Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Michael Hjorth & Hans Rosenfeldt – Poslední zkouška

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
5

Severská krimi má opravdu „něco“ do sebe. Kriminální příběhy ze severu jsou svým charakterem, příběhem i atmosférou vždy jiné, než kriminální příběhu situované do jiných geografických oblastí nebo sepsané autory z jiných zemí. A přitom je ono „něco“ natolik neuchopitelné, že zůstává jen u čtenářova pocitu. Snad je to ona chladná atmosféra a také to, že jen málokdy je příběh a čtenářův pocit z něj v závěru zkažen ukázkovým happy endem. Severská krimi zůstává reálná, surová a zanechává hluboký dojem. A přesně taková je kniha Poslední zkouška.


Poslední zkouškaPoslední zkouška je pátým dílem série o policejním psychologovi a nenapravitelném sukničkáři Sebastianu Bergmanovi, za níž stojí autorská dvojice Michael Hjorth a Hans Rosenfeldt. Tentokrát je Bergmanovi věnována stejná pozornost jako ostatním členům vyšetřovacího týmu a jeho příběh tak příběhy ostatních nijak nepřevyšuje, ačkoli se v samotném závěru ukáže být skutečně klíčovou osobou.

Stockholmští kriminalisté mají co dočinění s vypočítavým, chytrým a inteligentním vrahem, který navíc neváhá časem změnit svůj modus operandi. Vrah se zaměřuje na televizní hvězdičky, které jsou známé a úspěšné, aniž by si to dle jeho názoru zasloužily. Podrobuje je tak testu ze všeobecných znalostí o šedesáti otázkách. Pokud jeho oběť projde alespoň třetinou otázek a dokáže správně zodpovědět, může jít, pokud nikoli, čeká ji místo svobody hrot z jateční pistole. Co víc, vrah má potřebu obhájit svůj čin před veřejností, nikoli však vraždu jako takovou, ale její motivy. Touží upozornit na povrchnost soudobé společnosti, pomíjivost slávy a na skutečnost, že skrze televizní obrazovky se dostává pozornosti a ocenění lidem, kteří jsou hloupí, jednoduší, povrchní a zastiňují tak ty, kteří dokázali něco skutečně přínosného.

Příběh sám o sobě nemá příliš komplikovanou zápletku, skutečně překvapivých momentů je zde pouze několik. Vrah je vcelku čitelný, ačkoli v průběhu příběhu se i on sám proměňuje a míří na vyšší mety. Jeho defilé je, pravda, ve vztahu k celému příběhu možná až příliš smělé a vymykající se představě čtenáře o vrahovi, nicméně nikterak znepokojivě. Naopak, do příběhu je tak zahrnuta skutečná akce a děj, který je zajímavý a plyne v přirozeném tempu, tak získává na dynamice. Právě osoba vraha je na příběhu nejzajímavější. Jsou momenty, kdy čtenář bude možná uvažovat nad kávou nezávisle na příběhu samotném o hodnotách, morálce a poměrech v soudobé společnosti. A bez ohledu na žánr je vždy poklonou pro autory, pokud jejich kniha dokáže zanechat dojem, vyvolat myšlenky nebo nastolit nevyřčenou otázku. A to Poslední zkouška rozhodně dokáže.

Samotní kriminalisté, kterým je v knize dán prostor bez rozdílu, jako by žili dvojím životem. Na jedné straně usilovně stíhají vraha a snaží se, aby všechny dílky skládačky zapadly přesně na své místo, na straně druhé žijí své vlastní, více či méně komplikované životy. I když v tomto případě spíše více. Každý z nich tak řeší své osobní drama a čelí nejednomu těžkému rozhodnutí. To dává čtenáři až hmatatelný pocit, že jsou to skuteční lidé, kteří by mohli být jeho sousedy. Běžní lidé s běžnými problémy, pouze ve víru neobvyklého a chladného světa zločinu.

Poslední zkoušku rozhodně nebudete číst dlouho, příběh vás nenechá spát. Čtenář sám přemýšlí o tom, jakým způsobem se vrahovi daří skrývat jeho identitu, jaký dopad bude mít jeho první chyba, kterou udělá, a jak se bude příběh dále vyvíjet. Ani v závěru nebudete zklamáni, neboť po akci, při které budete očima prolétávat řádky, jen abyste zjistili, jak to tedy vlastně se Sebastianem dopadne, přichází rozuzlení. Případ je vyřešen, osobní dramata zůstávají. A jak jsem už naznačila v úvodu, Poslední zkouška není knihou z řady těch, které končí klasickým klišé, tradiční happy end tedy nečekejte. Na závěru je něco dobrého, veselého, smutného, trpného, ale i tragického. A právě závěr je skutečným vrcholem knihy, kdy zapadne poslední dílek skládačky na své místo a čtenář si uvědomí, že to ani jinak skončit nemohlo a že takový závěr je přesně ten, který odpovídá očekávání náročného čtenáře.

Ukázka z knihy:

„Ve kterém americkém státě leží město Chicago?“
„Jaká je chemická značka fosforu?“
„Kdo se stal švédským panovníkem po králi Oskaru Prvním?“
Jedna otázka za druhou, všechny pronášené týmž klidným, hlubokým hlasem. A Mirremu všechny připadaly stejně padlé na hlavu…
„Poslední otázka: Do které čeledi patří rosomák?“
Cvak.
Jaká čeleď? Jak to myslí, čeleď? Mirre věděl, že rosomák se anglicky řekne wolverine, protože viděl všechny marvelovské filmy, ale co to má společného s nějakou čeledí?
„Mám zopakovat otázku?“
„Ne.“
Zavládlo ticho. Do něj se ozývalo jen slabé, rychlé odtikávání. A potom další cvaknutí.
„Čas vypršel. Tak se na to podíváme.“
Mirre vydechl a položil hlavu na stůl. Dvacet jich nemá správně ani omylem. Dokonce ani dvacet otázek nezaznamenal.
Vtom zaslechl, jak muž naproti němu vstává. Mirre pomalu zvedl hlavu a naslouchal. Zdálo se, jako by se k němu falešný novinář blížil. V tu chvíli ucítil Mirre na čele chladný dotek kovu.
„Neprospěl jsi,“ prohlásil muž, který se samozřejmě nejmenoval Sven Cato. Mirre sebou nestačil ani cuknout, když proud vzduchu vytlačil z jateční pistole hrot, který mu prošel čelní kostí přímo do mozku. (Str. 12–13)

Název knihy: Poslední zkouška 
Autor: Michael Hjorth & Hans Rosenfeldt
Překlad: Petra Hesová
Nakladatelství: Host
Místo vydání: Brno
Rok vydání: 2016
Vydání: První
Počet stran: 392
ISBN: 978-80-7491-799-8

Doporučujeme

Aktuality

  • Partonyma – nová čísla časopisu ke stažení a o připravované antologii

    Literární časopis Partonyma, založený v roce 2012, prochází již od závěru minulého roku řadou proměn. Poslední dvě čísla vyšla v menším formátu a celkově novém designu, což ovšem není nejpodstatnější změnou. Tato tzv. „černá řada“ (podle nové podoby obálky) je nyní, kromě klasické tištěné verze, uvolněna ke stažení ve formátu PDF zcela zdarma. Jedná se o dvojčíslo 19 - 20 na téma Umění zločinu / Zločinné umění a o dvojčíslo 21 – 22 na téma Meze textu / Meze prostoru.

    Číst dál...  
  • V šestém ročníku Ceny Česká kniha zvítězil Jiří Hájíček

    Závěrečná tisková zpráva šestého ročníku Ceny česká kniha, která oficiálně oznamuje vítěze, je již k dispozici. V následujících odstavcích si ji můžete přečíst.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Soutěž

  • Soutěž o knihu Hlavně to nikomu neříkej

    Ode dneška soutěžíme o knihu Hlavně to nikomu neříkej z nakladatelství Slovart. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení