Recenze

Pokud patříte mezi fanoušky Dana Browna, pak jste si určitě nenechali ujít jeho román Ztracený symbol. Ten letos vydalo nakladatelství Argo v překladu Michaly Markové a Davida Petrů. Již potřetí se v něm setkáme se symbologem Robertem Langdonem, který stejně jako v předešlých románech Andělé a démoni a Da Vinciho kód musí rozřešit velkou záhadu.

Tentokrát se přeneseme z evropského kontinentu do USA, a to přímo do hlavního města Washingtonu D. C. Úvodní kapitola nás ihned vtáhne do napínavého děje – v Kapitolu je nalezena useknutá ruka, která ukazuje na stropní fresku zachycující George Washingtona. Langdon je nucen neznámým mužem rozplétat různé šifry, aby zachránil život svého přítele. A tak jsme svědky toho, jak jde během jediné noci po stopách zednářského pokladu, který může změnit celý svět...

Tentokrát v centru všeho dění stojí zednáři, přičemž je z textu patrné, že si jich autor nesmírně váží. Tato tajná organizace už od nepaměti vyvolává řadu otázek, proto jsou oblíbeným tématem řady autorů (nedávno například vyšla v českém překladu kniha Poslední templář od Raymonda Khouryho). V knize tak nechybí řada odboček, v nichž se můžete dočíst zajímavé informace o historii této organizace a rovněž o různých náboženských symbolech, které zednáři užívali k šifrování.

Druhým hlavním tématem je teorie noetiky. Podle ní může lidská myšlenka změnit svět – transformovat hmotu nebo mít jiný dopad na realitu. A to především tehdy, když na tu samou věc myslí velký počet lidí. Že by právě v tom spočívala síla Dávných mystérií, k nimž má směřovat tajemný symbol? A co se stane, pokud se mystéria dostanou do rukou nesprávného člověka toužícího stát se bohem? Přestože Langdon zpočátku pochybuje o existenci této pradávné síly, snaží se všemi silami zabránit, aby ji získal jeho protivník. A jeho úkol je o to těžší, že má na celou akci pouze dvanáct hodin.

Brown si získal velký úspěch u čtenářů především díky svému vypravěčskému talentu. Dokáže čtenáře vtáhnout do děje hned od první věty a nepustí jej, dokud spolu s hlavním hrdinou nerozřeší všechny záhady. To se týkalo především jeho předchozích románů. Ztracený symbol byl však pro mě zklamáním. Prvotní entusiasmus mě zanedlouho opouštěl, a to především u rozvláčných výkladů a i kvůli jistému schematismu. Autor rád střídá dějové roviny, přičemž každá kapitola je zaměřena na jinou postavu a na konci každé kapitoly dochází k nějakému neočekávanému odhalení. To nutí čtenáře k „hltání“ dalších stránek, aby se dozvěděl, co se stane nebo jaký dopad bude mít daná záhada na celý děj. Jenomže tento styl je vlastní spíše pro průměrné romány, které jsou určeny pro nenáročného čtenáře.

Podobně jsou na tom charaktery postav, které mají předem určeno, kdo je onou bílou a kdo černou figurkou. Dokonce nejsou ani charakterizovány jazykově, takže alespoň na mě působí spíše jako loutky než jako skuteční lidé. Jednoduchý jazyk, opakující se schéma... to je velký nedostatek Brownových románů. Proč tedy tolik čtenářů na celém světě podlehlo jeho spisovatelskému „umění“? Především je to tematika, kterou si vybírá, a hra se skutečností a fikcí, díky čemuž řada lidí méně obeznámených s danou problematikou může pokládat jeho knihy za skutečné dějiny.

Román doporučuji čtenářům, kteří mají rádi romány s tematikou tajných organizací a konspiračních teorií. A pokud jste si postavu Roberta Langdona oblíbili, pak se můžete těšit na další pokračování. Autor totiž v jednom rozhovoru přiznal, že má  s tímto symbologem ještě velké plány.

Román Ztracený symbol vydalo nakladatelství Argo