Recenze: Jo Nesbø – Žízeň

• 

Vytvořeno 16. 7. 2017 0:00

Autor: Jolana Hlušičková

Pro příznivce severské detektivní tvorby zřejmě nebude novinkou informace, že nedávno vyšla v pořadí už jedenáctá „Holeovka“. Tentokrát s názvem Žízeň. Asi většinu čtenářů napadla díky tomu myšlenka, že se Harry Hole nejspíše vrací s lahví v ruce, neurovnaným osobním životem, rozervanou duší a půjde opět proti všem, nebude nikoho šetřit, včetně sebe. Zase jsme Nesbømu skočili na špek, protože Harry, který se vrátil v Žízni, je úplně jiný.

V Oslu dochází k vraždám s podobnými rysy, zavražděné jsou ženy, které si na internetové seznamce domluvily rande, z místa činu zmizí část jejich krve a vyšetřovacímu týmu dochází, že by mohlo jít o činy sériového vraha – vampyristy. Čtenářům dobře známá negativní postava předchozích dílů – kariéristický a manipulativní policejní náčelník Mikael Bellman – potřebuje případ co nejrychleji vyřešit, aby mohl na kariérním žebříčku postoupit ještě výš. Proto se obrací na Harryho Holea, který se mezitím odstěhoval ke své životní lásce Ráchel, užívá si spokojeného manželského života a poklidného vyučování na policejní akademii. Mikael Bellman ho nutí založit alternativní vyšetřovací skupinu a hledat vraha. Harry se ocitá ve složité situaci, musí se rozhodnout, zda dát přednost rodině, nebo odhalit vraha a zamezit dalším vraždám.

S Harrym se tedy setkáváme jako s někým, koho jsme dříve dobře znali, ale za dobu, co jsme se neviděli, se hodně změnil. Oženil se, žije normálním životem, nepije, ví, co je správné, trošku tak připomíná svým vzorným chováním norského Mirka Dušína. Ale rozhodně dávám této změně přednost, než aby ho nechal autor dál pít jako duhu, válet se v deliriu po barech a vést život vlka samotáře.

Knihu, která vyšla pod originálním názvem Tørst, opět velmi kvalitně přeložila Kateřina Krištůfková a je i její zásluhou, že se text velmi dobře čte. Překlad tak umocňuje perfektně propracovaný příběh, čtenář se nezadrhává na krkolomných větách a může si tak knihu dokonale užít.

Zaujalo mě, že nejenom Nesbø, ale i Kepler zvolili v letošních pokračováních detektivních sérií podobný model. Bývalý policista se vrací ve formě, chce žít „normální“ život, ale bohužel dochází k zločinu, který není schopen vyřešit nikdo jiný než Lina u Keplera, či Hole u Nesbøho. Asi přece jenom autoři zohlednili, že se oba bývalí policisté dostali do středních let a měli by se trošku usadit, aby autorům dlouho vydrželi. Na druhou stranu zvláště u Nesbøho to vyvolává otázku, co provede s Harrym příště, jak autora známe, určitě ho nenechá poklidně dožít důchodového věku.

Letos vyšly novinky všem třem nejpopulárnějším autorům detektivních thrillerů současnosti - Minierovi, Keplerovi i Nesbømu. Po přečtení Žízně mohu konstatovat, že Nesbø potvrdil své zasloužené místo na trůnu, jeho novinka je nejlepší. Kniha se četla bez problémů, naopak spíše bylo těžké se od ní odtrhnout. Autor umí skvěle dávkovat napětí, dokáže nahodit udičku tak, abychom si mysleli, že víme, jak to asi bude, a za pár řádků zjistíme, že všechno je úplně jinak. Drobnou výtku bych měla k závěru, tam to přece jenom trošku zadrhlo, ale je asi potřeba zmínit, že se jedná spíš o běžný jev současné detektivní tvorby, kdy v závěru následuje spousta stránek, na kterých autor celý příběh vysvětluje. Avšak často se setkávám i s tím, že autor nevysvětluje nic a čtenář po přečtení poslední stránky knihy naprosto tápe, jak to vlastně bylo. 

Autor v závěru naznačuje, že pokračování příběhu vampyristů na sebe zřejmě nedá dlouho čekat. A nutno říci, že na rozdíl od Keplera, kde upoutávka na další díl byla do textu dost našroubovaná, v Žízni to přirozeně vyplynulo z děje. Ale čekání na novou knihu si můžeme oživit už na podzim, kdy by měl přijít do kin zfilmovaný Sněhulák. V roli Harryho Holea se objeví Michael Fassbender, kterého známe například z filmu Steve Jobs, kde ztvárnil hlavní roli.

Jo Nesbø vystavěl detektivní román Žízeň na pevných základech již vyzkoušených schémat, díky kterým se stal jedním z nejoblíbenějších autorů detektivních thrillerů současnosti. I ve své poslední knize dokázal, že promyšlený děj, nadhled a smysl pro humor v kombinaci s vynikající charakteristikou postav stále zůstávají jeho silnou stránkou a rozhodně neustupuje ze své pozice nejenom mezi severskými autory kriminálního žánru.