Recenze: Jussi Adler-Olsen – Selfies

Vytvořeno 22. 12. 2017 1:00

Autor: Lenka Krausová

A je to tady! Po dvou letech vyšel další – v pořadí již sedmý – díl krimi série o oddělení Q, tentokrát pod názvem Selfies. Jakmile se objevila oficiální zpráva, že kniha Jussi Adler-Olsena v jeho rodném Dánsku vyšla, netrpělivě jsem sledovala nakladatelství Host, kdy na tuzemský trh uvede český překlad. Zda se čekání vyplatilo a zda Adler-Olsen neztratil nic ze svého spisovatelského umu? Pojďme na to…

Jako vždy, i Selfies nejdříve nabídne okénko do minulosti. Vidíme Dorrit, malou dívenku, která pozná dědečkovu tajnou místnou plnou vzpomínek na druhou světovou válku a v ten samý den přijde o otce. Okenice se zavírají a čas se přesouvá do jara 2016. Dorrit už není malá. Stala se z ní dospělá žena bez zaměstnání, která se nespoléhá jen na státní podporu, ale hledá přivýdělky i tam, kde by je slušné děvče rozhodně hledat nemělo. „Dej nám ty peníze, babi, jinak ti je vezmu,“ zasípala. „Koukej je vypláznout, nebo toho budeš litovat.“ (Str. 25) Sociální pracovnice ženy Dorritina typu nesnáší. Vždyť ony se ani nesnaží získat práci. Vyhovuje jim dojit stát, co to dá, za státní peníze si užívat na kosmetice, u kadeřníka, nakupovat draze. Bezpochyby by se dánskému systému ulevilo, kdyby se takových, většinou na kost hubených koz zbavil. Co když tomu paní Svendsenová pomůže? Brilantní nápad, není zač, Dánsko.

Na oddělení Q řeší jiná ožehavá témata. Od vedení mu hrozí zrušení, že prý vykazují málo úspěchů. Carl Mørck, vedoucí útvaru, s tím zásadně nesouhlasí. Kdo si tohle na ně zase vymyslel a sabotuje jejich práci? K tomu se objeví problémy s Rose, kterou dožene minulost, což vede k její úplné izolaci od svého okolí, nenechá k sobě přiblížit nikoho. Vše završí přítomnost televizního štábu, jemuž má Carl ukázat, jak vypadá práce kodaňské policie. Poslední obtíž nebere Mørck vážně a odbývá ji, jak se jen dá. Společně se svým týmem se soustředí na odhalení příčin Rosina stavu a zároveň se pouští do řešení případu mrtvé ženy, která byla nedávno nalezena v parku. Co na tom, že leze do zelí jiným, tenhle případ je až podezřele podobný vraždě před dvanácti lety.

Možná se zdá, že dějových linek je příliš, ale není se čeho obávat. Adler-Olsen mění jednotlivé situace ve správnou dobu, aby čtenář neztratil přehled a zůstal v napětí. V krimi románu, ve kterém převládá ženský element, nechybí typický a osobitý smysl pro humor, o nějž se stará především Carl a pozadu nezůstává Asad se svým velbloudím přirovnáváním, kdykoliv to jen jde. „Hm, to byste se mohl rovnou zeptat, proč mají velbloudi velké nohy.“ (Str. 127) … „To máte jako s velbloudy. Nikdo nechápe, proč se chovají právě tak, a ne jinak.“ (Str. 135) Také pokračuje sledování osobního života Carla Mørcka, který se jako hlavní postava dostává na vedlejší kolej a jeho post přebírá Rose. Je to právě ona, kdo má více prostoru a do jejíhož života dává autor plně nahlédnout. Kéž by se tak stalo i u Asada, který je po boku Carla o něco déle a je stále velkou neznámou. Naštěstí série bude pokračovat a arabský chlapík určitě svůj díl „slávy“ dostane.

Při pozvánce na předchozí díl Jussi Adler-Olsena jsem uvedla, že autor umí skvěle pracovat s ožehavými tématy. Selfies není výjimkou, opět je nastíněn problém dnešní doby, a to zneužívání sociálních dávek těmi, kteří mohou, ale nechtějí pracovat. Dozajista však existují lepší řešení, než jaké vymyslí sociální pracovnice v Adler-Olsenově knize: Instinktivně se otočila, ale pozdě. V její bezprostřední blízkosti se ocitlo auto s motorem řvoucím ve vysokých otáčkách, bleskurychle se přibližovalo středem vozovky jako rudá šmouha. Žena za okýnkem se dívala přímo na ni, strhla volant jejím směrem a… (Str. 105)

Název knihy: Selfies
Autor: Jussi Adler-Olsen
Překlad: Kristina Václavů
Nakladatelství: Host – vydavatelství, s. r. o.
Místo vydání: Brno
Rok vydání: 2017
Vydání: 1.
Počet stran: 512
ISBN: 978-80-7577-161-2