Norský mráz a africké vedro – dva protiklady v jedné knize

• 

Recenze

Vytvořeno 8. 5. 2014 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Nakladatelství Host se rozhodlo vydat první knihu z odvážného projektu Jana Guilloua Velké století, román s názvem Stavitelé mostů. Autor tím otevírá plánovanou sérii deseti knih, které mají obsáhnout události dvacátého století a které se rozhodl rozvést prostřednictvím životů tří bratrů Lauritzenových. Pojďme si blíže představit první díl a seznámit se s těmito pozoruhodnými inženýry.

 

Na počátku knihy čtenář pozná tři bratry – Lauritze, Oskara a Sverreho. Po smrti otce musí pracovat v provaznictví, aby uživili sebe a matku. Desetiletí chlapci se v pracovní době věnují svým povinnostem, ale potom kradou odpadní materiál ze sousední pily a staví zmenšeninu vikingské lodi. Když to zjistí jejich nadřízení, okamžitě je propustí. Zázrak, který chlapci vytvořili, objeví jeden z majitelů firmy a člen spolku Dobrý úmysl. Vypraví se za chlapci a nabídne jim jménem spolku vzdělání na nejlepších evropských školách a matce bohatý vdovský důchod. Podmínkou je, že až z chlapců budou inženýři, postaví železniční trať mezi Bergenem a Kristiánií.

Další kapitola zastihne tři dospělé bratry při promoci. Zdá se, že nás čeká velkolepá rodinná sága o třech spolupracujících bratrech. Náhle však dojde k prvnímu zvratu – dva z mužů svou povinnost nesplní. Homosexuální Sverre prchá se svým milencem do Londýna a Oskar, zrazený láskou, odjede hledat nový smysl svého života do Afriky. Lauritz je jediný, kdo své povinnosti dostojí. Zanechává v Německu svou snoubenku Ingeborg, jejíž vznešený otec nevidí v Lauritzovi právě vzor vhodného ženicha pro mladou šlechtičnu. Lauritz a Ingeborg tak musí čelit dlouholetému odloučení pomocí dopisů a nadějí na brzké shledání.

Autor tím rozehrává příběh, ve kterém je vše jako na houpačce. Chvíli se s Lauritzem brodíte v závějích, omrzají vám všechny části těla a v dalším okamžiku (kapitole) lovíte s Oskarem v Africe lvy a kanibaly a řádně se při tom zapotíte. Bohužel, jeho příběh je velmi nevyvážený. Zatímco Oskarův život ubíhal závratnou rychlostí a čtenář se ani chvilku nenudil, Lauritz se v prvních kapitolách neustále brodil sněhem a umrzal ve vánicích. Buď při cestě na stavbu, nebo do inženýrského domu. Příjemná změna nastala, když byl pozván na závod plachetnic v Kieler Woche, kde se setkal se svou snoubenkou a jejich život dostal nový směr.

Zpočátku jsem měla trochu problém s autorovým stylem vyprávění. Chybělo mi více dialogů, které by rozbily monotónní text, hlavně v „norské části“. Mohlo to být dáno také tím, že autor vycházel z knihy vydané v roce 1924. Jednalo se o vzpomínky Sigvarda Hebera publikované pod názvem Jak vznikala Bergenská dráha - pět let inženýrova života v horách a zdá se, že Guillou se jí držel poměrně přesně. Možná až příliš, čímž došlo trochu k omezení napínavosti děje. Zkrátka popisnost ve Stavitelích mostů převládala. Časem jsem pochopila, že to hlavní kouzlo je právě v dokonalosti jeho popisů událostí, prostředí, rituálů, ale překvapivě i milostných scén (např. u Oskara a jeho prvního setkání s budoucí ženou). Guillou vystihuje atmosféru euforického počátku dvacátého století, kdy se zdálo, že moderní svět zažehná nebezpečí válek. Dvě světové války byly naprosto nemyslitelné, a tak když přišla ta první, kterou naši hrdinové prožijí v prvním dílu, jsou všechny hlavní postavy velmi zaskočeny a nejprve čekají, kdy se „bouře přežene“. Válečné útrapy pocítí oba bratři. Lauritz, který se mezitím stane majitelem prosperující firmy, najednou nemá pro koho stavět a zakázky stále rapidně ubývají, Ingeborg prožívá jako rodilá Němka v Norsku přímo peklo a Oskar v Africe je na tom ještě hůř. Ze stavitele mostů se stává ničitel. Po tom, co je vyvražděna jeho rodina a přátelé a vlastní dům mu vyhoří do základů, vstoupí do války za Německo. Setká se tak s terorem, který na domorodých obyvatelích páchaly belgické a anglické jednotky. Přes všechny hrůzy, kterými si Oskar projde, mi chybělo pochopení jeho citů a prožitků. Ač autor vypráví velmi detailně, chyběla mi větší konfrontace s hlavními postavami. Jací vlastně byli Oskar, Lauritz a Ingeborg? To si netroufnu ani po téměř šesti stech stránkách popsat. Chybělo mi také spojení s třetím bratrem Sverrem, se kterým se čtenář rozloučí na počátku knihy a až na drobnou zmínku se o něm více nedozví. Doufejme, že to bude odčiněno v dalších dílech. Ve Švédsku dosud vyšly tři díly z celé série. Vedle Stavitelů mostů to byl Dandy vydaný v roce 2012 a Mellan rött och svart – česky Mezi rudou a černou z roku 2013.

GUILLOU, Jan. Stavitelé mostů. 1. vyd. Brno: Host, 2014. ISBN 978-807-2948-567.