Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z IKEY

• 

Recenze

Vytvořeno 15. 10. 2014 3:00

Autor: Lucie Sigmundová

Humoristické knihy se poslední dobou těší rostoucí oblibě a ty s dlouhým střeleným názvem obzvlášť. Takže po Stoletém staříkovi, který vylezl z okna a zmizel či Analfabetce, která uměla počítat na naše knižní pulty (a potažmo bránice) zkouší zaútočit Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z Ikey. Kniha, která by v rámci svého žánru chtěla jít ještě dál, protože na pozadí úsměvné hláškovací jízdy slibuje rozehrát tíživou tematiku soudobého problému jménem migrace.

Na rovinu si povězme, že Puértolasův Fakír vychází ze stejného mustru jako zmiňovaný Stařík a odlišnost mu má zaručit právě migrační linka. Zatímco neuvěřitelná cesta stoletého muže s ukradeným kufrem měla jen příjemně zaplácnout několik hodin vašeho času a na nic jiného si ani hrát nechtěla, díky čemuž šlo o krystalicky čistou vybroušenou žánrovkou, fakírovy osudy chtějí bavit naprosto stejným způsobem a současně poučit a dojmout, což už je úkol poněkud složitější.

Takže zde máme vyprávění o hrdinovi, který se z vlastního popudu vydává do Ikey v Paříži koupit fakírskou postel s hřeby. Přičiněním dalších náhod a neuvěřitelných okolností nakonec cestuje po Evropě zavřený ve skříni, v kufru od Louise Vuittona, v horkovzdušném balóně i na lodi, a to vše během pár dnů. Aniž by se o to výrazněji přičinil, upadá do jedné vtipné nehody za druhou. Fakírova cesta se daleko víc drží při zemi, samozřejmě natolik, nakolik se v podobné bláznivé jízdě při zemi držet lze. Zatímco Alan Emanuel Karlsson se vždy tak nějak přimíchal do politiky na všech světových stranách a opil se s nejednou legendární osobností, fakír se na své podstatně kratší pouti setkává s obyčejnými lidmi, i když nepochybná snaha o stejnou pompéznost tu je, takže se mimochodem stává svědkem podpisu nejdražší smlouvy v Hollywoodu a za čtyři stránky textu dostává smlouvu s nakladatelstvím a zálohu sto tisíc euro.

Stoletého staříka rozhodně připomene i stejný styl vyprávění: jednoduché věty, přímočarost dané časové linie, neuvěřitelné, nápadité popisy, svérázný hrdina nebo situace, kdy hrdina i vypravěč stylizovaný do role vtipného komentátora doslovně opakují tutéž repliku, aby vyzněla její nápaditost či absurdnost situace. Problém je, že celé vyprávění působí, jako by si někdo řekl, že tohle bude zkrátka třeskutě vtipná jízda a tuto třeskutost nesmí čtenář za žádnou cenu přehlédnout. A tak se fakír potácí z jedné šílené situace do druhé, vypravěč se opájí vlastní nápaditostí a bláznivými popisy, až mu dochází fantazie a čtenářovi je například dokola omílán třeskutý vtip v podobě fakírova jména. Zní totiž Rabíndranáth Sušíl Krávalpindí a pokud není zrovna postavami komoleno do podoby typu Sušil-Krávě-Pindu, nezapomene vypravěč za jeho správnou verzi dodat něco jako: čti Rabín-Dral-Nasušil-A-Kráva-Má-Pindy. Proč neponechat čtenáři trochu vlastní fantazie, aby si skryté významy ve zdlouhavém jméně hledal sám? Proč je třeba tolik tlačit na pilu a opakovat dokola stále tytéž omleté variace? Nakonec nejlepší na románu Romaina Puértolase je ona migrační tematika, která je svá a „nestaříkovská“. Vážné problémy dneška jsou podány mile, vtipně i s patřičnou dávkou beznaděje a čtenář se baví systémem navrácení migrantů z jedné země do druhé, který je natolik smutně absurdní, že není třeba na něj nevkusně tlačit.

Zajímavé také je, když se zaměříme na to, nakolik je román stereotypní. Tak kupříkladu hlavní hrdina Ind, fakírský podvodníček, přijíždí z bohem (bohy) zapomenuté vesnice z Indie, kde ze sebe důvěřiví vesničané nechají roky dělat hlupáky. Rodinka Romů žije v karavanu na skládce ve složení: šibal z taxíku, dcera, která vypadá jako mladá profesionálka z E 55, panoptikální trojici završuje taxikářova žena, která na dovolenou do Barcelony vyráží v květovaném županu. Jistě, od humoristického románu by něco jiného než typizaci očekával leda blázen, přesto, pokud se na román zadíváme skutečně kriticky, pak vše opravdu stojí jen na klasických evropských stereotypech: Romové rozlezlí v klanech po celé Evropě vždy připravení se pomstít, fakír, který v náboženské úctě zírá na otáčecí dveře jako tele na nová vrata, rozmazlená hollywoodská hvězda, které stojí po boku malý tlustý manažer, fakt, že Ind dochází k prozření v civilizovaném západě, během několika málo dní ze sebe setřásá svou dosavadní kulturu a štěstí nachází v Paříži... Tímto způsobem by se dalo pokračovat ještě dál.

Je až neuvěřitelné, jaký tento román sklízí na světovém literárním trhu úspěch, navzdory tomu, že jde o méně povedenou recyklaci již čteného. Přesněji řečeno, Fakír získal nejedno ocenění, práva na něj jsou v tuto chvíli prodány do třiceti šesti zemí světa a Romain Puértolas se se svou první publikovanou knihou stal osmým nejčtenějším autorem v roce 2013. Stejně jako hrdina knihy i Puértolas si splnil sen a stal se spisovatelem. Před Podivuhodnou cestou totiž napsal sedm románů, ale všechny byly odmítnuty. V tuto chvíli je vydání jeho další knihy naplánováno na leden 2015.

Jak tedy na závěr shrnout Podivuhodnou cestu fakíra, který uvízl ve skříni z Ikey? Pokud do knihy investujete čas a peníze, poměrně lehce se vám bude číst a sem tam se zasmějete povedenému vtípku. Pokud vás fakírovy osudy minou, o nic nepřicházíte. Román nenadchne, neurazí.

PUÉRTOLAS, Romain. Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z Ikey. Praha: Argo, 2014. ISBN 978-80-257-1183-5.