Recenze: Knihy pro dospělé

Vyšehrad opředený pověstmi

1 1 1 1 1 (1 hlas)
muz

Jen málo míst u nás je tak pevně spjato s českou státností jako Vyšehrad. Sídlo českých panovníků, kde až do 12. století docházelo k tradičnímu nastolování na knížecí stolec, je prodchnuto mýty a pověstmi různého charakteru i stáří. Kamkoliv zde vkročíte, dostanete se na lokalitu, ke které se vztahuje nějaká pověst, nemluvě o bájích týkajících se míst zaniklých v důsledku stavební činnosti v 19. století a později.

 

knihaPopelka Biliánová (1862-1941), sběratelka pověstí a autorka publikace Pověsti vyšehradské, žila v době, kdy stavební činnost zásadně měnila vzhled Vyšehradu, tak pevně spjatého s českou národní historií. Proražení skály a následné vybudování silnice přinesly sice pokrok v dopravě, současně však nenávratně poškodily genius loci oblasti. Byla by škoda, aby s magickými místy zanikly i pověsti, proto se autorka rozhodla sesbírat všechny báje vztahující se k Vyšehradu i jejich různé verze, aby kouzlo mytického místa zůstalo zachováno aspoň na papíře.

Budete-li mít oči otevřené a budete-li na Vyšehradě ve správnou (toť otázka) chvíli, potkáte zde svatého Václava, ale i bílou paní, čerty, duchy, kočár s bezhlavým jezdcem i cestujícím. Můžete rovněž objevit i spoustu pokladů, více než kdekoliv jinde na světě (dle pověstí). Pekelnou síru ucítíte u Čertova sloupu.

Přijdete si na své i v případě, že máte raději pověsti z dávnověku spíše než vyprávění o přízracích. V tom případě vás možná zaujme Krokův knížecí stolec a střevíce z lýčí, které se údajně skrývají ve vyšehradské skále. Dozvíte se též spoustu informací o kněžně Libuši, její lázni a o dalších osobách a lokacích. Připomenete si i známé pověsti o Bivojovi a o Horymírovi.

Nejedná se o vyprávění jiráskovsky rozmáchlé, jaké známe ze Starých pověstí českých. Dílo je prostým vyprávěním zdánlivě obyčejné paní, která jakoby s vámi Vyšehrad procházela (autorka skutečně působila spoustu let jako neoficiální průvodkyně po areálu), mezi řečí vyprávěla zajímavosti o dané lokalitě a sem tam to okomentovala decentně vtipnou průpovídkou. Jazyk knihy je geniálně jednoduchý, prolíná se zde spisovná mluva s hovorovou, zejména v oblasti syntaxe (např. různá zvolání či jiné formy vět typické spíše pro mluvenou než psanou řeč). Pověsti jsou někdy doplněné pohledem historickým, ovšem laicky podaným.

Knihu o 141 stranách zvládnete za den, nebo si ji můžete vychutnávat po troškách delší dobu. Obsahuje totiž přes šedesát krátkých kapitol, ve kterých jsou uvedeny jednotlivé pověsti a jejich verze. I když dílo vyšlo poprvé už roku 1905, století jeho existence mu neubírá na čtivosti. Redakce pouze přizpůsobila pravopis současnému úzu, jinak do textu nezasahovala.

Ukázka:
Odedávna je na Vyšehradě zvykem, že každý sám si zde hrob opatruje a zalévá. U zvonice si roku 1903 zbořené opatrovala hrob vyšehradská kožešnice Jahodová. Chodila sem den co den a zároveň s ní chodil k sousednímu hrobu stařec se synem. Za letních večerů přišli třeba až v devět hodin a pobyli zde dlouho do noci. Hřbitov nebýval zavřen, mohli tudíž kdykoliv odejíti.
Na vyšehradském hřbitově jsou večery snivě krásné. Slunce zajde za protější kopce a měkká mlha položí se nad řečištěm Vltavy. Jasné nebe dlouho do noci svítí od západu, a vyjde-li měsíc nebo jiskří-li hvězdy, večera od noci nerozeznáš. A za jednoho z podobných 
letních večerů seděla kožešnice Jahodová u svého hrobu a povídali si se sousedem starcem a jeho synem, až najednou odbíjelo jedenáct hodin. „No – už musíme domů,“ připomněl stařec. A zvedli se všichni tři, a jak se zvedli, oddělila se ode zdi zvonice bílá paní a dala se s nimi na cestu. Vláčela se jen tak vzduchem a všichni byli hrůzou bez sebe. Bílá paní šla s nimi ze hřbitova, u zdi proboštské zahrady se od nich oddělila, přitiskla se ke zdi zahradní a za chvilinku se zas vracela na hřbitov. Hrůzou k smrti poděšená trojice se ohlédne jako na povel – snad ze strachu, nejde-li bílá paní za nimi – a vidí, kterak bílá paní dělá za nimi tři křížky a kývá na ně rukou. Kterak se tenkrát sousedská trojice dostala domů, nikdo z nich nepověděl, ale do roka prý všichni tři zemřeli. [1]


[1BILIÁNOVÁ, Popelka. Pověsti vyšehradskéPraha: Omega, 2013, ISBN: 978-80-7390-095-3, str. 39-40 

Doporučujeme

Aktuality

  • Cena Česká kniha pošesté

    Cena Česká kniha je opět tady, tentokrát již 6. ročník. Každoročně vás informujeme o knihách, nominovaných na vítězství, postupně tak, jak se zužuje jejich výběr. V šestém ročníku došlo k jedné zásadní změně, o níž se dočtete v následujícím textu, převzatém z tiskové zprávy organizátora.

    Číst dál...  
  • Březnová Pevnost láká na Logana i Roberta Fabiana

    Venku se konečně začíná oteplovat, takže březnovou Pevnost si můžete vzít třeba na blízkou lavičku. Z obálky na vás vykoukne vousatej Logan alias Wolverine, který právě vstupuje do kin. Vzhledem k velikosti a zajímavosti tohoto projektu se není čemu divit, že se jedná o téma měsíce. Ale jestliže nejste jeho příznivcem, nemusíte se vůbec bát. Na následujících stranách se dočkáte mnoha jiných článků i recenzí.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Co když je to nebe?

    Ode dneška soutěžíme o knihu Co když je to nebe? z nakladatelství Pragma. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení