Osamělost

Recenze

Vytvořeno 12. 7. 2013 3:00

Autor: Jiří Lojín

Člověk je tvor cítící se dobře v tlupě. Nebo ve smečce, jak chcete. Osamělost je pro něj těžká a patří k těm nejhorším trestům. A nemusí to být jen samota vězeňské cely, i na svobodě se tak může někdo cítit, zvlášť, když si musí odpírat základní lidské kontakty. Knihu Nonstop Eufrat autorky Veroniky Bendové lze chápat jako pohled do duše takového člověka, i když to není jediná interpretace jejího textu.

Tomáš je katolický kněz, který nezvládne svou úlohu spojenou s celibátem a zamiluje se do své bývalé spolužačky Anny. Opustí své povolání, s Annou se ožení a pracuje jako bezvýznamný laborant. Brzy čeká s Annou i dítě. Skok rovnýma nohama do rodinného života je jako skok do studené vody, v autorčině popisu působí Tomášův a Annin vztah spíše jako odtažitý, chybí mu jiskra, pomocí níž by oba překonali nezvyk společného soužití. Oba mají své problémy, řeší si je v soukromí uzavřené mysli.

Tomášovi, poté co opustí církev, začnou přicházet SMS zprávy ze skrytého čísla, které prostřednictvím biblických citátů poukazují na jeho odchod a označují ho za zradu. Panika, s níž Tomáš na těch několik zpráv reaguje, naznačuje, že jeho svědomí opravdu není čisté. Veronika Bendová nabízí svůj názor na to, proč Tomáš své poslání nezvládl. V rozhovoru kněze Prokopa a Gabriely Gregorové vyjadřuje přesvědčení, že kněžství je zoufale osamělé povolání. Celibát i neustálé střídání farností nedovolují nikde zapustit kořeny, sblížit se s lidmi a žít alespoň částečně tak, jak žijí jiní lidé.

Tomáš řeší ještě další problém, je jím jeho vztah s otcem. Ten před lety emigroval do zahraničí a o svou rodinu se vůbec nestaral. O tom byl alespoň Tomáš celá léta přesvědčen. Otec umírá, s těžkou nemocí přijíždí zpět do své vlasti. Teprve po jeho smrti se Tomáš dozví, že vše bylo trochu jinak. Léty zakořeněná nenávist se ale nedá jen tak odstranit.

Otec se náhle do telefonu zasmál.
„Co je na tom k smíchu?“ zeptal se Tomáš se zaťatými zuby. „A je to pravda s tou rakovinou?“
„Jo, pravda to je,“ řekl otec, jako by vyprávěl dobrý vtip. „A směju se tomu, že když bych jednou v životě potřeboval kněze, tak už knězem není. Bože, to jsou paradoxy.“
„Takže je to tou nemocí, že ti najednou záleží na tom, co dělám?“
„Záleží, nezáleží… Upřímně, mně to přišlo spíš šílené. Jenom si myslím, že chlap nemá utíkat od toho, co si vybral.“
„Od tebe to teda sedí…! Tys neutekl, že?“ řekl Tomáš, neschopen ničeho jiného, než slepého vzteku.
„To je teda zajímavé, kde jsi celý můj život byl.“
(Bendová, V. Nonstop Eufrat, Praha: FRA, 2012, str.63)

Novela je zarámovaná občasnými zmínkami o nonstop restauraci Eufrat, v níž popíjí společnost nevalné pověsti. Eufrat ale působí nesourodě, jako kdyby do děje vůbec nepatřil. I jednotlivé dějové linky působí jako velmi volně spojené fragmenty.

Čtenář knihy Nonstop Eufrat může nabýt dojmu, že se pohybuje v jakémsi ponurém snu, v němž hrdinové žijí bez radosti, zavaleni lavinou smutku. Ale jaký zármutek to usedá na jejich duše, že je neopouští ani v počátečním stádiu vztahu, nebo při pohledu na vlastní dítě? Dítě je pro ně jen dalším důvodem strachovat se a rozjímat, zda se Bůh bude mstít za Tomášovu slabost. Náznak boží msty, pokud to tak chce čtenář interpretovat, se opravdu v novele objevuje. Uvolnění, který by mohlo následovat, je však zkaleno poslední větou. Ta je ovšem dost předvídatelná.

Nonstop Eufrat je autorčinou prvotinou. Její předností je téma, které vybředává z nekonečných vzpomínek na minulou dobu, zanechává ji za sebou a jde dál. Děj retarduje volnější vazba mezi jednotlivými linkami, v některých případech není jejich souvislost zcela jasná. Novela byla nominována mezi pěti tituly na Cenu česká kniha.

Knihu Nonstop Eufrat vydalo nakladatelství FRA