Recenze: Lenka Chalupová – Ptačí žena

• 

Vytvořeno 13. 4. 2018 0:00

Autor: Radka Jakubíčková

Prózy autorky Lenky Chalupové se věnují především společenským tématům, která se nás buď přímo dotýkají, nebo nás vzdáleně míjejí, avšak nenechávají lhostejnými. Nejinak je tomu v posledním románu Ptačí žena. Hlavní hrdinka Mariana rozumí více zástupcům ptačí říše než té lidské. Její chování má kořeny v rodinné situaci, před kterou byla životem postavena. Stejně jako v Pomněnkových matkách (2014), Ledových střepech (2015) nebo např. Tyrkysovém oku (2016) autorka prostřednictvím jednotlivých postav tyto složité rodinné či jiné mezilidské vztahy rozplétá.

 

 

Děj příběhu se odehrává z velké části v Přerově, kde Lenka Chalupová žije. Ulice, budovy, romské ghetto i samotná ornitologická stanice, v níž hlavní postava Mariana pracuje, jsou autentické. Příběh je však fabulovaný, inspirovaný různými podněty ze života, které autorka poskládala v jeden celek.

 

V románu jsou podrobně sledovány linie tří životních cest – Mariany a jejích dětí, syna Jonáše a nemanželské dcery Bohdanky. Od nich se pak odvíjí několik vedlejších linií. Celý příběh tak utváří hustou síť, která místy drží pevně, ale na mnoha místech má zásadní trhliny, které potřebují nutně opravit, aby se některá část této sítě trvale neodloučila. Vše, co se v románu odehraje, ať je to jakkoliv bolestivé, tvoří právě ozdravnou kúru pro všechny hlavní protagonisty a směruje jejich kroky ke sblížení.

 

Mariana vlivem tragické události, kterou prožila v minulosti, žije uzavřena ve vlastním světě a nejlépe se cítí, když ošetřuje zraněné ptáky nebo pořádá ornitologicky zaměřené výukové programy pro děti přímo ve stanici. Dospělý syn Jonáš pracuje jako veterinář a desetiletá Bohdanka sice Marianě ve stanici pomáhá, ale těžce se vyrovnává s tím, že nedostává od maminky stejnou dávku lásky jako její ptačí pacienti. Navíc se dozví, že Jonáš není její pokrevní bratr, a tak začne toužit po jediném dárku k Vánocům - poznat svého biologického otce. Jonáš se tohoto nápadu chopí a odstartuje tak jednu velkou jízdu na horské dráze. S každou kapitolou čtenář odkrývá nová nepříliš pozitivní tajemství. Mariana byla od počátku nápadu seznámit Bohdanku s jejím otcem v opozici a to samozřejmě vneslo nepohodu do vztahu matky a syna. Zde se rozvíjí další důležitá linie příběhu.

 

Jonáš je v knize Ptačí žena ztělesněním toho, že někdy by se měly, jak se lidově říká, věci nechat plynout. Na počátku svého pátrání chtěl jen Bohdance splnit přání. Čím víc ale odkrýval okolnosti vztahu a rozchodu Mariany a Leonarda, otce Bohdanky, tím víc chtěl vypátrat podrobností. Zjištěné informace mu však klid na duši nezajistily, naopak jejich horká interpretace jej dovedla na další scestí.

 

Bohdanka symbolizuje pravý opak. Je to klidné děvče, které však právě překračuje práh z dětství do puberty. Problémy, které život přináší, se snaží vstřebávat a vyrovnává se s nimi úměrně svému věku. Ať je to již zmíněná touha vidět svého otce, Jonášova homosexualita nebo příchod nového přítele Mariany, Davida. Hodně jí v tom pomáhá babička, matka Mariany, která u nich vždy od podzimu do jara bydlí.

 

Asi nejvýraznější vedlejší postavou je tchyně Mariany, bába Black, tedy babička Černá, která do Přerova kdysi připutovala s cirkusem, částečně v ní koluje cikánská krev. Ač nemá s Marianou nejvřelejší vztah, sehraje v příběhu zásadní roli, která pomůže zachránit jeden zbytečně vyhasínající život.

 

Příběh rozkrývá složitost rodinných vztahů a ukazuje také sílu, kterou rodinná pouta bezesporu skýtají. Každá z hlavních postav je vlivem událostí, jež spustí Jonáš svým pátráním, na konci románu jiná než na začátku.  Přiměřeně dlouhé kapitoly jsou  řazeny časově lineárně přímo po dnech, které plynou v období od podzimu do jara, a věnují se výše zmíněným postavám a jejich osudům. Děj má spád a dynamiku. Ve srovnání např. s Pomněnkovými matkami, které upozorňují na problematiku pohřešovaných dětí a v nichž se prolínají časová pásma, čtenář tudíž spojitost mezi jednotlivými postavami odhaluje postupně,  není v Ptačí ženě náročné orientovat se v ději ani v samotných postavách. Celý příběh je psán poutavě a čtivě. Lenka Chalupová je velmi zdatná vypravěčka.