Recenze: Knihy pro dospělé

Svět stříbrného plátna

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
detail

Nakladatelství Malý princ v nedávné době vydalo v novém vydání první ze tří knih Vladimíra Přibského, věnovaných třem nejoblíbenějším a troufnu si říci i nejkrásnějším českým herečkám předválečné éry. První z této trilogie je věnována milované i opovrhované Adině Mandlové. Kdo by čekal biografickou reportáž, která přinese fakta o vysvětlení životních peripetií herečky, bude překvapen. Jedná se totiž o román…

Vladimír Přibský ve své trilogii zvolil zcela netradiční pojetí. Život slavné herečky nepojal odborně, či odborně – populárně, nýbrž beletristicky. Románové zpracování nepoví, co z příběhu je pravda, a co smyšlenka, vtáhne však čtenáře do děje nevídanou rychlostí. Autor nevypráví celý hereččin život, nýbrž jednu z jeho etap – řekla bych jednu z těch, které byly nejdramatičtější. Volba autora zřejmě nespočívala v tom, vybrat konkrétní etapu života Adiny Mandlové, nýbrž zvolil úmyslně dobu. A to dobu válečnou, okamžiky před vypuknutím druhé světové války a okamžiky bezprostředně po jejím skončení.

knihaČtenář tak zastihne herečku v bezstarostném víru večírků a pitek, kde jejím hlavním problémem je filmování Kristiána a snaha dostat se na prkna, co znamenají svět. Že neochota divadelních režisérů obsazovat ji do hlavních rolí znamená počínající problém, to zjistí až později. V době války, kdy přestane točit, bude za divadlo velmi ráda. Zatím však nic takového nevnímá a obavy židovského milence, jenž se snaží získat sedm křestních listů, aby nešel do vyhlazovacích táborů, bere na příliš lehkou váhu. Jejich vztah připomíná pomyslnou houpačku, kdy je jednou dole a jednou nahoře. Přibský představuje čtenáři Adinu Mandlovou jako herečku, ale především jako ženu. Se všemi starostmi, obavami, radostmi i přátelstvím. Vtahuje čtenáře do světa předválečného filmu, mezi barrandovskou smetánku.

Autor se snaží vcítit do role nenápadného vypravěče, který provádí čtenáře příběhem, seznamuje ho s okolím, s jednotlivými postavami tohoto netradičního příběhu. Využívá k tomu jazyk, jenž přizpůsobuje mluvě předválečných filmů. Kdo by však čekal noblesu a bonton, kterými filmy pro pamětníky jen hýří, bude nepříjemně překvapen. Ta tam je Kristiánova nonšalance a nedbalá elegance. Po stránkách se míhají vulgární až sprostá slova a mnohdy z úst samotné Adiny Mandlové. Autor v románu nemá žádný doslov, ve kterém by čtenáře informoval, odkud čerpal své informace, co všechno je v příběhu pravda, co smyšlenka a také, zda skutečně tehdejší hvězdy takto mluvily. Samozřejmě – byli to lidé, jako my, a elegance ve starých filmech je až příliš krásná na to, aby to byla pravda a aby se tak skutečně mluvilo. Ale… skutečně bych jako čtenář ocenila, kdyby autor informoval, odkud čerpal inspiraci a proč svůj příběh vyprávěl právě takto.

Příběh je poskládán většinou z dialogů. Autor se nezdržuje zbytečným vysvětlováním a popisováním. Nechává za sebe hovořit postavy. Proto se čtenář ani nedozví, jak která postava vypadá. Adinu Mandlovou všichni znají, s tím zřejmě autor počítal, a s ostatními? Byly chvíle, kdy bych více popisnosti skutečně uvítala. Chvílemi jsem se totiž v textu ztrácela. Problém byl především v tom, že autor velmi rychle přecházel z jedné situace do jiné, a tak jste po několika odstavcích, kdy jste nechápali změnu tématu, zjistili, že se hlavní hrdinka ocitá na úplně jiném místě, s úplně jinými lidmi, a rozhovor již s tím předchozím nemá nic společného. Přitom by stačilo vynechat řádku. Volné přechody v textu do jiné situace sice jsou možné a v mnoha knihách jsou hojně využívané – např. když se hlavní hrdina nad něčím zamyslí, na něco vzpomíná a pak se náhle vrátí do reality. Autor však musí umět tento přechod popsat, aby se čtenář neztratil, právě jako v tomto textu. Druhý problém mi dělala postava vypravěče. Chvílemi příběh vypráví jakýsi vypravěč v er- formě, chvílemi sama Adina, chvílemi zase někdo úplně jiný. Dialogy jsou hojně prokládány úvahami a myšlenkami toho, kdo právě vypráví. To se mi na textu velmi líbilo. Bylo to netradiční a text to velmi oživilo. Ovšem opět je na místě „ztrácení se“ v textu. Kdyby autor odlišil, kdo příběh právě vypráví – např. jednotlivými kapitolami, bylo by to mnohem zajímavější a srozumitelnější. Za celou četbu se mi nepodařilo zjistit důvod, proč tuto formu vyprávění autor zvolil, zda měla v textu nějakou funkci a kdy přesně přecházel z vypravěče na Adinu, či jinou osobu.

Mé dojmy z této knihy jsou velmi rozporuplné. Krásný byl vstup do filmového světa plného známých jmen a sledování jejich životních peripetií. Kniha navíc zahrnuje období, o kterém skutečně ráda čtu – není to doba tak dávno minulá. V jazyce, který autor zvolil, jsem navíc sledovala některé výrazy, které dosud používá má prababička (99let), a to mi bylo svým způsobem velmi blízké. Zklamal mě však chaos, který jsem z textu pociťovala, a snaha orientovat se a neustálé vracení se v textu – kde vznikl přechod a proč -  mě unavovala.

Přes výtky, které jsem výše popsala, bych ráda upozornila, že to je kniha, kterých je na knižních pultech málo. Věřím, že kdyby u následujících dílů byl alespoň krátký dovětek autora, kterým by upřesnil některá svá rozhodnutí, byly by to knihy vskutku kvalitní a přinášely by čtenáři krom příjemných chvil strávených s knihou i mnohá ponaučení. Osobně se na další díly těším, jen doufám, že se opět nebudu ztrácet v textu.

Ukázka z textu:

„Kdo to byl?“ odseklo mi sluchátko.
„Z Prostějova? Kdo kde kdy byl, Frede?“
„Kdo je to tam teď u tebe…,“ mluvil Fred, jako by střílel. „Tady? Tady nikdo není. Já totiž spím.“
„Jo ty spíš, aha!“
„Prosím tě, miláčku, víš kolik je hodin?“
„Neříkej mi miláčku, víš, jak to nesnáším.“
„A já zase nesnáším, když mi někdo volá v půl druhý v noci a podezírá mě, že že že…“
Mého zakolísání okamžitě využil ten provinční herec z Brna a zakňoural do toho přesně jako spojovatelka na hlavní poště: „Haló, tady meziměsto. Zavěste prosím, volá Londýn.“
A vytáhl šňůru ze zásuvky.
(Vladimír Přibský, Adina Mandlová. Příběh české hvězdy, Nakladatelství Malý princ, Praha 2013, s . 69.)

Knihu Adina Mandlová. Příběh české hvězdy vydalo nakladatelství Malý princ

Aktuality

  • Prosincová Pevnost ve znamení Star Wars

    Opět nastal ten správný čas a na pultech trafik se objevil další díl fantasy a sci-fi časopisu Pevnost. Venku už se značně ochladilo, proto si ho vezměte k hořícímu krbu a při jeho čtení se trošku zahřejte. I když některá jeho témata jsou lehce mrazivá. Na co se můžete těšit?

    Číst dál...  
  • Zvláštní literární večer Michela Fabera

    Nakladatelství KNIHA ZLIN ve spolupráci s literární agenturou ULITA připravilo u příležitosti návštěvy Michela Fabera v Praze literární večer spojený se křtem jeho nejnovějšího díla –  Knihy zvláštních nových věcí. Předpokládám, že autora není potřeba příliš představovat, asi stačí zmínit, že mu v roce 2014 vyšel v České republice monumentální román Kvítek karmínový a bílý, zachycující viktoriánskou Anglii v příběhu chytré londýnské prostitutky Sugar. 

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Dospělost je mýtus

    Ode dneška soutěžíme o knihu Dospělost je mýtus z nakladatelství CooBoo. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení