Dialog napříč časem

Recenze

Vytvořeno 11. 7. 2015 3:00

Autor: Jiří Lojín

Zobrazeno: 1575

Zveřejněná korespondence má svá specifika. Vycházejí především z toho, že autoři listů, až na výjimky, v době, kdy je píšou, nemohou předpokládat, že budou někdy publikovány. Proto se v nich odráží více z osobnosti pisatelů, zvláště pokud se jedná o přátele, kteří nemají potřebu se před sebou přetvařovat. I když není vždy snadné probíjet se cizími řádky, jde o jeden ze způsobů, jak člověka poznat.

Nakladatelství Novela bohemica vydalo soubornou korespondenci Františka Janoucha a Jiřího Pelikána z let 1974 až 1993, kteří odvedli obrovský kus práce v československém exilu.  Jejich životopisy je možné najít na internetu, přesto alespoň krátké představení: Jiří Pelikán (1923-1999) byl politik, který byl jako první Čechoslovák zvolen do Evropského parlamentu, RNDr. František Janouch, CSc (*1931) je jaderný fyzik, disident a zakladatel Nadace Charty 77.

V současné době pomalu zapomínáme na dopisy psané na papíru, nahradily je maily a jiné způsoby elektronická komunikace. Nejde pouze o materiál, do nějž jsou slova zakletá, jde i o časový odstup mezi jednotlivými výměnami. Dnes snad pošta funguje trochu rychleji, v sedmdesátých a osmdesátých letech se museli lidé, zejména šlo-li o komunikaci napříč státy, obrnit značnou trpělivostí.

Existují však přetrvávající aspekty, zvláště pokud chtějí pisatelé svou korespondenci utajit. Dnes ani tehdy nejde o snadnou záležitost. Od změny politického zřízení si lidé slibovali svobodu bez cenzury a špehování. Současná realita ukazuje, že ani jedno neustalo, pouze prostředky, důvody a cílové skupiny se liší. Jak vyplývá z dopisů Františka Janoucha a Jiřího Pelikána, sledování korespondence bylo jednou z věcí, které museli řešit velmi aktuálně.

Odraz atmosféry doby překvapivě nenajdeme jen v textech dopisů, dokonce se dá říct, že výrazněji ji můžeme nasát prostřednictvím dodatků, zvláště v dobových článcích, které psal František Janouch pod pseudonymem Advokát chudých do Listů. Jde o zcela praktické rady zaměřené na obeznámení s možností odposlechů či na způsoby obrany v případě, kdy u nich byly nalezeny nelegální tiskoviny. Články ilustrují pragmatickou povahu Františka Janoucha, často kontrastující s abstraktními úvahami lidí humanitního zaměření. V dopisech vystupuje do popředí i jeho ryze praktický postoj vůči jaderné energetice, který můžeme najít i v pozdějších textech, postoj zastávaný tímto významným fyzikem do dnešní doby.

V dopisech čtenář narazí na mnoho známých jmen. Jde o osobnosti pohybující se po revoluci na výsluní vysoké politiky. Připomínají naivitu, s níž mnoho lidí vnímalo opozici jako jednolitou sílu, zastávající stejné názory a jdoucí za stejným cílem. I když jsme si zvykli vnímat současnou politiku jako špinavou věc sloužící k prosazování vlastních cílů, získání majetku a moci, překvapí rozpor ideálů a nezištné práce některých lidí s jejich pozdější neslavnou politickou kariérou. Je škoda, že součástí knihy nejsou medailonky významných osobností, zmiňovaných v textu. Bylo by zajímavé srovnat jejich tehdejší postoje s pozdější kariérou.

Korespondence Františka Janoucha a Jiřího Pelikána je bezesporu zajímavým souborem dobových dokumentů. Odrážejí bezprostředně dobu, v níž byly napsány, nejde tedy o žádnou zkreslenou interpretaci, jakou mohou být paměti či globální pohled na historické události. Bohaté vysvětlivky jsou zaměřeny především na identifikaci osob, označovaných v dopisech pouze křestním jménem či iniciálami. Důsledné opakování při každé zmínce přispívá k dobré orientaci v textu i v případě, že se k němu vracíme po čase nebo nečteme důsledně jeden dopis po druhém. Knihu ocení čtenáři, kteří se chtějí lépe seznámit s moderní českou historií, zvláště s těmi jejími stránkami, jež nemůže dějepis obsáhnout. Stejně tak může kniha sloužit jako doplněk pro odbornou práci.

JANOUCH, František a Jiří PELIKÁN. Korespondence. Vyd. 1. Praha: Novela bohemica, 2015, 361 s. Dokument (Novela bohemica). ISBN 978-80-87683-40-8.