Šetření detektiva Pěnkavky

• 

Recenze

Vytvořeno 14. 9. 2015 3:00

Autor: Radovan Kolbaba

Vladimír Šlechta proslul především jako autor zálesácké fantasy ze série Krvavé pohraničí, ale neméně zajímavý je i jeho druhý projekt zasazený do 23. století našeho letopočtu. Cyklus pojmenovaný po hlavním kyborgizovaném hrdinovi Oggerdovi se odehrává na území Evropy řadu let po Apokalypse, jež notně ztenčila lidské řady a uvrhla vývoj lidstva o několik staletí nazpět.

Šestá kniha z tohoto světa se však víc než na částečně mechanického válečníka soustředí na jeho pacifistického přítele Goweryho „Pěnkavku“ Finka, který, aniž by se o to zrovna pral, musí vyřešit hned dvě nelehké záhady. S postupem jeho vyšetřování se můžete seznámit díky nakladatelství Brokilon v knize Lovci přízraků.

Na začátku vyprávění přijíždí Fink do osady Anatarchonne, aby zde s parťáky Oggerdem a vysoce inteligentním, avšak nepříliš společenským Halem Hargem přišli na kloub záhadnému vojenskému vznášedlu, které se v okolí občas objeví za bouří a zase beze stopy mizí. Příjezd však okoření nález mrtvoly zdejšího vojenského velitele i běsnění jeho bývalých podřízených. Vrah z pochopitelných důvodů nezanechal navštívenku ani usvědčující stopu, a tak se z Finka nedobrovolně stává detektiv. Během pátrání však stihne nejen poznat místní obyvatele s jejich mnohými tajemstvími, ale i neveřejnou historii císařství, kterému slouží, či technické vymoženosti, jež Apokalypsa zavála prachem zapomnění.

Po přečtení nástinu děje byste patrně čekali sci-fi detektivku, ale Lovci přízraků jsou mnohem víc. Nebo méně, dle očekávání čtenářů. Samotné pátrání totiž často ustupuje do pozadí, jak se Fink seznamuje s pozoruhodnými, proradnými či přitažlivými obyvateli Anatarchonne. Velkou část vyprávění vyplňuje popis reálií a dějin Šlechtova světa 23. století. Přestože se jedná o šestou knihu série, do rozjetého vlaku klidně mohou nastoupit i nováčci a nemusí se bát, že by se ztratili v hromadě faktů. Vše je vysvětleno dostatečně srozumitelně i poutavě za chodu příběhu.

S tím se pojí velké pozitivum knihy kterým je Šlechtův vybroušený styl dobrodružného vyprávění. Až do závěrečného vyvrcholení plyne příběh víceméně pomalým tempem bez zásadních zvratů, ale čtenář se nemusí bát nudy, protože text je i tak velmi čtivý. Kdo se však těší na akční sci-fi, bude zklamán, protože rvaček, přestřelek či útěků se dočká velmi málo.

V konečném důsledku tak záleží na preferencích čtenářů. Lovci přízraků nejsou zběsilou honičkou za akcí, technickými detaily prošpikovanou sci-fi, ale ani čistou detektivkou s pátračem rozkrývajícím jednu vrstvu rafinovaného tajemství za druhou. K té má kniha sice nejblíž, ale soustředění na případ příliš narušují sondy do dějin a fungování postapokalyptického světa. Příběh tak zpomaluje tempo a ztrácí na poutavosti, ale díky zajímavým postavám a čtivému způsobu vyprávění to nijak nevadí.

ŠLECHTA, Vladimír. Lovci přízraků. 1. vyd. Praha: Brokilon 2015, 243 s. ISBN 978-80-7456-268-6.