Recenze: Knihy pro dospělé

Babiččin dům

1 1 1 1 1 (3 hlasů)
il

Prvotina mladé prozaičky Jany Šrámkové Hruškadóttir vydaná v roce 2008 naznačila, že práci autorky se i v budoucnu vyplatí sledovat. S prvotinami je to těžké – není možné objektivně posoudit, jde-li o ojedinělou erupci tématu, zrajícího v autorovi po celý jeho dosavadní život, či o počáteční projev výrazného talentu. Proto jsou u spisovatelů, kteří svou první knihou zaujmou, možná zajímavější jejich další díla. Když pominu knížku pro děti Putování žabáka Filemona z roku 2010, je to právě letos vydané Zázemí, které by mohlo potvrdit kvalitu Jany Šrámkové jako autorky.


knihaI když se chci věnovat knize Zázemí, musím se neustále vracet k novele Hruškadóttir a často se mi to stávalo i při čtení. Nebylo to jen podvědomou snahou srovnat obě knihy a zhodnotit Zázemí z hlediska posunu, který autorka za pět let dělících od sebe obě díla prodělala, ale především proto, že jsou si obě knihy v lecčems podobné. Tím prvním je jazyk. Autorka pečlivě volí slova a rozvíjí věty. Nesnaží se o moderní strohost, přináší zpět poetiku, která je sice latentně obsažena ve všech věcech i jevech okolo nás, ale málokdy ji dokážeme vnímat. Spěch a starosti ji zakrývají a je potřeba vážit si lidí, kteří jsou schopni ji pro nás odkrýt a zprostředkovat nám ji.

Výrazným vedlejším tématem novely Hruškadóttir je vztah k domu. Přestože jsem přesvědčený, že mnoha čtenářům uniklo nebo na ně tolik nezapůsobilo, byl jsem překvapený, jak silně a emotivně autorka takový vztah prožívá a jak přesvědčivě o něm dokáže psát. Zázemí mě definitivně utvrdilo v přesvědčení, že téma spjatosti s domem, s určitým místem, se kterým člověk srostl, je pro Janu Šrámkovou nesmírně důležité a vědomě či nevědomě se s ním neustále potýká. Popsat pocity, kdy člověk takové místo fyzicky ztrácí, může snad jen ten, kdo něco podobného prožil. Jedná se o velmi intimní prožitek, pro Janu Šrámkovou není dům nemovitostí či majetkem, ale domovem, přesto že se jedná o dům babiččin. Důležité je vnitřní spojení, které se nevytrácí ani v okamžiku, kdyby tento prostor přestal ve skutečnosti existovat. V nitru člověka přetrvává dále.

Zázemí nemá děj. Sestává z jednotlivých fragmentů, kousků skládačky. Když se je pokusíme dát dohromady, abychom získali celkový obrázek, zjistíme, že jich chybí takové množství, že neuvidíme nic než jinak přeskládané kousky. Celek nikoliv. Jde o vědomě zvolenou koncepci a Jana Šrámková, aby nenechala čtenáře na pochybách, to předesílá na samém začátku své knihy. Nejprve se o tom zmiňuje v souvislosti s autorským čtení Martina Ryšavého – jeho knihy Cesta na Sibiř.

Ukázka z knihy byla dějová, spousta dialogů. Pořád nějaká akce. Přesně co mě v literatuře nijak zvlášť neoslovuje. Dlouho jsem odolávala, myslím, že podstatně déle než většina přítomných, ale po chvíli text vtáhl i mě. Musela bych ho přečíst víc, abych dovedla pojmenovat, čím to je, ale zmocňoval se mě dětsky radostný pocit. Něco starosvětského. Jednoduchého, poctivého, nezáludného. Bez fíglů.
(Šrámková, J. Zázemí. Praha: FRA, 2013. s. 18-19.)

Autorka se sice vymezuje vůči stylu knihy Martina Ryšavého, v jednom odstavci ho však dokáže i pochválit, nestaví se do role spisovatele, který svůj způsob tvorby považuje za jediný správný. Podobně je to při zmínce o knize Běguni Olgy Tokarczukové.

Čtu Běguny Olgy Tokarczukové. Nemám na to čas, ale zase jsem neprozřetelně slíbila recenzi. Vyčerpává mě to. Nemyslím ten úkol, pevně daný počet úhozů, termín s vykřičníkem v diáři. Ale ta kniha. Vlastně proti ní mám dost věcí. Stejně jako předešlé, tokarczukovská kompozice, postupy, vypravěčka. Přesto to zoufale dobře funguje. Pohlcuje mě to.
(Šrámková, J. Zázemí. Praha: FRA, 2013. s. 23.)

Přestože v ukázce padne zmínka o výhradách vůči knize polské spisovatelky, je koncepce Zázemí velmi podobná.

Zázemí, jak jsem se už zmínil, nemá děj. Vynořují se v něm vzpomínky na babičku, převážně na atributy, které ji reprezentují. Paměť tak občas pracuje, některé události zůstávají zasunuty někde v koutku, jiné se vynořují při nepatrných impulsech, stačí pohled na nějaký předmět, slovo, slabý závan vůně. Jana Šrámková zachycuje takové podněty, ne zážitky z dětství. Mezi těmito vzpomínkami se objevují nedávné a současné okamžiky. Narození dětí, chvíle strávené s nimi i s manželem, každodenní starosti. Nová kniha mladé autorky Jany Šrámkové je v některých částech podobná její prvotině, zachovává tak v určitém smyslu autorskou kontinuitu, opouští ale příběh. V každém případě ale má své důstojné místo mezi současnou českou literaturou.

Knihu Zázemí vydalo nakladatelství FRA

 

Aktuality

  • Lednové akce v knihovnách

     

    Chcete vědět, co zajímavého se děje v knihovnách a jaké akce si pro své čtenáře připravily? Pak sledujte rubriku Knihovny, v níž vás budeme pravidelně informovat o dění v knihovnách a akcích s nimi spojených.

    Číst dál...  
  • Lednová Pevnost láká na Asasína

    Vánoce jsou konečně tady, proto si člověk musí najít čas i na nějaký ten sváteční odpočinek. A co jiného si vzít k teplu krbu (nebo topení), než aktuální číslo časopisu Pevnost.

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Dívka o půlnoci

    Ode dneška soutěžíme o tři výtisky knihy Dívka o půlnoci z nakladatelství Jota. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení