Dobrodružství pro jednadvacáté století

Recenze

Vytvořeno 25. 2. 2014 2:00

Autor: Jana Semelková

Ten den, kdy mě pan Penumbra přijal, se po mé zkoušce v lezení na žebřík postavil za pult, podíval se na mě zářivě modrýma očima a řekl:
„Toto zaměstnání má tři pravidla, všechna velmi přísná. Nepřistupuj k nim lehkovážně. Zaměstnanci tohoto obchodu dodržují tato pravidla už skoro celé století a já nedopustím, aby se teď porušila. Zaprvé: musíš tady být vždy přesně od desíti večer do šesti do rána. Nesmíš přijít pozdě. Nesmíš odejít dříve. Zadruhé: nesmíš tyto svazky prolistovávat, číst nebo je jakkoliv jinak zkoumat. Jsou vyhrazeny pouze členům. To je všechno.“

Vím, na co myslíte, desítky nocí o samotě a nikdy ses tomu nesnažil přijít na kloub? Ne, nepokusil jsem se o to. Jsem si jistý, že pan Penumbra tu někde má kameru. Kdybych do některé knihy jen kradmo nakoukl, přišel by na to a vyhodil by mě. Spousta mých kamarádů letěla z práce, ani nemrkli. Celé podniky, celé části země končí a zavírají. Nechci bydlet ve stanu. Já tuhle práci potřebuju.
Navíc je tu třetí pravidlo, které kompenzuje to druhé:
„Musíš vést pečlivé záznamy o všech transakcích. Čas. Vzhled zákazníka. Jeho rozpoložení. Jak o knihu požádal. Jak ji přijal. Jestli vypadá, že má nějaké zranění. Jestli má za kloboukem snítku rozmarýny. A tak dále.“
Za normálních okolností by takový požadavek na zaměstnance asi zněl hodně děsivě. Ale za těchto okolností – půjčování prapodivných knih prapodivným učencům uprostřed noci – se to zdá být zcela přiměřené. [1]

Webdesigner Clay Jannon nemůže najít práci. Není se čemu divit, je období recese.  Proto přijme místo nočního prodavače v knihkupectví pana Penumbry, i když žádné zkušenosti s prodejem knih nemá. V knihkupectví pracují tři – záhadný pan Penumbra, majitel, jenž slouží přes den, odpoledne na kupující čeká doktorand na Berkeley a student archeologie Oliver Grone, v noci pak knihkupectví stráží zmíněný Clay.

Do obchodu nechodí mnoho zákazníků, Clay v něm bývá celou noc víceméně sám, jen tu a tam dorazí záhadný badatel, kterému podle podivného klíče vydá jednu z letitých knih skladovaných ve zvláštní místnosti v zázemí. Tyto knihy má Clay zapovězeny a smí je předávat jen členům jakéhosi klubu.

Je jasné, že nakonec se zvídavý nováček na popud svého spolubydlícího, který jej v knihkupectví navštíví, do zapovězených knih podívá a zjistí, že jsou šifrované. To podnítí jeho další kroky. Musí přece zjistit, co se v těch podivných letopisech píše, musí odhalit, kdo jsou oni záhadní lidé, kteří si pravidelně tyto spisky půjčují, co v nich hledají a jakého klubu jsou vlastně členy. A tak Clay šplhá po regálech, jak slíbil panu Penumbrovi, a s pomocí veškerých dostupných „moderních“ prostředků se snaží rozlousknout záhadu vskutku středověkou. Brzy pochopí, že se jedná o něco opravdu „velkého“.

Robin Sloan vystavěl svůj román Nonstop knihkupectví pana Penumbry na střetu starého s novým, aby ukázal všem, kdo zapomínají, že je třeba v životě udržovat kontinuitu, že není všechno staré k zahození. Jeho brilantní vypravěčský um nás ponoří až po krk do děje.  Napínavý příběh z knihkupectví musí ocenit každý pravidelný čtenář, kterého přenese od slov k technickým novinkám, i milovník moderních technologií, jehož přiměje nahlédnout do regálů knihoven a knihkupectví. V působivém románu najdeme spoustu tipů ke čtení, spoustu podnětů k přemýšlení. Autor je výtečný vypravěč, dokáže zcela upoutat čtenáře svým živoucím a citlivým textem.

Je jedinečné sledovat boj soudobých technologií s pohádkovým kouzlem starých knih. Na konci příběhu pak mnohý z nás zalituje, že takové tajuplné knihkupectví nemá poblíž, že není členem podobného společenství, které by hledalo po staletí poselství věčnosti, jež do šifer vložil jejich zakladatel. Inteligentní příběh zvoucí do světa fantazie vychází ve velmi kvalitním překladu Petry Jelínkové.

[1] SLOAN, Robin. Nonstop knihkupectví pana Penumbry. 1. vyd. Brno: Host, 2013. ISBN 978-80-7294-821-5. Str. 26-27.)