Recenze

Samotný přebal knihy napovídá, jaké téma si Nicolas d’Estienne d’Orves zvolil. Dobře viditelný název Pohrobci zla podtrhuje fotografie nedávno narozených dětí, u nichž je německy napsáno Lebensborn-Mütterhilfe. Tato organizace měla během druhé světové války na svět přivést nadlidskou rasu, čistokrevné árijce. A právě o „pramen života“, jak bychom výraz Lebensborn přeložili, se román opírá. Autor věděl, na jak tenký led se pouští, a proto připojil před prolog upozornění, že ačkoliv čerpal z historických událostí, jedná se čistě o imaginaci.

Téměř šest set stran se dělí na tři části pojmenované dle jedné z postav vystupujících v příběhu. Neznamená to však její upřednostnění, jen se jedná o mírný náznak, jakým směrem se může děj vyvinout, a věřte, že se vám jej nepodaří jen tak odhalit.

Mladou novinářku Anaïs Choudayovou osloví nakladatel FLK, zda by neměla zájem o spolupráci s jakýmsi Vidkunem Vennerem, který chce sepsat jedinečný titul zabývající se Třetí říší. Po vyslechnutí informací, jež jí je ochoten FLK podat, žena ponejprv odmítne. K nejistému souhlasu ji přemluví až astronomický honorář, o kterém se jí ani nesnilo. Po návštěvě tajemného Vidkuna je Anaïs vržena do víru událostí, povětšinou ne zrovna obvyklých, ale spíše děsivých. Co se zdálo být nevinným pátráním po minulosti, se změnilo v hledání pravd hluboko pohřbených a úzkostlivě tajených těmi, kteří byli, jsou a budou spjati s druhou světovou válkou. A když údajný norský sběratel předloží Anaïs čtyři mumifikované pravice, které mu kdosi poslal, je jasné, že na spisovatelském umu, jakým dívka vládne, pranic nezáleží…

Historický thriller je vyprávěn samotnou Anaïs, což je, vzhledem ke skutečnosti, že autorem je muž, zajímavé. Protože je ale příběh prolínán několika časovými rovinami, zhostí se „slova“ i d’Orves a další knižní postava, kterou vám ovšem neprozradím. Převážná většina událostí se odehrává roku 2005, tedy celých šedesát let po skončení druhé světové války. Abychom však pochopili i ty nejmenší souvislosti, je nezbytné se vrátit do dob 20. století, konkrétněji do roku 1987 a přelomu let 1938 až 1940. V těchto obdobích se čtenář setká s dalšími postavami, z nichž je každá nemálo důležitá.

Pohrobci zla byli přeloženi do nejméně 13 jazyků, což jasně dokazuje, jak velký zájem byl o knihu projeven. Možné důsledky zvrácených nacistických představ jsou tak neskutečné, že jen při pouhé myšlence na jejich realizaci se každému z nás sevře srdce úzkostí.

Titul uchvátí každého, kdo má rád příběh svižného a dobře čtivého rázu, napětí do poslední chvíle a přemítá nad otázkou, co by se stalo, kdyby vše neskončilo pádem Hitlerova autoritářství. Na závěr své pozvánky uvádím stejný úryvek, jenž použil d’Orves na počátku svého díla, neboť mi přijde velice trefný:

„V tom, co dělali Němci, je nejspíš něco
morbidně fascinujícího – něco, co otevírá katakomby představivosti.“
Stephen King, Nadaný žák