Recenze: Knihy pro dospělé

Cestovní dojmy a vzpomínky Agathy Christie

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
il

Agathu Christie, královnu detektivek, nemusím jistě nikomu představovat. Kromě jejích románů a povídek však vychází také práce, které pojednávají přímo o ní samotné. Někdy jsou to životopisy – ať už ty, které o ní napsal někdo jiný, nebo její Vlastní životopis, který nakladatelství Knižní klub vydalo na jaře roku 2014. Na sklonku téhož roku mohl čtenář držet v ruce novinku, která je z pera samotné Agathy, ale sestavil ji její vnuk – Mathew Pritchard. Týká se autorky samotné, ale také přináší důležité svědectví z jejích cest po Britském impériu.


knihaŘeč je o knize Velká výprava. Dopisy a fotografie z putování po Britském impériu. Už samotná obálka vypadá velkolepě a napovídá, že čtenář drží v ruce „poklad“. Trochu jsem se bála, aby obálka nepředčila samotný obsah knihy, ale už po pár stránkách jsem pochopila, že tohle je skutečně knižní skvost – alespoň pro mě. Kniha je poskládána – jak už název napovídá – z dopisů a fotografií z Agathiných cest. V úvodu každé kapitoly a také místo závěru jsou použity výňatky z jejího Vlastního životopisu, které se k Velké výpravě vztahovaly. Je tak vytvořen pomyslný můstek k dalšímu vyprávění, které se dočteme ze samotných dopisů.

Jedná se o dopisy psané Agathou její matce, chůvě dcery Rosalind nebo bratrovi. Nejvíce však převažují dopisy matce. Některé byly psány narychlo ručně, ale některé na stroji a formou jakéhosi dopisového deníku. Spisovatelka si pečlivě datovala záznamy z jednotlivých dní a ty pak posílala své matce. Díky tomu vytvořila dokonalé svědectví. Nejen o výpravě a jejích aktivitách, ale především o tom, jak se žena a její společníci na počátku 20. století dívali na cizí země, které navštívili, na tamní kulturu, zvyky, jídlo, krajinu, sport. Jak si vedli Angličané v těchto zemích žijící? Byl jejich život civilizovaný, nebo podléhali okolí, do kterého se přistěhovali? Exotika se zde snoubila s anglickou noblesou a etiketou a vytvářela podivuhodnou směsici zvyků. Že si toto vše Agatha Christie naprosto užívala, je jasné nejen z jejích vzpomínek a z dopisů, ale také z mnoha fotografií, které ráda pořizovala.

Zbožňovala jsem to (tedy musím podotknout, že Archie věrný svým zvyklostem chodil spát přesně v půl jedenácté, ale naštěstí neměl nic proti tomu, abych já zůstala vzhůru a bavila se bez něj, i když se dost podivoval nad mým vkusem). Pak nám po většinu času hrála jazzová kapela, která nadělala dost velký randál. Také jsme se vyřádili s balonky – hráli jsme hru, jejímž účelem bylo mlátit ostatní po hlavě velkým nafouknutým balonem. [1]

Teď si možná říkáte, že jste si Agathu Christie představovali jako starou důstojnou dámu, která sedí za stolem a vymýšlí zašmodrchané příběhy plné vražd. Kdo četl její Vlastní životopis, ten už ví, že tomu tak úplně nebylo, ale pokud ano, rozhodně ne vždy. Agatha Christie byla žena plná života, která plnými doušky využila každičkou příležitost, jak se naučit něco nového, nebo jak se pobavit. Na svých cestách se např. s manželem pustili do nové kratochvíle – surfování.

Nejtěžší to bylo na Honolulu, kde byla těžká a tvrdá prkna. Přesto se však začínající slavná spisovatelka nevzdávala a i přes neúspěchy a modřiny se snažila naučit se to co nejlépe.

Většina surfařů se vydává k místu, kde se v útesu tvoří příboj, a vlny odchytávají tam. Já jsem to zkusila jednou, odtáhl mě tam jeden HD (zkratka pro havajského džentlmena). A to „odtáhl“ myslím doslova – pluje na prkně těsně před Tebou a Tvé prkno drží palcem u nohy a táhne ho za sebou! Když tě takhle dopraví na to správné místo, počká na ideální vlnu a pustí Tě. Je strašně těžké se to aspoň trochu naučit. [2]

Pojďme si ještě vysvětlit, jak se vlastně Agatha Christie na této cestě ocitla a proč se jí říká Velká výprava. Stalo se tak především díky jejímu manželovi Archiemu, který dostal nabídku připojit se coby ekonomický poradce k zahraniční misi. Cílem této mise byla propagace Výstavy Britského impéria a výprava měla za úkol jednat s představiteli jednotlivých zemí a dojednat jejich účast. Samozřejmě nebylo možné projet všechny země, proto byly zvoleny ty nejvýznamnější.

Manželky významných mužů se k nim připojily jako doprovod. Ve skutečnosti s nimi absolvovaly většinu proslovů, návštěv, slavnostních obědů i večírků, atd. Ve volném čase se pak všichni společně věnovali již zmíněným kratochvílím a sportům. Dá se říci, že si výpravu skutečně užili, až na některé dramatické chvíle především na konci výpravy, kdy Archie onemocněl a Agatha s ním zůstala v hotelovém pokoji prakticky bez peněz.

Vyjadřovat se ke stylu psaní by bylo v tomto případě trochu zbytečné. Části vyjmuté z Vlastního životopisu jsou prakticky zhodnoceny již v recenzi k této knize – zde. A části psané formou dopisů? Agatha Christie určitě netušila, že její dopisy pro matku a ostatní budou jednou publikovány. Proto jsou psány volnou formou, aby vyjadřovaly především nadšení z cest, útrapy s mořskou nemocí, ale také stesk po dceři, kterou zanechala v Anglii.  Přesto se čtou naprosto lehce, čtenář se u nich poučí, ale i pobaví. Mohou mít skvělou vypovídací hodnotu pro historiky, ale i pro laické čtenáře, kteří se dokážou podívat na tuto knihu i trochu jinak, než jen jako na zábavné čtení.

Opět musím připomenout, že jsem velice ráda, že jsem vlastníkem této knihy. Určitě se k ní ještě budu mnohokrát vracet a znovu ji číst. I přesto, že jsem četla Vlastní životopis, teprve až nyní dokážu vnímat Agathu Christie odlišným způsobem. Jako ženu, manželku, matku a rozverné děvčátko, které se rádo baví. Čím to je? Především upřímností a srdečností, se kterou byly dopisy napsány. Na rozdíl od životopisu nejde o předem promyšlený text, ale o zcela impulsivní sdělování právě prožitých žážitků.

[1]CHRISTIE, Agatha. Velká výprava: Dopisy a fotografie z putování po Britském impériu. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2014, s. 155. ISBN 978-80-242-4467-9.
[2]Tamtéž s. 301-303.

 

Soutěže

Aktuality

  • Kniha ti sluší 2018: Světový (tý)den knihy a autorských práv se bude slavit v knihkupectvích i knihovnách, zapojí se řada autorů i nakladatelů

    Další ročník osvětové kampaně Svazu českých knihkupců a nakladatelů Kniha ti sluší podporující českou knižní kulturu se blíží – od 23. do 29. dubna se bude slavit v knihkupectvích i knihovnách po celé České republice. Zapojí se do něj celá řada autorů i nakladatelů. Jedním z letošních témat je ochrana autorských práv. Pro všechny příznivce knížek a čtení je připraven dárek v podobě slevového kupónu na knihy, který bude během trvání kampaně uplatnitelný ve všech spřízněných knihkupectvích. SČKN připravilo také soutěž pro třídní kolektivy ze základních škol, kterou společně s dětskými autory Janou Klimentovou, Hynkem Klimkem a Tomášem Němečkem vyhlásí 23. dubna od 10.00 v Paláci knih Luxor. Tváří letošního ročníku se stal oblíbený youtuber Kovy.

    Číst dál...  
  • HumbookFest zveřejnil první zahraniční hvězdu

    Sara Raaschová je prvním zahraničním hostem literárního festivalu pro mladé HumbookFestu. Podpis od autorky série Sníh nebo popel si můžete přijít vyzvednout 6. října 2018 do Kongresového centra v Praze.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení