Recenze: Knihy pro dospělé

Eva Menasse – Kvazikrystaly

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
il

Nakolik můžeme poznat jiného člověka? Nakolik můžeme poznat sami sebe? A jací vůbec jsme – je člověk tím, kým si myslí, že je, nebo tím, za koho ho mají ostatní? Eva Menasse zvolila pro svou nejnovější knihu netradiční, mnohovrstvé vyprávění. Pojítkem jednotlivých kapitol je Roxana Molinová, žena, jejíž život sledujeme od dětství až do pozdního stáří. Nejde však o celistvé vyprávění. Její příběh se rozpadá na epizodky, drobné portréty, zrcadlící se v očích jejích přátel, známých i kolemjdoucích. Jako když pozorujete svůj odraz ve více zrcadlech. 


knihaSami si pak můžete rozhodnout, zda knihu vnímat jako příběh Xany Molinové, nebo příběh o lidech, kteří se s ní potkali. V každé kapitole rozvíjí autorka komplexní lidský život s vlastními strastmi, láskami a záští, s neřešitelnými dilematy i otravnými maličkostmi. Jejími hrdiny jsou muži i ženy, staří i mladí, svobodní, ženatí, nevěrní.

Autorka také využívá příležitost, umožněnou dějinným rozsahem a rozmanitostí postav, a dotýká se všemožných obecných témat, která v tomto i minulém století hýbala rakouskou společností. Ve svém debutovém románu Vienna vytvářela historickou fresku, snažící se obsáhnout všechno a všechny. Zato v Kvazikrystalech slouží historie spíše k dokreslení, autorka se k dobovým tématům vyjadřuje nárazově, přesto však důrazně. Příběhy, věnující se různým aspektům soukromého lidského života, tak díky zasazení do skutečných problémů „velkého“ světa působí věrohodně a zasvěceně.

A pak se celá rodina dívala, jak se jejich bývalá nájemnice brání výtce, že pošpinila vlastní zemi. (…) Říkala šílené, přehnané věci, všechny ty obvyklé levičácké nesmysly, jako že už má dost blaženého rozplývání se nad Mozartovými kuličkami, samolibosti a absence historického povědomí, protože většina Rakušanů se dodnes brání vzpomínkám na zločiny, které se odehrávaly přímo před jejich dveřmi, dokonce přímo před jejich očima, a místo toho se jen křižují a dál vesele krmí své fretky. [1]

Co tedy na čtenáře čeká? Judith a přátelství tří puberťaček, které jsou odvážné a bázlivé a rozhodné a pořád tak trochu děti. Uznávaný historik, potácející se v podivném milostném vztahu. Exkurze do Osvětimi. Pan domácí, který se stará jen o své růže a dobrou pověst svého domu. Sally, která nějak přišla k dítěti a teď se snaží prorazit v Berlíně, a vzápětí zkušenosti doktorky Guttmanové s pacientkami, které se marně snaží otěhotnět. Svědek válečných zločinů. Dívka, která si prochází první láskou a zároveň návratem matky, která rodinu v dětství opustila. To Martin odešel z velké firmy, aby mohl dělat svou vysněnou práci. Kurt stárne a věří, že už určitě brzo umře. Krystyna kriticky pozoruje životní rozhodnutí své kamarádky a odmítá vlastní pochybení. Žurnalistka Shanti rozvířila diskuzi o zločinech páchaných na starých lidech a teď se vyhýbá světu. A nakonec pozorujeme Amose, který si dělá starosti o svoji matku.

Tito lidé nám dávají nahlédnout do svých myslí a životů, v nichž se jako více či méně okrajová postava vždy objeví Xana, nájemnice, milenka, šéfová či dcera. Ve středu knihy se sama stává hlavní postavou, mající jako jediná právo stát se vypravěčkou (ostatní příběhy jsou v er-formě). Postava, která dosud tvořila křoví v životech ostatních, získává slovo, aby se vyjádřila k vlastnímu životu. Poté se opět stává odrazem v jiných příbězích. 

V některých dnech se Martinovi Kummerovi zdálo, jako by on a ten muž, za něhož byla jeho žena Sabina skoro pět let šťastně provdaná, nebyli jedna a tatáž osoba. Martin, kterého Sabina znala, byl současně větší i menší než ten, o němž se skutečný Martin domníval, že jím je. Jako by Sabinin Martin byl silnou svorkou, která skutečného Martina – Martina, jenž neustále křečovitě pobublával jako tmavě oranžová láva v zemském nitru, jak to občas vídali ve filmech – mnohdy bolestivě svírala, aniž by si toho Sabina všimla. [2]

Každá kapitola je uvozena citátem a knihu samotnou přivádí na scénu John Donne. Už jeho citát naznačuje, že Kvazikrystaly nejsou celistvým portrétem hlavní hrdinky, jako spíš dokladem jinakosti a sebestřednosti každého z lidí. Jedná se o pozoruhodný pokus o studii lidské sebereflexe i vnímání těch okolo.

[1] MENASSE, Eva. Kvazikrystaly. Brno: Host, 2015, 376 s. ISBN: 978-80-7491-171-2. S. 120-121
[1] Tamtéž, S. 267.

 

Aktuality

  • Prosincové akce v knihovnách

     

    Chcete vědět, co zajímavého se děje v knihovnách a jaké akce si pro své čtenáře připravily? Pak sledujte rubriku Knihovny, v níž vás budeme pravidelně informovat o dění v knihovnách a akcích s nimi spojených.

    Číst dál...  
  • Prosincová Pevnost ve znamení Star Wars

    Opět nastal ten správný čas a na pultech trafik se objevil další díl fantasy a sci-fi časopisu Pevnost. Venku už se značně ochladilo, proto si ho vezměte k hořícímu krbu a při jeho čtení se trošku zahřejte. I když některá jeho témata jsou lehce mrazivá. Na co se můžete těšit?

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Tři metry vášně

    Ode dneška soutěžíme o knihu Tři metry vášně z nakladatelství Motto. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení