Jedenáctý případ Lincolna Rhyma

• 

Recenze

Vytvořeno 2. 12. 2014 2:00

Autor: Jiří Lojín

Tak Lincoln Rhyme řeší už svůj jedenáctý případ! To to uteklo. Doufám, že američtí kriminalisté jsou trochu výkonnější, jedenácti případy v průběhu několika let by se neuživil ani kriminalista, ba ani konzultant, byť Rhymova formátu. Předpokládejme tedy pro jednoduchost, že mluvíme o jedenáctém velkém případu, ty malé nestály Jeffery Deaverovi v roli Rhymova kronikáře za zapsání, snad jen za letmou zmínku. Pokud vám název nového kriminálního románu Sběratel kůží něco připomíná, není to náhoda.

 

Zkušené čtenáře Sběratel kůží asi nijak nepřekvapí. Autor použil osvědčených postupů, hlavní postavy většinou také vystupovaly téměř ve všech knihách, v nichž zločiny vyšetřuje Lincoln Rhyme. Koncepce celé série v podstatě vylučuje zásadní odchýlení se od vytýčeného směru. Autor má však mnoho dalších možností, jak si od svých hrdinů občas odpočinout a zaměřit se na zločin z trochu jiného úhlu. Vedle jedenácti objemných svazků s Lincolnem Rhymem napsal celou řadu dalších knih. Nicméně ochrnutý konzultant je z nich nejznámější, snad částečně i díky zdařilému filmovému zpracování.

Román začíná únosem mladé dívky Chloé. Pachatel ji nenechá dlouho žít, zabije ji velmi bizarním způsobem - tetováním. Místo barvy použije jed. Jak je možno hned zpočátku vytušit, není to poslední vražda. Případ se dostává k Lincolnu Rhymovi, což sice na první pohled může vypadat, jako že v celém New Yorku není nikdo jiný, kdo by se vraždami zabýval, ale autor vysvětluje faktor slepé náhody tím, že vražda se poněkud podobá těm, které páchal člověk nazývaný Sběratel kostí. Tím se Deaver vrací k první knize o Lincolnu Rhymovi. Není to jediný moment, kdy Deaver využívá předchozích úspěšných případů, naopak, minulost se táhne celým románem. Ožívají postavy Pam a zločince s přezdívkou Hodinář. Pokud se to tak dá říct, protože hned na začátku Hodinář umírá ve vězení.

Vypadá to, že se autor rozhodl hrát s vyloženými kartami. Jméno vraha prozradí již na straně 21 a od této chvíle se proplétá linie pachatele s tou vyšetřovací. Deaver používá dnes již téměř klasické zápletky, kdy zločinec provokuje vyšetřovatele a v podstatě s ním svádí otevřený boj. Zabíjení má vlastně dva důležité motivy, samotný zážitek stojící na pokraji estetického uspokojení a touhu dokázat, že je lepší než nejlepší kriminalista. Deaver se ale nespokojí s prvoplánovým příběhem, jehož modifikace byly už mnohokrát použity, a čtenáři připravil mnoho dalších překvapení. Snad až příliš mnoho. Děj se postupně zamotává, rychleji a rychleji se mění motivace činu a skutečné pohnutky zločince. Autorovi se však daří udržet přehled a nezavádět čtenáře do slepých uliček.

Kriminální román Sběratel kůží udržuje na téměř šesti stech stranách svižné tempo. Někdy za to platí daň v podobě překotných dějových zvratů, působících až křečovitě. Autor se sice snaží předkládat fakta tak, aby do sebe logicky zapadala a měla svůj důvod, přesto je zápletka trochu překomplikovaná. Deaverovi čtenáři jsou ale na podobný způsob vedení vyprávění zvyklí. Samozřejmě, autor stojí před několika zásadními problémy, nejvýraznějším je pravděpodobně způsob ohledání místa činu. Zatímco ve Sběrateli kostí Rhyme učí Sachsovou řemeslo a Deaver může věnovat hodně místa právě této problematice, ve Sběrateli kůží si to už dovolit nemůže, své věrné čtenáře by unudil k smrti. Jeho příznivci však vědí, že úmrtí nudou rozhodně nehrozí a Deaver dokáže i přes opakující se základní téma vymyslet napínavou a poutavou zápletku.

DEAVER, Jeffery. Sběratel kůží. 1. vyd. Ostrava: Domino, 2014, 584 s. ISBN 978-80-7498-029-9.