Recenze: Gilly Macmillan – Spálená obloha

• 

Vytvořeno 8. 5. 2016 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Spálená obloha je líčena jako napínavý a skvěle napsaný debut Gilly Macmillanové. Jedná se o psychologický thriller o matce, které jednoho dne zmizí syn na procházce v lese. Autorka je oslavována za svou prvotinu zaslouženě. Dokázala se vcítit do zoufalé matky týrané vlastními představami i nelítostným davem venku za okny, stejně jako se vžila do mysli široké veřejnosti, která místo matky na pokraji zhroucení vidí bestii, co neuhlídala svého malého synka.

Nad touto knihou jsem chvíli váhala. Důvodem bylo srovnávání knihy s jiným psychothrillerem, dnes již téměř kultovní knihou Zmizelá od Gillian Flynnové. Nemám ráda tato porovnání, protože někdy knize víc uškodí, než pomohou. Nakonec jsem však podlehla velmi pozitivním komentářům a hodnocení ostatních čtenářů a knihu jsem rozečetla. A udělala jsem dobře!
   
Jak už jsem vylíčila, jedná se o příběh zoufalé matky Rachel, která se vzpamatovává z nedávno prožitého rozvodu a snaží se vychovávat svého osmiletého syna Bena jako matka, ale zároveň i jako otec. Nechce ho jen chránit. Chce, aby se postupně učil samostatnosti a spoléhal víc sám na sebe, než na ochranu matky. A tak když Ben prosí, že půjde v lese známou cestou k houpačce sám, Rachel souhlasí. Vždyť co se mu může stát? Cestu dobře zná a má s sebou svého psa. A Rachel jde přece hned za ním. Přesto když dojde o chvíli později k houpačce, Bena nikde nevidí. Zmizí spolu se psem, jakoby se vypařil. Rachel se nejprve snaží zachovat klid. Myslí si, že je to jen Benova hra. Posléze si uvědomí, že chlapec opravdu zmizel, a spouští poplach.
   
Autorka vypráví příběh o ztracení malého chlapce a o následujících dnech, kdy probíhá pátrání po únosci a po Benovi, pohledem několika lidí. Střídají se kapitoly vyprávěné samotnou Rachel, takže si dovedeme dokonale uvědomit, co cítí vyděšená zoufalá a sebeobviňující se matka. Další kapitoly jsou věnovány Jimovi. Jim je hlavní vyšetřovatel případu a kromě hledání Bena a jeho únosce se potýká s osobními problémy, které případ silně ovlivnily a promítly se i do jeho dalšího života. Jelikož si z něj přinesl nespavost a psychické problémy, sledujeme také zápisy ze sezení s psycholožkou, která se mu snaží pomoci vrátit zpět do práce jako plnohodnotný člen týmu.
   
Kromě toho všeho vstupují do vyprávění články z blogů novin a zápisy od tiskové mluvčí policie, které ukazují, jak se k celému problému staví veřejnost. A že to mnohdy byly velmi drsné postoje, to čtenář chápe velmi dobře. Zprávy z tiskovky naopak ukazují objektivní posouzení situace a uklidňují emocemi rozbouřenou hladinu.
   
Autorka díky ich-formě dokonale vystihla pocity všech, kteří byli v příběhu zainteresovaní. Při líčení některých událostí se mi až tajil dech nad surovostí a nelítostností těch, kteří sledují příběh zvenčí. Postupně jsem podlehla iluzi a stejně jako veřejnost i já jsem netušila, zda je Rachel bezradná matka, nebo bestie, která zabila své dítě a teď hraje před policií divadlo. Byla to ona, kdo má co dočinění se zmizením Bena? Nebo je to úplně cizí člověk? Nebo je to snad sestra či kamarádka, které se pohybují v Rachelině bezprostřední blízkosti a navenek jí pomáhají vyrovnat se s nastalou situací?
   
Kniha pro mě nebyla strhující. Nebylo to čtení, které bych od samého začátku nedokázala odložit. To ale neznamená, že by kniha byla špatná. Naopak! Byla výborně napsaná, s velkým citem a obrovskou dávkou empatie. Zpočátku jsem nechápala, proč autorka o některých událostech a lidech píše, ale postupně mi začalo vše zapadat do sebe a já se přistihla, že zuřím nad neschopností policie, podezřívám lidi kolem Rachel a vnímám případ, jakoby se udál ve skutečném životě někomu z mých blízkých.
   
Z výše uvedeného vyplývá, že Spálená obloha je opravdu bravurně napsaný debut a že je to jeden z nejlepších psychologických thrillerů, které jsem četla.