Recenze: Rowan Coleman – Není co ztratit

Vytvořeno 13. 12. 2015 1:00

Autor: Tereza Zítková

Domácí násilí je něco, o čem se sice ve společnosti mluví, ale jeho hlavní aktéři většinou mlčí. Agresoři se tím chlubit nepotřebují a oběti raději mlčí, aby si svou situaci ještě nezhoršily. Stejně tomu tak je i u hlavní postavy nejnovější knihy Rowan Coleman.

Rose Pritchardová se na tento krok připravovala již dlouho. Čekala na poslední kapku v poháru trpělivosti a ta přišla ve chvíli, kdy její manžel neudeřil jenom ji, ale i jejich úžasnou sedmiletou dceru. V ten moment popadla dceru, pár ještě vlhkých kousků oblečení a balíček, který měla připravený pod schody, a utekla. Odjela na místo z pohlednice a doufala, že tam najde konečně klid. Nakonec ale našla mnohem víc, než čekala.

Když se Rose se svou dcerou Maddie ukáže ve tři ráno u dveří penzionu v malé vesničce, netouží po ničem jiném než po chvilce klidu. Ona i Maddie si prošly peklem a doufají, že se jim začne dařit. Cesta za štěstím je ale dlouhá a trnitá. A i když se jim snaží všichni pomoci, musí si své štěstí vybojovat samy.

Knihu Není co ztratit vydalo v České republice nakladatelství Domino v roce 2015 a napsala ji Rowan Coleman, od níž jste si mohli přečíst Knihu vzpomínek.

Hlavní hrdinka Rose se odhodlává odejít od manžela až příliš dlouho. Nezasvěceným lidem se může zdát, že odejít od člověka, který vás psychicky i fyzicky týrá, je snadné.  Ale oběti, které si tímto prošly, by vám řekly, že tomu tak není. Tyran totiž dokáže v oběti vyvolat takový pocit méněcennosti, že člověk opravdu nemá sílu odejít a často si i myslí, že si takové chování zaslouží. Důležité ale je, aby si daný člověk uvědomil, že není možné, aby za to, že se špatně zatváří, podá lžičku zprava místo zleva nebo se nechce milovat, dostal vynadáno nebo dokonce byl fyzicky napaden. A hlavně, že opravdu není chyba na jeho straně, ale na chybě násilníka.

Oceňuji autorčinu odvahu, se kterou si vybírá témata k sepsání svých knih. V Knize vzpomínek byla hlavní hrdinkou žena, která trpěla Alzheimerem. Postupem času přicházela o všechny vzpomínky a tím i o své blízké. Naštěstí ale měla rodinu, která se nemoci nezalekla a chtěla jí pomoct. V knize Není co ztratit je to téma domácího násilí. V tomto případě se dokázala oběť sama rozhodnout, že chce odejít, ale odhodlávala se k tomu dlouho. Sílu jí dala až její malá dcerka. Tito lidé ale často potřebují podporu, aby se odhodlali a začali žít znovu. 

Vyprávění je psané z pohledu oběti. Rose nevynechává žádnou podrobnost, a tak má čtenář možnost poznat, co cítí ona, a to jak dobré, tak i ty špatné věci. Autorčino nadání pro popis tak nutí člověka zamyslet se nad tím, co se může v naší společnosti dít a jak by mohl sám případně pomoct. 

Ukázka
Rose se odmlčela. Živě si vybavila chvíli, kdy Richard popadl svou sedmiletou dceru za rameno a praštil s ní do dveří tak prudce, až se zabouchly. Chtěl se dostat k Rose, která ležela na zemi. Srazil ji tam fackou, až jí znecitlivěla půlka hlavy a zvonilo jí v uších. 
„Maddie,“ vyjekla Rose, jakmile uviděla dceřinu omráčenou tvář, moc vyděšenou, moc bolavou na to, aby se rozplakala. Richard si jí už všiml taky, její výkřik ho vzpamatoval. 

COLEMAN, Rowan. Není co ztratit. Praha: Domino, 2015. ISBN 978-80-7498-098-5.