Recenze: Knihy pro dospělé

Hosté, odcházejte včas!

1 1 1 1 1 (3 hlasů)
il

Že host a ryba po třech dnech zapáchají, to vědí všichni. Popírat to mohou snad jen jedinci bez čichu či s velmi hypertrofovaným sociálním pudem, většiny populace se to však netýká. Mladý autor Jaroslav Balvín toto přísloví použil jako název své novely i přesto, že jeho hrdina Karel u svého kamaráda Milana nikdy tak dlouho nepobývá. O nesnesitelně dlouhý pobyt v novele Host a ryba tedy nejde, oč tedy?


knihaO několik krátkých návštěv jednoho kamaráda u druhého a rozhovory, z nichž pomalu na povrch vyplývají útržky jejich života, které se zdají naprosto nepodstatné. V anotaci na zadní straně přebalu narazíme na  spojení „kamarádi dlouze diskutují“. Mohlo by ve čtenáři vyvolat dojem, že se můžeme těšit na hlubokou intelektuální rozmluvu, inspirativní v současném světě plytkých sloganů útočících ze sdělovacích prostředků. Možná trochu zarazí další informace, že hrdiny jsou šatnář a prodavač. Nic proti úrovni šatnářů a prodavačů, vždyť i ti si mohou po večerech čísti Vergilia v originále. Ale už po několika větách zjistíme, že řečení kamarádi bohapustě žvaní. Chvíle jim příjemně utíkají, stupiditu rozhovoru rozpouštějí v alkoholu a v pocitu sounáležitosti, který společné popíjení navozuje. Čtenář to vše musí vnímat za střízliva, milosrdné mrákoty způsobené mírnou otravou etylalkoholem mu zůstanou odepřeny.

Zatímco Angličané si libují v konverzačních tématech typu WWW (Weather, Women and Work), Češi se rádi baví o politice. Většinou nejde o pronikavé analýzy politické situace, ale o obecná prohlášení, že je všude „bordel“ a že bychom to šmahem všechno vyřešili. To vše za neartikulovaného přitakávaní stejně přiopilých spolustolovníků. Milan a Karel se k politické debatě také dostávají, i když jde spíš jen o proklamaci průměrného populistického mínění. Snad tuto snahu o vyjádření typické opilecké atmosféry nebudou mít čtenáři tendenci interpretovat jako autorovy politické názory.

Další oblastí, kam se Balvínovy postavy ve svých řečech dostávají, je umění. To je už ale na pováženou. Samo o sobě ne, opít se a popovídat si o umění není samo o sobě špatné, občas by to člověk udělal rád a znám lidi, reálné i fiktivní, kteří takto často činí. Ale dostáváme se k dalšímu tématu, a to jsou ženy – společné pro nás Čechy, zmíněné Angličany i nezmíněné muže všech národů i ras, pokud odečteme několik procent, které to vůbec nezajímá. Karel a Milan ale nemluví o ženách, mluví o sexu, pokud se o nějaké ženě či dívce zmíní, jde jen o prostředek sexuálního ukojení, o jakousi nádobu, stroj na rozkoš. Autor na scénu přivádí dva zoufale nevyzrálé muže, kteří, vzhledem k tomu, že je jim okolo třiceti, už svou šanci vyzrát pravděpodobně ztratili.

Osobně mi připadá spojení diskuzí o umění a ranně pubertálních hovorů o sexualitě nevěrohodné. Pravda, měl jsem na základní škole mírně retardovaného spolužáka, který se vyjadřoval o sexu podobným způsobem, ale ten zase nehovořil o umění. Vidím v tom spíš autorovu snahu o kontinualitu s předchozím dílem. Novela  Lásko, teď! (recenzi najdete zde) šokovala některé čtenáře otevřenými popisy sexuálního aktu, a ještě navíc se školačkami. O tom, že šokovala skutečně, svědčí některé recenze, které na ni nenechaly nit suchou, ne náhodou se jednalo o recenze z rukou žen. Něco podobného Jaroslav Balvín zkouší i v knize nové a předpokládám, že se to opět povede. Kdesi v koutku tuším, že na podobné infantilní oplzlé řeči lze v kamarádských hovorech občas narazit, osud mi však byl milostiv, že mě něčemu podobnému nevystavil. Nemohu však autorovi vytýkat to, co nemohu díky své neznalosti ověřit.

Host a ryba je psána téměř výhradně v přímé řeči. Připomíná divadelní hru, z níž se řízením náhody vytratily scénické poznámky. Jen zřídka zahlédneme krátkou větičku bez uvozovek. Taková forma je netradiční, určitě jde o zajímavý experiment. Hovory jsou monotónní, až na občasnou změnu tématu směrem k politice či umění se neustále stáčejí do bludného kruhu řečí o sexu, převážně se týkající nezvladatelné chuti souložit či snahám vzájemně si poměřovat velikost penisu. Celá kniha vlastně jen vyjadřuje beznadějnou prázdnotu dvou mužů, působících jako nejposlednější zoufalci.

Čtenář, konzumující text - jak už jsem řekl - za střízliva, se musí bezděky sám sebe ptát, zda nesklouzává v hovorech do podobných zbytečných a nicneříkajících projevů. Vidět sebe sama v podobném světle by bylo hodně frustrující. Závěrečný vzkaz je můj, ne autorův – hosté, odcházejte včas. Karel to také stihl.

Knihu Host a ryba vydalo nakladatelství Novela bohemica

 

Doporučujeme

Aktuality

  • Partonyma – nová čísla časopisu ke stažení a o připravované antologii

    Literární časopis Partonyma, založený v roce 2012, prochází již od závěru minulého roku řadou proměn. Poslední dvě čísla vyšla v menším formátu a celkově novém designu, což ovšem není nejpodstatnější změnou. Tato tzv. „černá řada“ (podle nové podoby obálky) je nyní, kromě klasické tištěné verze, uvolněna ke stažení ve formátu PDF zcela zdarma. Jedná se o dvojčíslo 19 - 20 na téma Umění zločinu / Zločinné umění a o dvojčíslo 21 – 22 na téma Meze textu / Meze prostoru.

    Číst dál...  
  • V šestém ročníku Ceny Česká kniha zvítězil Jiří Hájíček

    Závěrečná tisková zpráva šestého ročníku Ceny česká kniha, která oficiálně oznamuje vítěze, je již k dispozici. V následujících odstavcích si ji můžete přečíst.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Soutěž

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení