Máte plné zuby prázdné literatury?

Recenze

Vytvořeno 18. 8. 2015 3:00

Autor: Štěpán Cháb

Knižní trh je trh jako každý jiný. Nasytit čtenáře, ale tak, aby se nasytil i nakladatel. Ve výsledku to znamená, že se začal prodávat brak a na literaturu se trochu pozapomnělo. Proč ne. Trh diktuje a trh nadiktoval. Více se kupují laciné románky o záchraně světa, orgasmu nebo škvár naplněný nihilismem a vzýváním smrti. Posledně jmenované se pak začíná považovat za vyšší literaturu, ač k tomu není zbla důvod. Knihy napsané pro samotnou literaturu, pro to naplnění slova, jsou, řekněme, nevydatelné, protože neprodejné. Není zájem. Není proč by měl být. Literatura jako umění upadá pod nánosem kapitálu. Holt, takový už je vývoj.

Všimli jste si? Plné zuby prázdné literatury. Plzubyné, práliteraturyzdné. Máte? Odpovězte si. Upřímně! Je mi jasné, že ne. Že literatura je vyšší, i když je nízká, protože seriály v televizi jsou přeci nízké a ty by se měly vyvážet na kolečku směrem k hnoji a vůbec, že jo.

Autor Jiří Kačur, svého času pražský antikvář, sepsal knihu Titus; Ulrich. Dvojromán. V jednom vystupuje Titus. Ve druhém, kupodivu, Ulrich. A okolo nich se nabalují, umírají a filozofují desítky vedlejších postav. Míhají se dějem, mizí, vracejí se, převrací vše naruby. Mohlo by se zdát, že prostě prožívají Kačurova traumata, Kačurovy sny, touhy, Kačurův osud.

Jiří Kačur každou hlavní i vedlejší postavu zneužil k absurdním hrátkám s filozofií, s pohledem na svět, který je vždy pokřivený nazíráním skrze perzonifikaci smrti. Promluvy dotýkající se naplnění života, vše odvyprávěno za pomoci banality, neskutečnosti. Snad by se dala kniha zaškatulkovat do magického realizmu bez magie, bez reality, se spoustou protichůdných tezí, vizí, se záměrným matením pojmů i čtenářů. Kniha je náročná. Nesmírně náročná. Ale je v ní něco, něco, něco v ní je.

Jak to pojmout? Dobrá… v čem je kniha jedinečná? Je jiná. Dokonale jiná. V produkci žádného nakladatele nenajdete podobnou. Kniha nabízí opulentní ukájení se nad možnostmi jazyka. Nad možnostmi jeho zneužití, užití, žití. Svým dokonale svérázným stylem doluje z dávno zapomenutých, vysvětlených nebo již klasických směrů filozofie nové vývody. Nové pohledy. Hledá, aby nalezla. Nalézá, aby předala. Ale balí vše do absurdity zdánlivě béčkového hávu akčních škvárů, aby předané zůstalo nepoznáno. Záměrně, protože čtenář je zhýčkaný idiot, který nechce a ani nepotřebuje myslet. Chce jen přijímat romány sepsané v přestávkách mezi kurzy tvůrčího psaní, kde se spisovatelům kurví veškerá originalita a učí se fígle a marketing a stategie a mantinely a hráze a zdi. Protože čtenář je líný sledovat autorovu myšlenku, on ji chce naservírovat předvařenou, předžvýkanou i předpolknutou.

To, že je kniha jiná, je její předností a samozřejmě i výrazným záporem. Než si čtenář zvykne na styl, na metody, na plynovod slov, bude zmaten, bude autora nenávidět, bude chtít knihu zahodit. Zničit. Zbavit se jí jako kompromitujícího materiálu. Přesto nebude moct. Proč? Bude fascinován. Nedá se tomu zabránit. Jako toaletní papír, kterým máte potřebu neustále třít a utřené si vlastně rozmazávat. Tu po bedrech, tu zase po lících, přejet přes jugulární jamku. A bůhví, kde by to mohlo skončit. A ano, není to příjemné, ale zastavit to také nejde. Jako v životě, v hovnech, ale neustále s úsměvem a radostným pohledem do budoucnosti.

Vysvětlit knihu je namáhavé. Nikoliv převyprávět děj, to je pro bábovky… i když u dvojrománu Ulrich; Titus to může být vlastně naopak. Tam by bylo heroické převyprávět děj. Ale dovolit si pochopit dílo? Hm…

Podívejte se na to asi takhle. Kdyby bylo na světě víc veverek, nežli židlí, jaký by byl svět? Odpovězte! Upřímně!

KAČUR, Jiří. Ulrich; Titus a přízrak minulosti. Vyd. 1. Praha. Antikvariát Kačur, 2015, 424 s. ISBN 978-80-905459-7-7.