Excelentní závěr historické pentalogie

Recenze

Vytvořeno 27. 3. 2014 2:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Slunná Itálie a sychravé Německo. Boj o moc a chystaný atentát na Fridricha III. A k tomu neuvěřitelně zamotaný, ale krásný příběh jediného syna Marie a Michela Adlerových Falka Adlera jako ochránce koruny, milovníka žen a rozpačitého otce. Nakladatelství Knižní klub vydalo na sklonku roku 2013 dlouho očekávaný závěrečný díl pentalogie, jež začala bestsellerem Kočovná nevěstka. Tato novinka s názvem Dcery hříchu si jistě získá srdce čtenářů stejně jako předchozí díly.

Hlavním hrdinou je Falko Adler, mladý šlechtic, jehož rodiče se ke svým titulům a statkům vypracovali z nebývale těžkých podmínek a mnozí z jeho okolí si vše ještě dobře pamatují. Problémem je, že jim jejich životní úspěchy velmi závidí a nedokážou přenést přes srdce, že urozenost Adlerových nesahá tak hluboko do minulosti jako ta jejich. Dávají jim proto tvrdě najevo, že si je nepřejí po svém boku. Jedním z nich je i arogantní Bruno von Reckendorf. Když se dozví, že jeho nevlastní sestra Markéta by se měla stát Falkovou manželkou, zaútočí na něj zákeřně při turnaji ve snaze ho zostudit. Boj dopadne opačně a Bruno skončí se zraněním upoutaný na lůžko.

Würzburgský biskup stojí před nutností potrestat příkladně oba viníky – Bruna i Falka. Falkův trest však zmírní na úkol, který je pro mladého muže vlastně poctou. Rytíř je vyslán do Říma, aby doprovodil a po cestě ochraňoval jeho neteř Alžbětu, která se má stát matkou představenou tamního kláštera. Falko netuší, že Alžběta není žádná stařena, ale krásná mladá žena, která bojuje se svými city. Netrvá dlouho a zamilují se do sebe. Jenže Alžběta nesmí porušit svůj slib – dokážou odolat jeden druhému? Na cestě se k jejich doprovodu přidají ještě další pocestní a řízením osudu se Falko stane ochráncem i zmíněné Markéty von Reckendorf. Že by se měla na biskupovo přání stát jeho manželkou, o tom nemá ani tušení, a jejich počáteční vztah je dosti komplikovaný. Aby toho nebylo málo, Falkovu hlavu a srdce zamotá ještě třetí žena – krásná italská šlechtična Franceska Orsiniová.

Kdybych měla popisovat všechny cestičky, kterými autorka vede své hrdiny, byla by tato recenze nesmírně dlouhá. Iny Lorentzová má obrovský talent vytvořit historický román, ve kterém se ani na chviličku nenudíte. Její vyprávění má spád a rychle ubíhá. Co na autorčiných dílech obdivuji a co nechybělo ani v Dcerách hříchu, byla rozmanitost dobrodružných situací. Každý hrdina čtenáři nějakým způsobem pronikne do duše. Ať už je to odpor, nebo sympatie, každého pozná do hloubky a chápe jeho jednání. Autorka dává rovněž možnost hříšníkům napravit své hříchy. Staví je před těžká životní rozhodnutí, zkouší jejich odvahu a sílu, lomcuje jejich srdci.

Falko Adler je představen jako hrdinný bojovník, který se snadno vypořádá s několika muži najednou a dokáže svou výpravu ochránit. Zároveň je však duše rozháraná a zmítá se mezi láskou ke dvěma ženám. Jedna je zaslíbená Bohu, a tak čtenář s napětím čeká, zda svým citům podlehne, či vytrvá, druhá stojí na hierarchickém žebříčku mnohem výše než Falko a jejich láska rovněž nesmí vyjít najevo. Jenže příroda a Bůh jsou mocnější a zakázaná láska má záhy své následky. A tak se zrodí „dcery hříchu“. Dostanou šanci na spokojený život? A odveze si Falko nakonec holčičky zpět do svého domova? A která z žen mu stane po boku jako právoplatná manželka? Zvítězí rozum nebo láska?   

Přiznám se, že ač jsem se snažila odhadnout situaci a předvídat konec, Iny Lorentzová je natolik nevypočitatelná autorka, že stejně své čtenáře převeze. Závěr proto byl velmi překvapivý, smutný a zároveň krásný a dojímavý. Závěrečný díl pentalogie se autorce skutečně vydařil, a pokud bych měla vybrat, která ze všech pěti knih se mi líbila nejvíce, byly to právě Dcery hříchu.

Podstatné je, že tuto knihu mohou snadno číst i ti, kteří dosud nedrželi v rukách žádný z předchozích dílů. Ač kniha navazuje na předchozí, může se číst i samostatně. Čtenář sice nepochopí některé narážky a také možná zcela neporozumí jednání Bruna von Reckendorf na počátku knihy. O hlavní linii děje však nepřijde – hodně je toho v knize vysvětleno. Jedinou výtku bych měla ke jménu Michela Adlera. Na počátku knihy a posléze i uprostřed, bylo několikrát místo Michel psáno Michal. Pravděpodobně jde o chybu překladatelů, což by se asi u jména hlavní postavy předchozích dílů stát nemělo.

I přes tuto drobnou výtku však knihu rozhodně doporučuji čtenářům historických románů, dobrodružné romantiky a především fanouškům Iny Lorentzové. Děkuji také Knižnímu klubu, že Dcery hříchu vydalo, neboť je to skutečně nejlepší kniha, kterou jsem dosud od autorky četla.

LORENTZ, Iny. Dcery hříchu. Závěrečný díl pentalogie o kočovné nevěstce. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013, 623 s. ISBN 978-80-242-4201-9.