Vražedné úmysly – trochu jinak

Recenze

Vytvořeno 30. 12. 2013 2:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Útlá knížka, která spatřila světlo světa v srpnu 2013 v nakladatelství Knižní klub, zaujme už svou obálkou. Mříž, za níž se v přítmí skrývá postel. Zdá se vám to jako vězeňská cela? Pak je vaše zdání správné. Vše navíc potvrzuje název Od Babinského po Kajínka s podtitulem 13 velkých kriminálních případů.

Autorkou knihy je novinářka a výtvarnice Denisa Prošková. Tato novinka není její prvotinou. Že je zvyklá psát tak, aby své čtenáře od samého začátku zaujala, je na knížce znát od prvních řádků. Autorka předkládá 13 kapitol, ve kterých čtenářům představí některé známé a některé téměř neznámé kriminální případy, všechny však skutečně stojí za povšimnutí. Kapitoly jsou řazeny chronologicky a kromě Václava Babinského a Jiřího Kajínka v nich můžete objevit i případ spartakiádního vraha Jiřího Straky, prvního českého vraha, který byl usvědčený pomocí DNA Milana Lubase nebo chladnokrevné psychopaty manžele Stodolovi.

Autorka se však nesoustředí jen na postavu pachatele, ale zaměřuje se na to, jak se cítily, nebo jak se mohly cítit především oběti, popřípadě pozůstalí. Na knížce se mi líbí, že odhaluje také případy, které by jinak zůstaly zapomenuty, a díky ní se to určitě jen tak nestane. Tato úmrtí se stala před druhou světovou válkou a tehdy rozhodně pobouřila společnost.

U kapitoly s názvem „Vraždící domy“ nečekejte žádné duše mrtvých, které vraždí nové nájemníky. Jedná se o problém roku 1928, kdy bylo nutné dostavět co nejrychleji započaté stavby, neboť od následujícího se zvedaly daně z nemovitostí a majitelé rozhodně nechtěli být škodní. Proto se všechny stavby hnaly k dokončení nebývalou rychlostí a na kvalitě ubývalo nejen stavební technice, nýbrž i stavebnímu materiálu. Následkem bylo, že mnoho domů se poroučelo k zemi dříve, než byly dokončeny. Autorka se zabývá neštěstím, kdy zhroucením jednoho z nich zahynulo mnoho dělníků, především z jihočeských vesnic z okolí Kaplice. Popisuje případ, soudní proces i snahu o nalezení pravého viníka. Zařazení této kapitoly mě velmi překvapilo, ale také velmi potěšilo. Nejde o typický případ, kdy vrah napadne svou oběť, ale zemřelých zde bylo více, než kde jinde. Za zařazení této kapitoly autorce tleskám a jako milovnice dějin přelomu 19. a 20. století děkuji za podnět k dalšímu osobnímu studiu.

Velmi mě také zaujala kapitola „Poslední bílá sobota na statku Doyscherhof“, kde došlo k velice brutálnímu vyvraždění celé rodiny. Naštěstí se zcela nepodařilo a přeživší chlapec byl schopen nejen dát stopu k dopadení vraha, ale také ho usvědčit. Opět to byl předválečný příběh a to jen dokazuje, že i když mají „moderní vrazi“ k dispozici „moderní technologie“, krutost a brutalita zůstává stále stejná. Ať už je to lhostejnost vraha ze statku Doyscherhof nebo chladnokrevnost Dany Stodolové, stále zde zůstávají oběti, které si svůj tragický konec nezasloužily.

Denisa Prošková ve svém textu novinářskou praxi nezapře. Kapitoly jsou čtivé, poměrně krátké, ale zato na informace velmi obsáhlé.  Zaujme vás od první věty, a pokud se nezamyslíte nad stylem psaní a nedojde vám, že je to podobné, jako jste četli bulvární plátek, budete číst bez dechu až do poslední řádky. Knížka nepostrádá nádech tajemna i napětí. Přestože se nejedná o román, ve kterém by vás děj nutil číst stále dál, skvěle napsané kapitoly vás k tomu nutí také. Říkáte si, ještě jednu kapitolu, ještě jednu… a najednou zjistíte, že jsou tři hodiny ráno a knížka je dočtená.

Pokud se chcete dozvědět něco nového z naší temné historie, nebo si jen chcete ze zvědavosti přečíst autorčino podání případu Jiřího Kajínka, neváhejte. Knížka se čte téměř sama a strhne vás od první kapitoly.

Knihu Od Babinského po Kajínka: 13 velkých kriminálních případů vydalo nakladatelství Knižní klub