Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Zuzana Beranová – Poslední nosorožec

1 1 1 1 1 (4 hlasů)
il

Člověk se po staletí snaží najít své místo v přírodě, ale často to vypadá, že nehledá, ale dobývá. Smutné důsledky této činnosti můžeme sledovat stále. Podle některých pramenů každým dnem na planetě Zemi nenávratně zmizí v průměru 130 druhů zvířat a rostlin. [2] Poslední nosorožec [1], nový román Zuzany Beranové, se tohoto tématu dotýká, i když se neomezuje pouze na ohroženou africkou přírodu.


knihaAutorčina prvotina Všechny vůně Afriky (recenze zde) sledovala nezávislé příběhy několika lidí, kteří z různých důvodů přijeli navštívit černý kontinent. Vlivem této koncepce se u některých dějových linií zdálo, že jsou uťaty příliš brzy a čtenář se mohl cítit neuspokojen. Přesto šlo o knihu výjimečnou, a to hned z několika důvodů. Tím hlavním je skutečnost, že vše, o čem autorka píše, vychází z jejích vlastních zkušeností. V Africe pobývá pracovně již dlouhou dobu a některé země tohoto světadílu zná velmi dobře. Druhým důvodem je její schopnost vyprávět – poutavě, přímočaře a s náznakem humoru. Poslední nosorožec zaznamenal určitý posun, pokusím se definovat, kterými směry.

Nápadnou změnou je kompaktnost příběhu. Místo rozličných osudů sleduje Zuzana Beranová hlavní děj, jehož osu představuje snaha o záchranu jednoho živočišného druhu před úplným vyhubením, a z něj vyrůstají vedlejší linie. Pokud některý z čtenářů preferuje v textech vztahy, může považovat za hlavní bortící se manželství hlavních hrdinů a snahu o jeho záchranu. Tyto dva dějové momenty jsou v zásadě rovnocenné a poskytují čtenáři možnost sledovat ten či onen.

Co do závažnosti, vedlejší témata si s tím hlavním v ničem nezadají. Katastrofální hospodářská situace Zimbabwe, v Africe nijak vzácná, plodící pouze hlad a nemoci, může být pro nás nepředstavitelná, stejně jako cesta, kterou se země do takové situace dostala. Bohužel, v souvislosti se současnou imigrační krizí se k nám přibližuje více, než by nám bylo milé. Pytláctví autorka dává do souvislosti s touhou po penězích a nutností uživit se a tím si uhájit holý život. Do toho epidemie cholery, AIDS, nevzdělanost, etnické čistky.

Jak by se z tohoto výčtu mohlo zdát, autorka do knihy vložila všechny neduhy světa. Skutečnost je však daleko horší – nejde o všechny neduhy, těch je mnohem víc, v mnoha afrických zemích jich najdeme až příliš mnoho.

V recenzi knihy Všechny vůně Afriky jsem prohlásil, že autorce nechybí humor. V nové knize jí došel. Na sebeironii, kterou ze sebe dokázala vykřesat Tereza, nemá Eva už žádný prostor. Od okamžiku, kdy se s ní setkáváme na palubě letadla, transportujícího pár nosorožců bílých, je stíhána ranou za ranou a okamžiky štěstí jsou velmi zřídkavé.

Příběh se odvíjí velmi rychle a čtenář může podlehnout dojmu, že je svědkem jediného týdne, nabitého nadmíru nebezpečnými situacemi, mířícími k fatálnímu konci. Autorka si rozhodně nebere servítky, slabší a romantické povahy budou mít s mnoha scénami problém. Nicméně tyto scény odrážejí realitu a přikrášlovat je by znamenalo zkreslovat skutečnost nebo bagatelizovat skutečnou vážnost problému. Domnívám se, že autorce nešlo pouze o napsání poutavého románu, ale zejména o vyjádření toho, jaká situace v Zimbabwe vládne. Zde vidím další směr posunu stylu Zuzany Beranové.

Poslední nosorožec zpracovává velmi vážná témata, která zdánlivě zůstávají za zavřenými dveřmi relativně blahobytné Evropy. Autorka nepodlehla komerčnímu trendu diktujícímu spisovateli, že se čtenář musí především bavit a cítit se dobře a pohodlně. V současné době, kdy se zábava stala krédem mnoha spisovatelů, jde o velké riziko, ale autor si tím zachovává tvář. Osobně bych si přál, kdyby více autorů přistoupilo na předpoklad, že ne všechny příběhy musí mít dobrý konec a dobro ne vždy vyhrává. Život takový je a literatura má život odrážet a ne jej deformovat do podoby červené knihovny. Z tohoto úhlu vidím největší klad románu Zuzany Beranové v pravdivosti.

[1] BERANOVÁ, Zuzana. Poslední nosorožec. 2015. Vydání první. Brno: Nakladatelství Jota, 238 s. ISBN 978-80-7462-822-1.

[2] WILD AFRICA [online]. [cit. 2015-10-24]. Dostupné z: http://www.saveafricananimals.org/

 

Aktuality

  • Víkend 3. - 5. března 2017 bude opět ve znamení knih!

    Ostravský knižní veletrh bývá každoročně první z akcí, které pravidelně sledujeme a o kterých čtenáře stránek www.vaseliteratura.cz informujeme. Jeho začátek v prvních březnových dnech evokuje představu jara, a i když čtení není závislé na ročním období, je jaro znamení obrody a nového začátku, který je dobré podpořit setkáním s literaturou a s lidmi okolo ní.

    Číst dál...  
  • Únorová Pevnost láká na zombíky

    Opět tu máme nový rok a s ním i první letošní Pevnost. Únorový výtisk tohoto časopisu láká svou obálkou na film Resident Evil, který v těchto dnech vstupuje do kin. Hlavní článek se věnuje právě této zombíkářské klasice a nezapomíná ani na několik knih S. D. Perryové. Rozhodně si zaslouží pozornost, protože patří k těm lepším kouskům ze světa herních příběhů.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Věda života

    Ode dneška soutěžíme o knihu Kniha života z nakladatelství Academia. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení