Recenze: Zuzana Beranová – Poslední nosorožec

• 

Vytvořeno 17. 11. 2015 2:00

Autor: Jiří Lojín

Člověk se po staletí snaží najít své místo v přírodě, ale často to vypadá, že nehledá, ale dobývá. Smutné důsledky této činnosti můžeme sledovat stále. Podle některých pramenů každým dnem na planetě Zemi nenávratně zmizí v průměru 130 druhů zvířat a rostlin. [2] Poslední nosorožec [1], nový román Zuzany Beranové, se tohoto tématu dotýká, i když se neomezuje pouze na ohroženou africkou přírodu.

Autorčina prvotina Všechny vůně Afriky (recenze zde) sledovala nezávislé příběhy několika lidí, kteří z různých důvodů přijeli navštívit černý kontinent. Vlivem této koncepce se u některých dějových linií zdálo, že jsou uťaty příliš brzy a čtenář se mohl cítit neuspokojen. Přesto šlo o knihu výjimečnou, a to hned z několika důvodů. Tím hlavním je skutečnost, že vše, o čem autorka píše, vychází z jejích vlastních zkušeností. V Africe pobývá pracovně již dlouhou dobu a některé země tohoto světadílu zná velmi dobře. Druhým důvodem je její schopnost vyprávět – poutavě, přímočaře a s náznakem humoru. Poslední nosorožec zaznamenal určitý posun, pokusím se definovat, kterými směry.

Nápadnou změnou je kompaktnost příběhu. Místo rozličných osudů sleduje Zuzana Beranová hlavní děj, jehož osu představuje snaha o záchranu jednoho živočišného druhu před úplným vyhubením, a z něj vyrůstají vedlejší linie. Pokud některý z čtenářů preferuje v textech vztahy, může považovat za hlavní bortící se manželství hlavních hrdinů a snahu o jeho záchranu. Tyto dva dějové momenty jsou v zásadě rovnocenné a poskytují čtenáři možnost sledovat ten či onen.

Co do závažnosti, vedlejší témata si s tím hlavním v ničem nezadají. Katastrofální hospodářská situace Zimbabwe, v Africe nijak vzácná, plodící pouze hlad a nemoci, může být pro nás nepředstavitelná, stejně jako cesta, kterou se země do takové situace dostala. Bohužel, v souvislosti se současnou imigrační krizí se k nám přibližuje více, než by nám bylo milé. Pytláctví autorka dává do souvislosti s touhou po penězích a nutností uživit se a tím si uhájit holý život. Do toho epidemie cholery, AIDS, nevzdělanost, etnické čistky.

Jak by se z tohoto výčtu mohlo zdát, autorka do knihy vložila všechny neduhy světa. Skutečnost je však daleko horší – nejde o všechny neduhy, těch je mnohem víc, v mnoha afrických zemích jich najdeme až příliš mnoho.

V recenzi knihy Všechny vůně Afriky jsem prohlásil, že autorce nechybí humor. V nové knize jí došel. Na sebeironii, kterou ze sebe dokázala vykřesat Tereza, nemá Eva už žádný prostor. Od okamžiku, kdy se s ní setkáváme na palubě letadla, transportujícího pár nosorožců bílých, je stíhána ranou za ranou a okamžiky štěstí jsou velmi zřídkavé.

Příběh se odvíjí velmi rychle a čtenář může podlehnout dojmu, že je svědkem jediného týdne, nabitého nadmíru nebezpečnými situacemi, mířícími k fatálnímu konci. Autorka si rozhodně nebere servítky, slabší a romantické povahy budou mít s mnoha scénami problém. Nicméně tyto scény odrážejí realitu a přikrášlovat je by znamenalo zkreslovat skutečnost nebo bagatelizovat skutečnou vážnost problému. Domnívám se, že autorce nešlo pouze o napsání poutavého románu, ale zejména o vyjádření toho, jaká situace v Zimbabwe vládne. Zde vidím další směr posunu stylu Zuzany Beranové.

Poslední nosorožec zpracovává velmi vážná témata, která zdánlivě zůstávají za zavřenými dveřmi relativně blahobytné Evropy. Autorka nepodlehla komerčnímu trendu diktujícímu spisovateli, že se čtenář musí především bavit a cítit se dobře a pohodlně. V současné době, kdy se zábava stala krédem mnoha spisovatelů, jde o velké riziko, ale autor si tím zachovává tvář. Osobně bych si přál, kdyby více autorů přistoupilo na předpoklad, že ne všechny příběhy musí mít dobrý konec a dobro ne vždy vyhrává. Život takový je a literatura má život odrážet a ne jej deformovat do podoby červené knihovny. Z tohoto úhlu vidím největší klad románu Zuzany Beranové v pravdivosti.

[1] BERANOVÁ, Zuzana. Poslední nosorožec. 2015. Vydání první. Brno: Nakladatelství Jota, 238 s. ISBN 978-80-7462-822-1.

[2] WILD AFRICA [online]. [cit. 2015-10-24]. Dostupné z: http://www.saveafricananimals.org/