Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Sara Gruen – Na břehu jezera

1 1 1 1 1 (1 hlas)

Příběh, jehož čtení jsem věnovala celý den, protože zcela pohltil mou fantazii a duši. Ponořila jsem se do malého hostince na břehu jezera Lochness do válečné doby, kdy jídlo bylo na příděl, zatemňovala se okna a souznila jsem s Madeline a jejím osudem.  Měla jsem zprvu strach, že to bude něco jako sladká limonáda, a ono to tak zpočátku i vypadalo. Madeline a Elis jsou zhýčkaní snobové, kteří tráví svůj čas jen bujarými večírky a bojí se jedině toho, že by se mohli nějak znelíbit Elisovým rodičům.

 

 

No to se po jedné silvestrovské bujaré pitce opravdu stane a to už jakožto čtenář otíráte pot z čela. Proboha, o čem to je? Snůška snobskýchkniha starostí, která mě ani za mák nebere! Ach, a to je ta knížka tak tlustá!

 

Popravdě o několik desítek stránek dál jsem si na tuhle zdánlivě nudnou úvodní část knihy ani nevzpomněla. Snad až na konci, kdy jsem se do ní střídavě znovu cíleně začetla s tím, abych lépe viděla výraznou proměnu charakteru postav a vlastně i celého příběhu. V tomto kontextu je to takový kontrast! 

 

Noblesa v bídě války

Nikdy bych nečekala tak úžasný příběh odehrávající se v obyčejném hostinci. Tady už autorka vplula do jiného světa, do jiného náhledu na svět. Kterak křiklavě a pompézně autorka popisovala bohatý a od reality odtržený život mladých manželů, s o to větší pokorou, hloubkou a obyčejností se pak procházela na břehu skotského jezera v tom Bohem zapomenutém hostinci. A v tom všem, v té domácké vůni každodenních starostí o sebe a o hosty, kteří s večerem přicházeli k jídlu, čas od času umně vypíchla situaci, která byla jako ostré kopí, probodávající zdánlivě stojatý vzduch plný napětí. Člověk nikdy nevěděl, co přijde za hodinu, natož druhý den.  A nebyla to vina jen válečného stavu. Bylo to i díky vybroušeným charakterům jednotlivých postav.

 

Rhonu jsem nenašla nahoře ani v přízemí, a i když  jsem ještě před pár hodinami toužila jí uniknout, potřeba dát si šálek něčeho horkého mě teď přiměla stejně tak toužit po tom, abych ji našla. Doufala jsem, že jí budu umět pantomimicky vysvětlit, co po ní chci, a  že bude ochotná moje posunky chápat. Zhluboka jsem se nadechla a vstoupila do kuchyně. Jakmile mi oko padlo na velké dřevěný stůl a čerstvě stažené zajíce, kteří na něm leželi, na místě jsem se zastavila.

U dřezu stál zády ke mně a do půl těla nahý Angus a umýval si ruce.

Věděla jsem, že bych měla odejít, ale nemohla jsem. Stála jsem jako přimražená a sledovala rytmické střídavé pohyby jeho lopatek, jak si nabíral vodu do jedné dlaně, pak do druhé a omýval si paže namydlené až po lokty. 

Nevím, co mě prozradilo, najednou se ale rychle ohlédl a přistihl mě, jak se na něj dívám.

I když mi srdce bilo až v krku, nedokázala jsem odvrátit pohled. Po pár vteřinách se narovnal, a aniž by ze mě spustil oči, pomalu a rozvážně se obrátil čelem ke mně.

Prsa a břicho mu pokrývala síť tlustých, vystouplých jizev, na nichž se střídala červená, růžová, fialová, a dokonce i bílá barva. Nebyly to pozůstatky po bodných ranách. Někdo mu do trupu vrazil zubaté ostří a cíleně mu jím páral maso, znovu a znovu. (str. 217)

 

A ano, i erotické scény se tu dočkáte a přiznám se, jsem na tyhle věci hodně háklivá a nemám ráda jakoukoliv sprostotu, ale tady mi to úplně vyrazilo dech. Ani nevím jak, bylo po všem a zůstalo jen jedno velké „aaach“. Vkusné a přitom neuvěřitelně vzrušující. Žádná divočina, ale kultivovaná, leč živočišná touha. Ve vší syrovosti a hrůze, kterou v tomhle hostinci místní obyvatelé zažívají, to bylo jako dotek hřejivé a vášnivé lidskosti.

 

Ale to už si každá čtenářka (protože těch bude předpokládám víc) musí posoudit sama.

 

Celý děj se odehrává většinou v onom hostinci, ale rozhodně to není nuda. O události není nouze a jsou to události uvěřitelné, je znát, že autorka si dala velkou práci se studiem reálií. A to nejen válečných, ale i těch, které se týkají lovu lochnesské příšery, i když přiznám se, v síle ostatních dějových emocí mne zrovna tenhle zájem Madelina manžela přišel jaksi nevýrazný a vlastně se mi nijak do paměti neotiskl. Jen věcně. Mnohem hlouběji však šel samotný příběh Madeline, její nelehké dětství, ponížení, lži… manžel, na kterého praskne děsivá pravda a on se utápí v závislosti na alkoholu a lécích. Děsivý a nesmírně věrný popis změny osobnosti člověka, jenž bere léky na uklidnění společně s alkoholem. Syrovost mužů a nesmírná houževnatost vesnických žen, pomalá proměna křehké květinky z města v silnou ženu. Jak Madeline hledala sebe… našla i lásku, a to nejen tu k sobě.

 

A tak skončil den, který jsem relaxovala… den, který jsem strávila Na břehu jezera. S příběhem, který si v každém čtenáři najde ten záchytný bod, který se dotkne něčeho v jeho vlastním osobním životě.

Na břehu jezera
Autor Sara Gruen
Překlad Eva Maršíková
Nakladatelství Argo
Místo vydání Praha
Rok vydání 2016
Vydání 1.
Počet stran 376
ISBN/EAN 978-80-257-1737-0
Ediční řada -

Do nakladatelstvíPorovnat ceny

Soutěže

Aktuality

  • Bohatý komiksový program přilákal na Svět knihy rekordní počet návštěvníků

    Veletrh Svět knihy se letos nesl ve znamení komiksu, a i díky bohatému programu, který připravili komiksoví nakladatelé, přilákal rekordních 46 000 návštěvníků. „Tohle spojení prostě zafungovalo. Připravili jsme akce, přednášky a spousty novinek, sotva jsme stíhali stánek zásobovat,“ říká Jiří Pavlovský z největšího komiksového nakladatelství CREW. „Vznikaly i spontánní srazy komiksových fanoušků a na naprosté většině našich akcí bylo plno.“

    Číst dál...  
  • Román Hana Aleny Mornštajnové ovládl 7. ročník České knihy

    Poprvé v sedmileté historii České knihy obdržel obě její ceny jeden autor. Odborná i studentská porota se ve svých verdiktech výjimečně shodly a za nejlepší titul sedmého ročníku vyhlásily román Hana Aleny Mornštajnové. V příběhu odehrávajícím se v provinčním moravském městě se proplétají malé dějiny s těmi velkými a je v něm reflektována nejtragičtější etapa 20. století: holocaust.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení