Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Alena Ladová – Můj táta Josef Lada

1 1 1 1 1 (0 hlasů)

Jeho obrázky dýchají životem. Krásnou idylou dávno zapomenutého dětství. A každý je zná. Ladovy obrázky jsou součástí našeho kulturního dědictví. Ostatně, kocour Mikeš a jeho Hrusice jsou pohádkovým domovem každého dítěte. Ale jaký byl Josef Lada? Jak na něj vzpomínají jeho nejbližší? To vám v novince Knižního klubu Můj táta Josef Lada řekne osoba nejpovolanější – jeho dcera, Alena Ladová.

 

 

Alena Ladová, starší z dcer a pokračovatelka rodinné tradice, s láskou, úsměvem a s trochou bolesti vzpomíná na svého tátu v poměrně knihaútlé knížečce. Těžko na pouhých 168 stránkách vyjádřit, co vše pro ni znamenal, ale láska a úcta se jako červená nit vinou každou řádkou. Představuje svého otce z několika úhlů pohledu, podle nichž je členěna i kniha. Včetně Předmluvy má sedm kapitol, z nichž každá představuje typické prostředí, v němž se velký český malíř pohyboval, např. jeho rodné Hrusice či Prahu. 

 

Nezastupitelnou část jeho života tvořili a tvoří přátelé a známí. Těm je věnována celá kapitola, kdy jsou citovány i nejrůznější jejich vzpomínky, úryvky jejich děl, přáníček k narozeninám apod. Nejsilněji však na mě zapůsobila část Malíř a spisovatel, především však člověk. Málokdo z nás asi tuší, že Josef Lada viděl pouze na jedno oko, že byl vyučeným malířem pokojů a že dcery měl vlastně dvě. Mladší, Evička, zahynula v roce 1945 po bombardování Prahy. Stesk a smutek mu zůstaly vryty v srdci po celý zbytek života, ale nikdy nezahořkl.

 

Smrt naší Evičky zapůsobila na nás na všechny tak mocně, že jsme si právě o Štědrém dnu uvědomovali její nepřítomnost nejvíce a nechtěli jsme tísnivý dojem přenášet na své přátele.

Štědrovečerní kuba přetrval sice Eviččinu a později i maminčinu smrt, ale své poslání skončil v Ladově rodině smrtí tátovou. Jak bych mohla nyní jíst kubu, toho kubu, který byl pojítkem štědrovečerních zvyků tátova dětství. Str. 132 

 

Kniha je koncipována jako vzpomínka a hold Josefu Ladovi, není tedy postavena striktně chronologicky, je v ní spousta drobných odboček, které však dobře dokreslují celkový obraz. Přesto je na chronologickém oblouku založena, začíná Ladovým narozením a končí jeho smrtí. Alena Ladová vykresluje svého otce s neuvěřitelnou lehkostí, píše krásnou čistou češtinou, kterou umí dokonale používat. Biografie je doplněna kresbami a fotografiemi z rodinného alba, které dotvářejí celkovou pohodovou atmosféru. 

 

Pokud byste si rádi přečetli o velkém českém umělci něco bližšího, mohu ji jen vřele doporučit. V době oslavných memoárů, které zemřelou osobnost prakticky zbožšťují, je láskyplný pohled na tatínka světlou výjimkou, která rozhodně stojí za povšimnutí.

 

Co říci závěrem? Raději nechám promluvit autorku, která v poslední kapitole říká toto:

 

Padesát roků sloužil české knize. Sloužil dětem v pravém slova smyslu, neboť právě jim dovolil nad svými obrázky snít, naučil je dívat se a vidět s úsměvným pohledem širý svět. 

Hrusický Pepík Ševců žil od mládí do stáří prostě, poctivě a pracovitě. Str. 165

Můj táta Josef Lada
Autor Alena Ladová
Nakladatelství Knižní klub
Místo vydání Praha
Rok vydání 2016
Vydání 1.
Počet stran 168
ISBN/EAN 978-80-242-4981-0
Ediční řada -

Do nakladatelstvíPorovnat ceny

Soutěže

Aktuality

  • Hlasujte pro svou oblíbenou knihu v Ceně čtenářů Magnesia Litera

    Vážení a milí čtenáři,

    literární ocenění Mgnesia Litera za rok 2017 se bude udělovat 4. dubna 2018. Jako každým rokem ji můžete sledovat v přímém přenosu České televize. Chcete-li aktivně vyjádřit, která kniha byla pro Vás ta nej, máte možnost se zapojit a hlasovat v kategorii Cena čtenářů. Vybírat lze z prózy, poezie i knih pro děti. Hlasovat můžete do 31. března 2018 ZDE.

     

     
  • Partonyma – nová čísla časopisu ke stažení a o připravované antologii

    Literární časopis Partonyma, založený v roce 2012, prochází již od závěru minulého roku řadou proměn. Poslední dvě čísla vyšla v menším formátu a celkově novém designu, což ovšem není nejpodstatnější změnou. Tato tzv. „černá řada“ (podle nové podoby obálky) je nyní, kromě klasické tištěné verze, uvolněna ke stažení ve formátu PDF zcela zdarma. Jedná se o dvojčíslo 19 - 20 na téma Umění zločinu / Zločinné umění a o dvojčíslo 21 – 22 na téma Meze textu / Meze prostoru.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení