Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Michal Viewegh – Melouch

1 1 1 1 1 (1 hlas)
5

Každá nová kniha Michala Viewegha vyvolává otázky, kterým směrem se dál bude autor vyvíjet. Možná jde o důsledek jakéhosi bludu, vycházejícího z představy, že extrémní situace vedou člověka k přehodnocení priorit, což by se na literární tvorbě nutně odrazilo. I když posledních několik textů příliš nepřekvapilo, nejnovější kniha Melouch vzbuzuje zvědavost.

 

Anotace prozrazuje, že se tentokrát autor vymanil z poněkud zatuchlých vod intimních vztahů s autobiografickým podtextem, kterých jsou plné nejen Biomanželky a Biomanželé, ale i většina povídek. Zvolil absurdní, ale zajímavou dvojici hrdinů, které spojuje učitelské povolání, ale každý z nich má ještě další – jeden si vydělává jako gigolo, druhý jako nájemný vrah. Už sama představa, že člověk, vykonávající relativně fádní a spořádané povolání, má diametrálně jiný druhý život, je zábavná a možná svým způsobem i vzrušující.

Nejde o příliš rozsáhlý text. Něco málo přes sto padesát stran a velké řádkování nedává příliš velký prostor pro dlouhé vyprávění, ale v některých případech to může být výhoda. A důsledek je viditelný hned od prvních stránek. Žádné dlouhé úvody, autor jde rovnou k věci, stručně a svižně, což určitě potěší. Opět zmíním anotaci, v níž se praví, že jde o thriller i tragickou lovevestory. Ano, v tom anotace nelže ani nepřehání, navíc oba tyto žánry zpracovává autor přehledně a poctivě, i když většina thrillerů má v sobě víc napětí a akce. Avšak nebuďme neskromní, Melouch má jiné přednosti.

Výbornou volbou bylo, že autor vše úhledně zabalil do obalu spisovatelových myšlenek autobiografického ražení a následně do další vrstvy vyprávění děje filmovému producentovi. Lákavé obaly pak dovolí čtenáři roztrhat a servat, aby se dostal k dárečku, vězícímu uvnitř. Co je na obalech Melouchu přitažlivého? Čtenář má pocit, že se stává součástí autorova soukromí. Nejenže vidí pod pokličku způsobu jeho práce, ale stává se i součástí jeho života, sdílí společný prostor jeho chaty na Sázavě a v duchu se může procházet s ním i jeho psem. Postranním efektem rozhovoru s producentem je reálná neděje, že se čtenář může těšit nejen na napínavou zápletku vnitřního děje, ale i to, zda producent přistoupí na autorovu hru.

Michal Viewegh má skutečně talent najít zajímavé typy lidí, kterými oživuje atmosféru svých knih. Producent má slovenskou národnost a to umožnilo vedení svižných dialogů, prokládaných nejen čistou slovenštinou, ale i, jak to v podobných rozhovorech bývá, větami, kombinujícími oba jazyky. Autor, stejně jako mnoho jeho čtenářů, patří ke generaci, která se stále tak trochu cítí být Čechoslováky, a tak je jim taková kombinace velmi blízká, dokonce si dovolím tvrdit, že příjemná.

Takže shrnuto, autor má k dispozici dvě linky, které apelují na zvědavost čtenáře. Přemluví autor producenta k tomu, aby jeho námět realizoval? A o jaký námět vlastně jde? Jak dopadne? Michal Viewegh dokáže bravurně dávkovat odpovědi na všechny otázky tak, aby s nimi vydržel až do konce, ale zároveň nezačal čtenáře nudit. Když už překoná prvotní producentovy pokusy o americké móresy – očekává minutový trailer –, vkládá autor vyprávění mezi sousta jídla a doušky pití. Postup, který mistrně použil Ladislav Fuks v knize Obraz Martina Blaskowitze. Samozřejmě Daniel Potocký nebyl producent a Michal ho manipuloval k úplně jinému cíli. Daniel Potocký se stylizoval do postavy kultivovaného člověka, Vieweghův producent oslovuje autora „píčo“ a při jeho temperamentu to vůbec nezní jako urážka. 

Má smysl Vieweghovu prózu pitvat do detailů? Hledat podobnosti s Ladislavem Fuksem a postavy, které by s chutí angažoval Jiří Kratochvil? Nemá. Je lepší si Melouch přečíst pouze s tím, že jde o velmi době koncipovaný text bez hluchých míst, v němž střídavě přebírají otěže vyprávění o lásce, napětí a dynamické dialogy autora Michala a producenta Joža. Knize rozhodně svědčí absence sebestředných úvah o vztazích, určité odosobnění a soustředění se na zápletku vyprávěného scénáře. Melouch rozhodně patří mezi nejlepší Viweghovy knihy z poslední doby.

Název: Melouch
Autor: Michal Viewegh
Nakladatelství: Druhé město
Rok vydání / 2016
Počet stran / 160
Vydání: 1.
ISBN 978-80-7227-386-7

Doporučujeme

Aktuality

  • Partonyma – nová čísla časopisu ke stažení a o připravované antologii

    Literární časopis Partonyma, založený v roce 2012, prochází již od závěru minulého roku řadou proměn. Poslední dvě čísla vyšla v menším formátu a celkově novém designu, což ovšem není nejpodstatnější změnou. Tato tzv. „černá řada“ (podle nové podoby obálky) je nyní, kromě klasické tištěné verze, uvolněna ke stažení ve formátu PDF zcela zdarma. Jedná se o dvojčíslo 19 - 20 na téma Umění zločinu / Zločinné umění a o dvojčíslo 21 – 22 na téma Meze textu / Meze prostoru.

    Číst dál...  
  • V šestém ročníku Ceny Česká kniha zvítězil Jiří Hájíček

    Závěrečná tisková zpráva šestého ročníku Ceny česká kniha, která oficiálně oznamuje vítěze, je již k dispozici. V následujících odstavcích si ji můžete přečíst.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Soutěž

  • Soutěž o knihu Emily Vichrná a rybí ocas

    Ode dneška soutěžíme o knihu Emily Vichrná a rybí ocas z nakladatelství Albatros. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení