Recenze: Knihy pro dospělé

Prázdnota v hlubinách nicoty

1 1 1 1 1 (1 hlas)
il

Antiutopie. Rozklad společnosti. Naražení do mezí, které nelze překonat. A pokud přesto, tak za cenu ztráty vlastního lidství. Požírání mršin, požírání uhynulých těl lidí, s kterými člověk mohl před okamžikem handlovat o trochu jídla, vládní neschopnost, nekonečné represe, ohrožení, smrt na každém kroku. Beznaděj. Ta hrozivá, nesnesitelná, ohavná a šeredná. Vždyť naděje, ta neumírá, protože umírá poslední a s ní zhasíná i život. Antiutopie. Vypsání jemnosti a křehkosti našeho světa, naší reality poukázáním na její snadné zničení. Paul Auster, svého druhu spisovatel, sepsal knihu V krajině posledních věcí. Kniha má nálepku antiutopie. A měla by tedy být jakýmsi způsobem sociálně kritická, měla by vymlouvat člověku jeho pevné usazení se v sedle jeho reality.


knihaDo které spadá kniha škatulky antiutopií? Do politické? Do survivalové? Nebo do citové? Do žádné a zároveň do všech. Což je její největší a podstatná chyba.

Anna Blumová se vydá hledat bratra do města, které je, z důvodů nám neznámých, v troskách. Nic v něm nefunguje, snad krom represí vůči obyvatelstvu. Není co jíst, není kam se schovat, nejsou zajištěny základní služby jako voda, distribuce, elektřina. Ve městě je chaos, řízený jen zdáním vlády. Zdáním? Zdáním. Funguje policie, fekál a pohřebáci. Zbytek je na lidech, kteří se jako stíny plouhají ulicemi a hledají „poklady“, které lze prodat překupníkům a za stržené si koupit nějakou tu pochutinu. Poklady tu reprezentují věci typu kalhoty, neporušené krajky, cigarety, lžíce, tužky, papír, cokoliv pro nás obyčejného a upotřebitelného.

V knize je k mání široký a podrobný popis vyvstalého světa, který nemá daleko k apokalypse. Vše je na hraně. Každý krok může skončit zabitím, znásilněním, okradením nebo prostým zbitím. Lidé jsou si nepřáteli. Spolupráce je možná jen stran výhodněji provedeného zločinu. Člověk jako kdyby četl popis naší reality, není-liž pravda. Celý děj je odvyprávěn formou dopisu kamarádce, která zůstala žít v nedefinovaném, ale očividně rozumnějším světě, nežli je samotné město.

Může se zdát, že kniha V krajině posledních věcí je nervy drásající. Postapokalyptický thriller, o kterém se čtenářovi bude ještě týdny po dočtení zdát. Není tomu tak. Kniha je, mírně řečeno, ukecaná. Nedává člověku zažít vzrušení z rychle a temně pádícího děje, ale zároveň mu upírá i jakýkoliv zásadní myšlenkový zápřah. Jen plyne, jako cestopis z Ugandy, z ulic plných nesnází a bídy, ale vše popsáno bez citu, bez prožitku. Jako kdyby onen cestopis psal cestovatel skloněn nad Google mapami. Jako kdyby neprožil to, co popisuje. Autor beletristické knihy musí dokázat svým fabulacím dodat život. Musí dokázat své postavy rozhýbat, oživit. Nestvořit jen Annu Blumovou, ale stvořit TU Annu Blumovou, což se Austerovi nepovedlo. Po hříchu nikoliv. Z celého psaní byla cítit umělá konstrukce, jakási znuděnost dějem. Mlácení prázdné slámy.

Na co by mohl autor v knize teoreticky narážet? Nějaké skryté sdělení, ukryté za množinou slov a vět? Ukrytou za zdáním pouhého děje? Mohl poukazovat na náš svět, na jeho bezradnost, násilnost, příchylnost ke zločinu a pohrdání bližním? Ano, jistě, mohl. Proč by ne. Mohl ukázat svůj smutek nad slabostí vstřícnosti, smutek nad marností lásky? Ale jistě. Mohl se pohoršovat v náznacích nad terorem skutečných vlád vytvořením fiktivní? Nu ano. Ale to vše, pokud to měl autor vůbec v úmyslu, mohl udělat elegantněji, nastříkané do lepších slov, do lepšího děje. Neudělal to.

Kniha končí slovy: „Tady Anna Blumová, tvoje kamarádka z jiného světa. Až dorazíme tam, kam máme namířeno, zkusím ti zase napsat, slibuju.“[1] Doufejme, že svou výhružku autor nemyslel vážně a nechá neuměle stvořenou postavu a její souputníky v blaženství odpočívat.

[1] AUSTER, Paul. V krajině posledních věcí. Vyd. 1. Praha. Prostor, 2014, 200 s. ISBN 978-80-7260-302-2.

 

Doporučujeme

Aktuality

  • Partonyma – nová čísla časopisu ke stažení a o připravované antologii

    Literární časopis Partonyma, založený v roce 2012, prochází již od závěru minulého roku řadou proměn. Poslední dvě čísla vyšla v menším formátu a celkově novém designu, což ovšem není nejpodstatnější změnou. Tato tzv. „černá řada“ (podle nové podoby obálky) je nyní, kromě klasické tištěné verze, uvolněna ke stažení ve formátu PDF zcela zdarma. Jedná se o dvojčíslo 19 - 20 na téma Umění zločinu / Zločinné umění a o dvojčíslo 21 – 22 na téma Meze textu / Meze prostoru.

    Číst dál...  
  • V šestém ročníku Ceny Česká kniha zvítězil Jiří Hájíček

    Závěrečná tisková zpráva šestého ročníku Ceny česká kniha, která oficiálně oznamuje vítěze, je již k dispozici. V následujících odstavcích si ji můžete přečíst.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Soutěž

  • Soutěž o knihu O makovém semínku

    Ode dneška soutěžíme o knihu O makovém semínku z nakladatelství Albatros. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení