Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Lukáš Vavrečka – Dej holce jméno

1 1 1 1 1 (3 hlasů)
divka

Detektivky, přestože mají často pověst pokleslého žánru, patří k velmi oblíbeným. Důvodů je víc, ale k těm hlavním náleží napětí a zábava. Proto po nich saháme v době dovolených a večer, když se unaveni chystáme spát. Existují však autoři zabývající se tímto druhem literatury, kteří se nespokojí pouze se psaním odpočinkových textů, ale dokážou povýšit detektivku na umělecké dílo. Lukáš Vavrečka naznačil už ve své předchozí knize Alibi na příští noc, že mezi takové spisovatele patří. Jeho nová kniha Dej holce jméno se opět k detektivnímu žánru hlásí.

 

knihaLucie skočí ze střechy domu. Nic nenasvědčuje tomu, že by její čin byl cokoliv jiného než sebevražda. A přece se vynořují drobné indicie, vše může být jinak. Děj se odehrává ve dvou rovinách – v rozhovoru mezi redaktorem a spisovatelem Jakubem Hirschem a v textu, který spisovatel tvoří. Anonymní dopisy objevující se u Lucie i Jakuba vyvolávají pocit strachu a nejistoty, co jejich pisatel vlastně chce.

Úvod románu evokuje páralovský svět přeplněný ženami a vztahy. Autor dívčími jmény doslova žongluje a čtenář může na chvíli propadnout panice, že nebude schopný se v nich orientovat. Vavrečka ani nemá v úmyslu čtenáři něco ulehčovat, a tak už na začátku naznačí, že jména je možno dávat za jistých okolností i dospělým lidem. Avšak vodopád jmen se pomalu zklidní a stačí jen trocha pozornosti, aby se čtenář „chytil“.

Jména, jak ostatně naznačuje už název knihy, hrají ve Vavrečkově próze prioritní roli. Svou milenku Markétu v románu přejmenovává na Valerii a otevírá zároveň dveře možným interpretacím připomínkou Nezvalova díla. Čtenáře možná napadne analogie Markéta – Bulgakov. Zkoumání podobných spojitostí přesahuje možnosti recenze, ale představovalo by zajímavé téma pro literární bádání, pokud by však hrdost akademikům dovolila zabývat se „pouhou“ detektivkou.

Tématu zločinu zdatně sekunduje téma erotické. Mnoho autorů se domnívá, že koření sexu knihu automaticky prodá, nicméně neuvědomují si, jak obtížné může být zpracování. Vážím si spisovatelů, kteří dokážou volit taková slova v popisu erotických scén, která nenahánějí husí kůži trapnosti. Čtenář, očekávající pod dojmem anotace cosi na způsob „Odstínů“, bude zklamán, zejména proto, že explicitní líčení sexuálních scén není prvořadým účelem knihy, autor necílí do řad prostoduchého publika, toužícího po troše neškodné zvrácenosti. Avšak anotace samozřejmě nelže, Jakub má sex rád, neváhá v něm experimentovat ani přitvrdit, na svou partnerku při erotických hrátkách dokáže i vztáhnout ruku, čtenář se tedy dočká také nějakého spankingu. Decentnost popisu nechává čtenářově fantazii dostatečný prostor.

Citát z knihy Hyperprostor Michia Kaku, použitý jako motto, předurčuje používání matematických a fyzikálních analogií. Jde o občasné zmínky – vztahy jako rovnice, číslování stran jako osa, na níž mohou hodnoty nabývat i záporných hodnot. Myšlenka jednotného čtení jako fyzikální jednotné teorie (teorie všeho) však naráží na to, že literaturu tvoří lidé. Pokud bychom ji nalezli či definovali, literární experimentátoři, jako je třeba právě Lukáš Vavrečka, by okamžitě začali přemýšlet, jak napsat knihu, na niž by se nedala aplikovat.

Rozhovor redaktora s autorem nejprve probíhá formálně, v odpovědích je cítit snaha o zachování zvolené image, často používá klišé o literární tvorbě a zjednodušená tvrzení. Postupně nabývá hovor důvěrnějšího rázu, místo knih se začíná řešit zločin i to, zda se vůbec nějaký stal. Jakubův text je psaný bez interpunkce, autor jej však člení do odstavců, zachovává tím přehlednost a srozumitelnost a text můžeme interpretovat převážně jednoznačně.

Komunita soustřeďující se okolo Jakuba Hirsche má charakteristické psychologické znaky, labilní jedinci se sklony k depresím a anorexii. V takovém prostředí může Vavrečkova zápletka fungovat, nakonec – kdo by stál o příběh obyčejných nudných lidí. Tomu odpovídá i budování a boření jejich vztahů, milostné trojúhelníky přerůstají ve čtyřúhelníky a ty v další, složitější vzorce, jeden raší z druhého, stávají se z nich milostné fraktály.

Lukáš Vavrečka se opět nespokojil s obyčejnou detektivkou a z relativně jednoduchého příběhu dokázal vykřesat kultivovaný román nevšední a pečlivě propracované formy. Přestože na začátku může mít čtenář dojem, že k žádnému zločinu ani nedošlo a těžiště knihy bude v propletených vztazích mezi jednotlivými postavami, ve skutečnosti o detektivní román jde, i když ne zrovna typicky pojatý.

VAVREČKA, Lukáš. Dej holce jméno. 1. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2015, 108 s. ISBN 978-80-7465-152-6.

Doporučujeme

Aktuality

  • Partonyma – nová čísla časopisu ke stažení a o připravované antologii

    Literární časopis Partonyma, založený v roce 2012, prochází již od závěru minulého roku řadou proměn. Poslední dvě čísla vyšla v menším formátu a celkově novém designu, což ovšem není nejpodstatnější změnou. Tato tzv. „černá řada“ (podle nové podoby obálky) je nyní, kromě klasické tištěné verze, uvolněna ke stažení ve formátu PDF zcela zdarma. Jedná se o dvojčíslo 19 - 20 na téma Umění zločinu / Zločinné umění a o dvojčíslo 21 – 22 na téma Meze textu / Meze prostoru.

    Číst dál...  
  • V šestém ročníku Ceny Česká kniha zvítězil Jiří Hájíček

    Závěrečná tisková zpráva šestého ročníku Ceny česká kniha, která oficiálně oznamuje vítěze, je již k dispozici. V následujících odstavcích si ji můžete přečíst.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Soutěž

  • Soutěž o knihu Emily Vichrná a rybí ocas

    Ode dneška soutěžíme o knihu Emily Vichrná a rybí ocas z nakladatelství Albatros. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení