Recenze: Knihy pro dospělé

O lidech a jejich nejbližších příbuzných

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
il

Karen Joy Fowlerová je americká spisovatelka a také proslulá milovnice zvířat, která dodnes vydala šest románů a několik povídek. Do povědomí čtenářů se dostala románem Čtenářský kroužek Jane Austenové z roku 2004. V roce 2014 vydala knihu Všichni jsme z toho úplně na větvi, která oslovila nejen čtenáře, ale i kritiky a je překládána do řady jazyků.


knihaRomán Všichni jsme z toho úplně na větvi není jen tak obyčejným románem. Na konci prologu se nachází dvě věty:

Přeskoč začátek. Začni uprostřed. [1]

A tyto věty přesně vystihují celou kompozici knihy. Vypravěčka Rosemary opravdu svůj příběh začíná vyprávět uprostřed. A není to ledajaký příběh. Je to příběh rodičů a jejich dětí, soudržnosti mezi těmito dětmi a kvůli shodě různých okolností také jejich odtržení.

Každý ze sourozenců je úplně jiný. Nejstarší Lowell není ve své rodině spokojený a často utíká z domu. Nejmladší Rosemary prošla obrovským vývojem od dětské ukecanosti a potřebě říct svému okolí naprosto každou myšlenku, která ji napadne, až k mlčení a pravidlu, že ze tří myšlenek vybere jen jednu, kterou posluchači sdělí (mimochodem toto pravidlo později dotáhla nejen ke třem, ale dokonce k sedmi myšlenkám, ze kterých vybírala jen jedinou). A prostřední Fern? Prostřední dítě manželů Cookových je šimpanzí slečna.

Během několika desetiletí dvacátého století docházelo k biologickým, ale také psychologickým experimentům a výzkumům, do kterých byli zahrnuti nejen lidé, ale také šimpanzi. Vědci se snažili tyto primáty srovnávat s lidmi a výzkumy došly tak daleko, že si někteří z vědců brali k sobě do rodin na výchovu šimpanze. To je také případ Fern. Ta se dostala do rodiny Cookových a stala se právoplatným členem domácnosti. Otec psycholog a studenti z univerzity se však věnovali nejen jí, ale také tehdy malinké Rosemary a snažili se sjednotit a poté srovnat vývoj obou slečen. Tím se Fowlerová dostala do kontroverzních vod tabuizovaných témat.

Každá část knihy je uvedena citátem z díla Franze Kafky Zpráva pro jistou Akademii, jehož hlavním hrdinou je opičák:

… vaše opičáctví, pánové, pokud máte něco takového za sebou, vám nemůže být vzdáleno víc než mé opičáctví mně. Na patě však lechtá každého, kdo chodí po zemi: malého šimpanze jako velkého Achilla. [2]

Kafka samozřejmě nepíše jen o opici jako takové, připodobňuje ji k člověku, dává jí lidské schopnosti, lidskou moudrost a vlastnosti. A to samé dělá také Fowlerová v případě Fern a Rosemariina vztahu k ní. Obě si byly velice blízké, což přetrvalo i přes jejich pozdější odloučení. Velice zajímavé je sledovat, jak se postupně změnily Rosemariiny vzpomínky na její a Fernino dětství. Kniha mimo to obsahuje také mnoho psychologických termínů a myšlenek, které ji staví na trochu jinou úroveň.

Téma se z hlediska etiky dotýká velice ožehavé problematiky výzkumů na zvířatech, které byly a jsou prováděny. Během četby se určitě každý zeptá sám sebe, jestli si jako lidé můžeme připadat nadřazení nad zvířaty a jestli tuto svou domnělou nadřazenost můžeme využívat, abychom zvířatům ubližovali a zkoumali je. Na tuto otázku si však musí čtenář odpovědět sám. V knize se naštěstí ke konci dozvídáme, že většina výzkumů prováděných se šimpanzi byla již zakázána, což je nám alespoň miniaturní útěchou za to, o jakých hrůzách se v souvislosti s těmito experimenty dozvídáme nejen z médií, ale také z beletristických děl.

Samozřejmě, že už samotný název zpětně velice názorně evokuje nastolené téma, ale vidina houpajícího se šimpanze je jen jedním z významů titulu. Ten další význam odhaluje následující ukázka:

Když se Fern zvedne, je obalená sněhem od hlavy až k patě a vypadá jako pocukrovaný koblížek. Obě si svým vlastním způsobem vynucujeme, aby nás zvedli a kolíbali ve vzduchu. Jsme z toho úplně na větvi, popisuje máma naši rozjařenost nezvykle trefnou frází. [3]

Velice vhodně zvolená ich-forma nám nenásilně vnucuje představu toho, že vše, co se v knize odehrává, jsou fakta, která se opravdu v minulosti stala. Spolu s výběrem neotřelého tématu a volbou čtivého jazyka je příběh doveden k dokonalosti.

[1] FOWLEROVÁ, Karen, Joy. Všichni jsme z toho úplně na větvi. Vyd. 1. Praha: Plus, 2015, 330s. ISBN 978-80-259-0399-5. Str. 8.
[2] Tamtéž, str. 5.
[3] Tamtéž, str. 107.

 

Doporučujeme

Aktuality

  • Partonyma – nová čísla časopisu ke stažení a o připravované antologii

    Literární časopis Partonyma, založený v roce 2012, prochází již od závěru minulého roku řadou proměn. Poslední dvě čísla vyšla v menším formátu a celkově novém designu, což ovšem není nejpodstatnější změnou. Tato tzv. „černá řada“ (podle nové podoby obálky) je nyní, kromě klasické tištěné verze, uvolněna ke stažení ve formátu PDF zcela zdarma. Jedná se o dvojčíslo 19 - 20 na téma Umění zločinu / Zločinné umění a o dvojčíslo 21 – 22 na téma Meze textu / Meze prostoru.

    Číst dál...  
  • V šestém ročníku Ceny Česká kniha zvítězil Jiří Hájíček

    Závěrečná tisková zpráva šestého ročníku Ceny česká kniha, která oficiálně oznamuje vítěze, je již k dispozici. V následujících odstavcích si ji můžete přečíst.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Soutěž

  • Soutěž o knihu Kronika bolševismu


    Ode dneška soutěžíme o knihu Kronika bolševismu z nakladatelství Edika. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení