Recenze: Knihy pro dospělé

Když myšlenka na smrt lidi spojuje

1 1 1 1 1 (4 hlasů)
il

Dáte-li dohromady typický černý anglický humor, ironii a téma čtyř náhodně se míjejících sebevrahů, vzejde vám z toho příběh knihy, která je od svého vydání v roce 2005 populární nejen ve Velké Británii. Jde o titul Dlouhá cesta dolů romanopisce Nicka Hornbyho, který je čtenáři i filmaři vyhledávaným autorem. Právě u příležitosti natočeného stejnojmenného filmu vychází v českém překladu kniha již podruhé.


knihaMožná si řeknete, že kniha o sebevrazích asi moc dlouhá nebude, ale autor vyprávění, popisované z pohledu čtyř hlavních postav, rozvádí na necelých třech stech stranách. Kdo Hornbyho knihy už zná (recenze na knihu Julie, demoverze), jistě ho nepřekvapí, že více než o smrti je Dlouhá cesta dolů o životě. Místo aby antihrdinové vše vyřešili onou rychlou cestou dolů, kterou představuje skok z londýnského mrakodrapu Topper’s House, zvolí si tu obtížnější dlouhou a pokusí se pro sebe ještě něco udělat.

Na knize se mi líbí především to, že od autora nemůžete v případě ústředního námětu sebevraždy čekat vážný tón a respekt k nastíněné situaci. Naopak o celé věci píše velmi drsně a rozhodující chvíle zpracovává svérázně a s humorem. K dynamice vyprávění a atraktivitě knihy pro čtenáře přispívá dle mého názoru především rozmanitost charakterů, osudů, životních stylů i míra zavinění vlastní situace každého ze čtveřice sebevrahů. Čtenář má dostatečný prostor ke srovnávání, odsuzování, vcítění i přemýšlení.

Příběh nám přiblíží každá postava ze svého vlastního pohledu. Krátké kapitoly střídají své vypravěče, kterými jsou Martin, ztroskotaný televizní moderátor; Maureen, postarší žena pečující o postiženého syna; JJ, Američan žijící v Londýně bez přátel a pořádné práce, a Jess, bláznivá dívka znuděná životem, alkoholem a společností. Postavy často mluví o stejných situacích, a tak má čtenář možnost udělat si na věc svůj názor a vytvořit si sympatie k vybraným hlavním postavám.

Vedle faktu, že kniha Dlouhá cesta dolů je více o životě než o umírání, najdeme na jejím zpracování ještě další zajímavost. Nick Hornby dokáže pracovat s příběhem tak, že téma sebevraždy začnete vnímat mnohem intenzivněji až ve chvíli, kdy se postavy dostanou z bezprostředního ohrožení sebe sama a sejdou z mrakodrapu dolů na zem. Dialogy se čas od času stočí do tak absurdních poloh, že čtenáři zatrne. V jednom rozhovoru při návratu na mrakodrap například antihrdinové řeší, zda má cenu vracet se pro klíče od domu, když si jeden z nich nemůže být jistý, zda je bude ten večer ještě potřebovat. Když tedy sebevrazi společně opustí kritické místo na výškové budově, nepřichází žádný hollywoodský happy end, ale tvrdé vystřízlivění a realita jejich zmařených životů. Hornby knize dodává správnou anglickou trpkost a přídech pesimismu. Můžete tak partě sebevrahů fandit sebevíc, a přeci z nich budete neustále cítit přetrvávající nespokojenost se svým způsobem života i neochotu fungovat v rámci tohoto podivného kolektivu.

Nezbude jim nakonec nic jiného, než si dát lhůtu na rozmyšlenou a zkusit svá dosavadní rozhodnutí a skutky přehodnotit. Pokud se jim dál nebude dařit, vždy se mohou vrátit na střechu Topper’s House a dát věcem rychlejší spád, a to doslova.

Maureen
[…] Občas bylo těžké nezapomínat, že Jess má také svoje trápení. My ostatní jsme stále nebyli ve své kůži. Nevím, jak jsem se ocitla se sklenkou whisky v ruce v bytě známé televizní osobnosti poté, co jsem se vydala spáchat sebevraždu, a myslím, že JJ a Martin byli z celého večera stejně zmatení. Jess se ale chovala, jako kdyby náš sraz na střeše byl pouze drobný incident, událost, po jaké se podrbete ve vlasech, posadíte se a dáte si šálek sladkého čaje, než se pustíte do zbývajících denních povinností. Když mluvila o pohlavním styku z lítosti a dalších nesmyslech, které ji napadaly, nebylo jasné, proč na tu střechu vlastně vystoupila – v očích se jí třpytilo, překypovala energií a bylo zřejmé, že se baví. [1]

[1] HORNBY, Nick. Dlouhá cesta dolů. 2. vyd. Praha: BB/art, 2014, 279 s. ISBN 978-80-7461-484-2. Str. 93.

 

Doporučujeme

Aktuality

  • Partonyma – nová čísla časopisu ke stažení a o připravované antologii

    Literární časopis Partonyma, založený v roce 2012, prochází již od závěru minulého roku řadou proměn. Poslední dvě čísla vyšla v menším formátu a celkově novém designu, což ovšem není nejpodstatnější změnou. Tato tzv. „černá řada“ (podle nové podoby obálky) je nyní, kromě klasické tištěné verze, uvolněna ke stažení ve formátu PDF zcela zdarma. Jedná se o dvojčíslo 19 - 20 na téma Umění zločinu / Zločinné umění a o dvojčíslo 21 – 22 na téma Meze textu / Meze prostoru.

    Číst dál...  
  • V šestém ročníku Ceny Česká kniha zvítězil Jiří Hájíček

    Závěrečná tisková zpráva šestého ročníku Ceny česká kniha, která oficiálně oznamuje vítěze, je již k dispozici. V následujících odstavcích si ji můžete přečíst.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Soutěž

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení