Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Tana Frenchová – Místo pro tajnosti

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
5

V areálu Svaté Kildy, soukromé dívčí střední školy pro dublinskou smetánku a dívky z lepších rodin, je nalezeno tělo hocha z nedaleké chlapecké školy. Téměř po roce se na Místě pro tajnosti, nástěnce, kterou škola dívkám zřídila, aby se mohly svěřovat se svými starostmi a trápeními, objevuje fotografie zavražděného chlapce s jednoznačným vzkazem: „Vím, kdo ho zabil“. Po stopě vraha se tak znovu vydávají nejen policisté, ale i mladé dívky, které touží zjistit pravdu. Ale co když je vrahem jedna z nich?

 



Místo pro tajnostiKdyž jedna z dívek přinese mladému detektivovi Stephenu Moranovi vzkaz, na němž stojí „Vím, kdo ho zabil“, spojí tento mladý detektiv svoji bystrost a sílu s poměrně kontroverzní policistkou z oddělení vražd Conwayovou, aby se vydal po stopě vraha, který již rok uniká spravedlnosti. Vydávají se společně na Svatou Kildu, kde studují i Holly, Selena, Becca a Julie, čtyři nerozlučné kamarádky, které pojí nejedno tajemství. Všechny čtyři jsou smrtí Chrise poznamenané, každá jiným způsobem a do jiné míry. Když se policisté vrátí do školy a začnou znovu klást otázky, otevřou tak staré rány a na povrch vycházejí nové skutečnosti, které byly dříve skryty pod rouškou šepotu a sklopených pohledů.

Kniha Místo pro tajnosti je detektivním příběhem s nádechem brilantnosti, tak bych vyjádřila svůj dojem nad knihou, jejíž autorka, Tana Frenchová, je skvělou vypravěčkou, která dokáže vytvořit napětí a stupňovat jej do té míry, že čtenář nemůže nic jiného, než otáčet stránku za stránkou v touze dobrat se pravdy. Vedle toho navíc autorka neposkytuje čtenáři příliš indicií a velmi snadno ho v dedukci nad osobou vraha svede na falešnou stopu. A tak není překvapivé, že mnohý čtenář pravdu zjistí až v okamžiku, kdy se ji sama autorka rozhodne odhalit, možná o dvě až tři stránky dříve, kdy konečně sestaví poslední dílky skládačky. Její rukopis ani myšlenky nejsou v tomto ohledu čitelné, což příběhu dodává na atraktivnosti.

Co oceňuji především, to je způsob, jakým je příběh podáván. Kapitoly ze současnosti, kdy dochází k obnově vyšetřování a čtveřice dívek je znovu vtažena do víru výslechů, střídají kapitoly z minulosti, z doby, kdy byl Chris Harper ještě naživu, kdy mu zbývalo ještě několik měsíců či týdnů života, které autorka sama v těchto kapitolách postupně odpočítává. Až v závěru se obě linky jednoho příběhu spojí a minulost končí přesně tam, kde začala současnost. Díky tomuto přístupu si je čtenář schopen udělat vlastní obrázek o řadě skutečností, ke kterým v minulosti došlo, které dívky nyní popisují policistům v přítomnosti, i když ne vždy přesně tak, jak k nim došlo. 

To, co Tana Frenchová v Místě pro tajnosti jednoznačně dokázala, a jistě to nebyl lehký úkol, bylo přiblížit svět dospívajících dívek ve všech jeho složitostech. Svět, který se může zdát velmi jednoduchý, má ve skutečnosti do přímočarosti a čitelnosti opravdu daleko. Frenchová však ukázala svět dospívajících dívek a vlastně nejen dívek tak, jak jej dospělí čtenáři, ať už v roli rodičů, sourozenců nebo starších přátel, dost možná nevidí. Místo pro tajnosti nechává nahlédnout do nitra mladých dívek, do jejich myšlenek, které, ač mnohdy zcela nesmyslné, jsou vzhledem k situacím, do nichž se dívky dostávají, vlastně najednou pochopitelné. Autorka vkládá dívkám do úst slova a věty, které jsou zcela odpovídající, a vytváří tak příběh, který je bezezbytku uvěřitelný, z čehož v závěru některé čtenáře zamrazí. Jedná se totiž o přesně ten typ příběhu, který když dočtete a zjistíte pravdu, vyžaduje ještě chvilku přemýšlení, abyste jej skutečně pochopili. Vyžaduje chvilku, abyste strávili všechny aspekty, a není jednoduché sáhnout po další knize, protože v hlavě vám myšlenky stále utíkají k Místu pro tajnosti.

Většina detektivních příběhů je buď ten typ příběhu, kdy jsou stránky knihy plny děje, a to částečně na úkor charakteru postav, pro který nezbývá prostor, nebo naopak je dějová linka velmi jednoduchá, vše se točí kolem několika málo či jen jedné události, přičemž postavám je dán prostor pro jejich myšlenky, emoce a prožitky. Místu pro tajnosti nechybí ani jedno. Místo pro tajnosti je nejen příběhem, který vás nenechá z hlediska dějovosti vydechnout, ač nutno podotknout, že tempo příběhu je pozvolné a zcela plynulé, ale díky svému rozsahu vám nechává jako čtenáři nahlédnout do nitra hlavních hrdinů, ať už mladých dívek, které znaly zavražděného chlapce a stavěly se k němu různým způsobem, tak policistů, kteří každý sledují své zájmy a oba mají povahu vyděděnců v rámci oddělení, na němž působí. Postavy jsou tak uvěřitelné a čtenáři po několika stránkách tak známé, že zákeřné náctileté potvory skutečně nenávidíte, ty truchlící litujete a kontroverzním policistům přejete, aby dokázali i po tak dlouhé době rozehnat mlhu, která halí pravdu o smrti Chrise Harpera. 

Ukázka z knihy: 

Dvorec, největší a nejlepší nákupní centrum v těsné blízkosti Kildy a Colmu, ztělesňuje každý okamžik tohoto světa, kdy nad sebou nemáte žádný kyselý dospělý ksicht, připravený vás každou chvíli seřvat. Dvorec přitahuje jako obrovský tyčící se magnet a není nikoho, kdo by odolal. Tady se může stát cokoli během zářivého kousku svobody mezi vyučováním a odpolední svačinou; váš život se tu může odlepit od země a vznést se k něčemu úplně novému. Všechny tváře se v oslnivém bílém světle třpytí, vyslovují slova a pukají smíchem, který lze skrz to mračno zvuků téměř chytit do dlaní, a každá z nich může být tou vytouženou, na kterou čekáte; tady můžete najít vše, co si dokážete představit, pokud otočíte hlavu ve správném okamžiku, pokud zachytíte ten správný pohled, pokud právě z reproduktorů všude kolem začne hrát ta správná písnička. Ze stánku se line cukrová vůně čerstvých koblih, jen ji slízat z prstů.

Je začátek října. Chrisovi Harperovi – který se na obrubě fontány uprostřed Dvorce postrkuje s Oisínem O´Donovanem smějícím se na celé kolo, zatímco další kluci z Colmu poskakují kolem nich a křikem je povzbuzují – zbývá něco přes sedm měsíců života. (Str. 53)

Název knihy: Místo pro tajnosti

Autor: Tana Frenchová

Překlad: Petr Pálenský

Nakladatelství: Argo 

Místo vydání: Praha

Rok vydání: 2015

Vydání: První

Počet stran: 511

ISBN: 978-80-257-1507-9

Doporučujeme

Aktuality

  • Partonyma – nová čísla časopisu ke stažení a o připravované antologii

    Literární časopis Partonyma, založený v roce 2012, prochází již od závěru minulého roku řadou proměn. Poslední dvě čísla vyšla v menším formátu a celkově novém designu, což ovšem není nejpodstatnější změnou. Tato tzv. „černá řada“ (podle nové podoby obálky) je nyní, kromě klasické tištěné verze, uvolněna ke stažení ve formátu PDF zcela zdarma. Jedná se o dvojčíslo 19 - 20 na téma Umění zločinu / Zločinné umění a o dvojčíslo 21 – 22 na téma Meze textu / Meze prostoru.

    Číst dál...  
  • V šestém ročníku Ceny Česká kniha zvítězil Jiří Hájíček

    Závěrečná tisková zpráva šestého ročníku Ceny česká kniha, která oficiálně oznamuje vítěze, je již k dispozici. V následujících odstavcích si ji můžete přečíst.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Soutěž

  • Soutěž o knihu Emily Vichrná a rybí ocas

    Ode dneška soutěžíme o knihu Emily Vichrná a rybí ocas z nakladatelství Albatros. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení