Manipulace rychlým šípem

• 

Recenze

Vytvořeno 5. 12. 2014 2:00

Autor: Štěpán Cháb

Postavit filosofii na fanatickém naivismu a hulákat, že všechny ostatní směry myšlení jsou závadné. Toho se můžeme dočkat u náboženských sekt, u veřejně uznávaných církví a v totalitních režimech. Můžeme se toho měrou více než bohatou dočkat i u knihy Ayn Randové Atlasova vzpoura, na které je postaven celý objektivismus, ekonomicko sektářský patvar, jenž je označován za filozofii.

Ayn Randová vybudovala (nestvořila) několik postav čistě pravicového smýšlení a jednání. Několik Mirků Dušínů ekonomiky, kteří vše, co činí, pro vlastní dobro činí. Vždyť z profitu jednoho následně těží i ostatní společnost. Není na tom nic, nad čím by se člověk měl pohoršovat. Ayn Randová ovšem stvořila plochý svět, kde jsou jen dvě dimenze. Dvě dimenze, kdy jednu zaplňují oběti/tvůrci, Mirkové Dušínové tělem i duší, spravedliví lidé, na jejichž bedrech leží svět, druhou dimenzi pak zaplňují mnohonásobně početnější parazité, kteří co nádech, to nějaké spřádání plánů proti Mirkům Dušínům.

Definujme si parazita. Parazitem je většinou státní aparát, který staví před ekonomické Mirky Dušíny hradby ve jménu humanity, solidarity, altruismu, tolerance a nesobeckého přerozdělování statků. Bohatému vezmi, abys chudého nakrmil. Krátké, jednoduché a snadno pochopitelné. A v mnoha případech dokonale pokřivené. Žijeme v tom denně a často protáčíme oči nad zpupností parazita. Parazitem jsou i média, nadace, „nevládní organizace“ a tak podobně. Neštěstím je, že k podobnému parazitismu vládní a mediální parazit vychovává i obyčejné lidi. Vypaluje jim do hlavy jedno jediné a zásadní slovo. NÁROK!!! Každý má nárok na to, co si ostatní v potu tváře vybudovali.

Definujme si ekonomického Mirka Dušína. Je to člověk s vizemi. Člověk, který ví, zná, umí, chce tvořit, budovat. Jehož cílem je zisk. Má rád konkurenci, protože díky ní se může dostat dál, překonat ji, pokořit výzvu, která se před něj dostala. Závisí na něm vývoj společnosti, protože bez jeho vizionářství bychom doposud dřepěli na stromech a přetahovali se o ořechy a samice. Výborně.

Definice nám to příjemně rozhodily do dvou rozměrů. Jedni jsou špatní a druzí dobří. Mezi nimi je jen prázdný prostor pro hru slov.

Teď nedostatky, které mě vedly k úvodnímu odsouzení objektivismu, a tedy i knihy Atlasova vzpoura.

Autorka předpokládá, že jsou na světě jen tyto dva nesmiřitelné tábory Mirků Dušínů a parazitů. Hlubší pochopení člověka, hlubší zanoření se do jednotlivce na celých 1112 stránkách nepředvedla ani jedno. Nedokázala se dostat ke kořenům společnosti, kterou se odvážně rozhodla podrobit kritice a jíž chtěla vlepit lepší osud, hlubší pochopení. Celou knihu vystavěla na přesvědčení a přesvědčování, že ekonomičtí Mirkové Dušínové jsou oběťmi parazitů. Oběťmi, které jsou neustále pod palbou parazitického jednání. Oběti vždycky, kupodivu, vzbuzují lítost, a tedy i sympatie, i ve světě objektivismu.

Teď k oné manipulaci. Ayn Randová bez ustání nenásilně a velmi čtivě podsouvala čtenářům jednostranné vidění světa, problémů. Dejme příklad. V knize popisovaná výstavba nové železniční trati měla za úkol ukázat čtenáři, že to, co je prospěchem pro ekonomického Mirka Dušína, je následně prospěchem i pro celou společnost. Protože díky trati se oživí průmysl a začnou postupně bohatnout všichni. Je to tak, začnou bohatnout. Tvůrkyně vize, myšlenky i praktického provedení železniční trati byla čistá jako lilie. Chtěla zbohatnout, samozřejmě, ale její zbohatnutí mělo navodit požadovaný růst oblasti, kde byla trať vystavěna. A hlavně, bohatství, které by jí z nové trati plynulo, by časem investovala do dalšího vývoje, do dalšího výdělku, jenž by dal zbohatnout i společnosti.

Ayn Randová ovšem, záměrně nebo vinou nepozornosti, opomíjí jasná úskalí kapitalismu, který by existoval, nebo spíše neexistoval, bez zásahů státu. Kapitalismus bez regulací a zásahů by se stal těžebním místem. Naprostá většina Mirků Dušínů je prosta všeho dušínovství, jde si dravě za svým a nebere ohledy na kohokoliv. Dravost se postupně musí regulovat, protože bez regulace se stane ničící. Stačí se jen podívat například na potravinářský průmysl, který je schopen pomalu trávit své zákazníky jen pro zvýšení zisku. Farmaceutický průmysl, který by bez regulací jednu nemoc vyléčil tak, aby druhou vyvolal. Jde přeci o zisk. A v něm se rukojmí neberou. Phillip Morris by učil kouřit děti již od kolébky. Zisk by se kumuloval na jednom místě. Reflexe Mirků Dušínů? Čtenářsky přínosnější je spíše kniha Cosmopolis, kterou napsal Don DeLillo. Jasnější a přímější ukázka bezectného a k smrti znuděného Mirka Dušína v jeho pravé podobě.

Autorka pozapomněla svět provázat sítí lidských vztahů. Vykreslila karikatury. Směšné postavičky, které nežily, které jen plnily svou předepsanou roli – být zlý, blbý nebo být ušlechtilý, pokrokový. Stejně jako v Rychlých šípech. Stejně jako například ve Čtyřlístku. Myšpulín prostě nikdy nemůže být podlý hajzl. Tzn. postavy Ayn Randové nemají dimenze, a tudíž nemají možnost z nich ani vykročit. Randová tak popírá to základní, tedy vývoj, evoluci, schopnost být vlastní budoucností. Záměrně jsem zvolil jako příklady Rychlé šípy a Čtyřlístek. Dětskou literaturu, která potřebuje jasně definovat, kdo je lump a kdo ne. Randová lumpa také definuje zcela jasně. Stejně tak definuje i Mirky Dušíny.

Je až s podivem, že právě tato kniha se stala druhou biblí Ameriky. Jasně to ukazuje na to, s čím máme a musíme počítat.

Ayn Randová tak stvořila utopii, ke které se svět nikdy nemůže ani přiblížit. Protože s mocí a penězi roste chuť. Utopii, která je plná superhrdinů, neohrožených, ale stále ohrožovaných. Do stoupy s takovou literaturou.

Na druhou stranu, Atlasova vzpoura je nesmírně čtivá kniha. Stačí se ponořit a nechat se vést dějem jako za ručičku. Ač je to základní kámen objektivismu, nenarazíte na místa, která byste si museli číst dvakrát, abyste zcela pochopili, o co přesně autorce šlo. Děj i myšlenky jsou jednoduché, snadno odvoditelné. Plynou jako příběh v pohádce. Člověka to nutí přiklonit se k těm dobrým lidem, kteří si chtějí vydělat a tím pomoci i ostatním. Manipulovat Randová se čtenářem uměla dokonale. Hitler by z ní měl radost. Nebo alespoň z jejího rukopisu. Z ní samé asi příliš ne. Protože Randová stvořila koncept ideologie, které kdyby se dal skutečný prostor, možná by v lecčems nemilého strýčka Adolfa předčila. Kniha rozhodně stojí za to, abyste si ji přečetli. Abyste nahlédli pod pokličku něčemu novému. Je to naivní, nedomyšlené a svým způsobem zcela prázdné dílo, ale řídí se jím půlka západní společnosti, měli bychom tedy vědět, co je jejich literaturou, abychom si mohli připravit dost pádné protiargumenty.

[1] RANDOVÁ, Ayn. Atlasova vzpoura. Vyd. 1. Praha. Argo; Dokořán, 2014, 1112 s. ISBN 978-80-257-1297-9 (Argo); 978-80-7363-604-3 (Dokořán).