pitím alkoholu, polykáním sedativ a kouřením? Není za tím přece jenom něco víc?

Aidan prožívá klasické problémy náctiletých. Snaží se zařadit mezi své vrstevníky, začíná se zajímat o dívky a řeší nezájem ze strany rodičů. Netouží po budování slibné kariéry, nechce mít vliv na světové dění, což je velké přání jeho otce. Jediné, co chce, je pozornost, které se mu nedostává. V té chvíli pozná otce Grega, který je velmi oblíbený v místní křesťanské komunitě. Kněz se začne Aidanovi věnovat. Vždy má na něj čas, nesnaží se ho jenom poučovat.  Mluví s ním o pravé lásce, o životě a snaží se vyslechnout všechny jeho problémy. Tráví spolu hodně času, povídají si, smějí se, mají společný cíl. Pro Aidana je velmi těžké rozpoznat temnou stránku otce Grega, zmítá se mezi potřebou pozornosti a hrůzou z doteků. Jak se má vyrovnat s tím, co se stalo? Má to skrývat před světem, nebo se má svěřit?

A já věřil. Věřil jsem mu. Dál jsem mu věřil. Byl jediný, kdo mi v září poslal přání k narozeninám, věřil jsem mu, když mi dal vytištěnou fotografii svatého Aidana pocházející z vitrážového okna v Anglii, a když roztrhnul čistý kapesník, abychom mohli mít každý jednu polovinu, když jsme měli oba rýmu, a když jsem se smál, protože mě rozesmál, a když mi řekl, že se takhle nebudu cítit napořád. Taky když jsem plakal a on mě držel, ale neříkal ,,neplač“ nebo ,,musíš na sebe dávat pozor“. Věřil jsem mu, když říkal ,,já se o tebe postarám“ a že je v pořádku, když pláču, protože tak bude mít možnost se o mě starat ještě víc. Zdálo se, jakoby neexistovalo nic jiného než ta zvláštní, bolestná přitažlivost, již mi mohl poskytnout. [1]

Postava Aidana je velmi uvěřitelná. Lidé si o něm myslí, že je to rozmazlený chlapec, který se snaží zaujmout pozornost tím, že dělá problémy. Přitom je jen citově vyprahlý. Dokáže se upnout na kohokoli, kdo mu projeví i jen minimální náklonnost. Je chytrý a má velkou představivost. O všem, co se děje, velmi přemýšlí a každý svůj čin pečlivě analyzuje. Vším, co dělá, se snaží splynout s okolím. Být jedním z davu, nevyčnívat. Bojí se jakékoli pozornosti, která by mohla odhalit jeho tajemství.

Brendan Kiely umí slova poskládat do krásné mozaiky, která dokonale vystihne vnitřní boj mladého člověka, který si neví rady sám se sebou ani se svým životem. Dokáže zachytit myšlenkové pochody chlapce, který se zmítá mezi láskou a nenávistí. Provádí nás jednotlivými fázemi, kterými Aidan prochází. Popření, uvědomění si skutečnosti a rozhodnutí. Píše jazykem teenagera, tím se čtenář dokáže lépe vcítit do pocitu středoškoláka, který očividně nedokáže zapadnout. Odlišuje se svým vnímáním světa. Snaží se své pocity skrývat, ale ty vždy prosáknou na povrch.

Přestože jde o autorův debut, je mistrně zpracován. Nejde o prvoplánové odsouzení, kdy vše je jasné a zřejmé. Vina není předem daná, naopak ji postupně odhalujeme v textu. Čtenář si vytváří svůj vlastní názor na míru zavinění, protože viníkem není jen jeden člověk. Vina je na celé společnosti. Nepustil se do senzacechtivého popisu sexuálních scén, zaměřil se na průřez pocitů a vnitřního boje.

V textu mi chybělo víc charakteristiky otce Grega.  Moc se o něm nedozvíme. Jaký to vlastně byl člověk, co si myslel? Aidanův otec je v textu jen temný stín v pozadí, kterého poznáme vlastně jen pomocí pouček, které dával svému synovi. Možná to byl záměr, autor chce, aby čtenář vše sledoval očima chlapce.

Pokud se chcete nejen pobavit, ale i zamyslet, rozhodně se začtěte do Zimního evangelia. Je to velmi silný příběh.

[1] KIELY, Brendan. Zimní evangelium. Praha: Argo, 2015. ISBN 978-80-257-1505-5. Str. 69.