Bohumil Hrabal ve vzpomínkách

• 

Recenze

Vytvořeno 2. 6. 2014 3:00

Autor: Jiří Lojín

Málokomu asi uniklo, že si letos připomínáme sté výročí narození spisovatele Bohumila Hrabala. Jubileum samozřejmě zvedlo vlnu zájmu o tohoto autora a k této příležitosti bylo realizováno mnoho akcí –  konference, nové souborné vydání jeho knih a také publikace týkající se Bohumila Hrabala přímo či nepřímo. Rok 2014 nedospěl ani do své poloviny, proto ještě nemůžeme bilancovat, ale již nyní můžeme konstatovat, že sborník Via Hrabal: kniha vzpomínek je jednou z nezajímavějších knih k Hrabalovu výročí.

Editor Tomáš Mazal a výtvarník Václav Špale oslovili Hrabalovy přátele a z jejich příspěvků publikaci sestavili. Čtenář, který není podrobněji obeznámený s životem Bohumila Hrabala, mezi autory najde známé osobnosti, ale také jména, s nimiž si asi nebude vědět rady. I těm však editor sbírky vychází vstříc, v závěru se vždy nachází krátký medailonek charakterizující ve stručnosti autora článku a osvětlující vztah mezi ním a Bohumilem Hrabalem.

Taktika sestavování sbírky přinesla velmi zajímavý důsledek – různorodost příspěvků dokázala Bohumila Hrabala představit daleko lépe, než by to byla schopná vyčerpávající biografie. Autor takové biografie, i když se poctivě snaží o komplexní pohled na svůj objekt, přistupuje vždy k práci s určitou představou, a ta některé stránky osobnosti zdůrazňuje, jiné potlačuje. Na knize Via Hrabal se však podílelo více než čtyřicet autorů. To by samo o sobě nezaručovalo požadovanou diverzifikaci hledisek, důležité je, že jde o lidi různého věku, vzdělání, povolání i národností. Editor, jak je v publikaci zdůrazněno, nikoho neomezoval formou ani rozsahem příspěvku. Je zajímavé pozorovat, jak rozdílný přístup jednotliví autoři volili. Nalezneme texty obdivné, zdůrazňující výjimečnost jeho prací i konflikty s panující politickou mocí. Pak narazíme na pasáž pojatou v duchu Hrabalovy poetiky. Další se na slavného spisovatele dívá věcně, pouze konstatuje fakta a události.

Nelze říct, že by autory byli pouze lidé bezvýhradně Hrabala obdivující. To slouží editorovi ke cti. Jeho záměrem evidentně nebylo vytvořit knihu naplněnou oslavnými chvalozpěvy. Nikdo nepopírá, že Bohumil Hrabal byl složitá osobnost. Dokázal k sobě lidi připoutat, stejně tak je byl schopen zdánlivě bezdůvodně urážet. Proč, to už navždy zůstane jeho tajemstvím, ovšem pokud to sám věděl.  A tak si můžeme přečíst poměrně střízlivý popis jednoho nepříjemného setkání s Mistrem od grafika Michala Cihláře, v němž vnímáme postoj „děkuji, ale příště to zažít nemusím“. Druhou stranou téže mince je vyznání režisérky Very Caïs působící až masochistickou servilností – pro lidi beze smyslu pro uctívání autorit, k nimž většina Čechů patří, až trochu nepochopitelnou.

Většina autorů příspěvků se však shoduje na obdivu k Hrabalově dílu i k jeho fenomenální paměti. Respektovali ho, nechali si od něj občas vynadat, ale přistupovali k tomu jako k neškodné autorově výstřednosti, někteří si dokonce považovali za čest „být seřván Bohumilem Hrabalem“.

Velké množství různorodých pohledů vytváří originální plastický obraz Hrabala – spisovatele i Hrabala – člověka. Komplex textů je jako hologram. Ze zdánlivě chaotických obrazců se vyhoupne trojrozměrný objekt, na který můžeme nahlížet z různých úhlů, samozřejmě jen v mezích dostupných informací. Není to iluze, spíš pomůcka pro náš nedokonalý mozek, umožňující nám jednoduše vstřebat a zpracovat velký soubor dat.

Tomáš Mazal je pod svým článkem Drahá přítelkyně… skromně podepsán jako editor, publicista a autor monografie Spisovatel Bohumil Hrabal. Zamlčuje, pravděpodobně záměrně, že je také spisovatel a mezi jeho knihy patří i málo známý Přeloučský román, který pod pseudonymem Zdenička Spruzená napsal na základě korespondence s přítelem Karlem Novotným. Ten na obálce románu figuruje jako Josef Vadný. Závěr knihy údajně napsal Egon Bondy.

Přeloučský román vznikal v letech 1987–1988, vydán byl pak v roce 1990. Další kniha Tomáše Mazala se týkala míst navštívených Bohumilem Hrabalem, její název je Cesty s Bohumilem Hraba

Knihu Via Hrabal jednoznačně považuji za pozoruhodnou, nepředstavuje další donekonečna se opakující autorův životopis, je to živý pohled na mrtvého autora. Decentní výtvarné řešení dotváří hrabalovskou atmosféru. Přestože se většinou uvádí jméno editora Tomáše Mazala, je potřeba zdůraznit práci výtvarníka Václava Špaleho a také vydavatele Zdenko Pavelky, pro nějž Via Hrabal určitě nebyla jen jednou z řady knih, které vydal. Via Hrabal patří ke knihám, které mají cenu pro znalce Hrabalova díla i pro ty, kdo se s ním seznámili jen letmo – třeba prostřednictvím filmů Jiřího Menzela. Nezahltí čtenáře suchopárnými informacemi ani vymyšleným příběhem. Jsou v ní vzpomínky a kousky skutečného života.

MAZAL, Tomáš, ed. Via Hrabal: kniha vzpomínek. Praha: Novela bohemica, 2014, 276 s. ISBN 978-808-7683-279.